Jak vidí češtinu bohemisté ze zahraničí? (I.)
Od července přijíždí do Česka, konkrétně do Prahy a Brna, vždy na několikatýdenní rezidenci řada zahraničních bohemistů a překladatelů. Položili jsme jim pár otázek, abychom zjistili, co je na češtině a českém prostředí láká. Výsledkem je 4dílná série, pojďme se na ni podívat.
I.
SORIN PALIGA (rezidence v Praze, 22. 7. – 18. 8.)
Představte se nám jednou větou.
Učím češtinu a srovnávací gramatiku na Univerzitě v Bukurešti, jsem tedy spíše jazykovědec.
Co vás přivedlo k češtině?
To je dost složité zodpovědět… Začátkem 70. let, kdy jsem byl na střední škole, bylo v Rumunsku ke zhlédnutí mnoho filmů z „přátelských“, komunistických zemí, nejvíce snad z Polska. Když jsem se rozhodl studovat cizí jazyky, to bylo r. 1974–1975, vybral jsem si polštinu, Wajdovy filmy na mě hluboce působily. Tehdy se jazyky jako polština anebo čeština otvíraly ke studiu každý druhý rok. R. 1975 jsem absolvoval přijímací zkoušku na studium polštiny (zkouška byla z rumunštiny a angličtiny, žádný slovanský jazyk jsem tehdy neuměl), a skončil jsem první, se známkou 9.31 (v Rumunsku je desítka nejlepší). Tehdy fungoval systém, že jakmile byl student přijat na kterékoliv vysoké škole, musel hned na vojnu, tedy před nástupem na fakultu. Já také… jen jsem brzy onemocněl žloutenkou, čekal jsem rok, a následující rok polština nebyla otevřena. Perspektiva čekat další rok se mi vůbec nelíbila, a tak jsem vzal kus papíru, roztrhnul jsem jej na tři kusy, na každý z nich jsem napsal jeden z těch tří jazyků, které jsem mohl studovat od r. 1976 do r. 1980 (tj. čeština, slovenština a srbochorvatština – teď jsou zvlášť, srbština a chorvatština), a pak jsem vybral, jako v loterii, češtinu. A ta mi zůstala. Polštinu a slovinštinu jsem studoval jako výběrové jazyky, slovenštinu na konci fakulty, byl jsem měsíc na letní škole v Bratislavě. Byl jsem dokonce mezi prvními studenty nově zahájeného lektorství slovinského jazyka v Bukurešti, to bylo r. 1978.
Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?
Jak jsem řekl, začátky byly spíše náhoda, krok za krokem jsem češtinu a českou kulturu objevoval během studia v Praze. První kontakt s velkou českou literaturou nastal r. 1979, tehdy jsem objevil Vladimíra Holana. Ne náhodou snad zůstal dodnes mým oblíbeným českým spisovatelem. Mezitím jsem přeložil i jiné velké texty české literatury a filosofie, např. Havlův Dálkový výslech, Hrabalovy romány (anebo romaneta) Příliš hlučná samota a Harlekýnovy miliony, Topolův román Chladnou zemí…
Čemu jste se při svém pobytu věnoval?
Během pobytu jsem dokončil překlad Noci s Hamletem, která, spolu s Nocí s Ofélií, bude tvořit 3. svazek překladů velkých, významných Holanových textů v rumunštině. První dva svazky jsou už vydány s podporou MK ČR, to jsou Bolest a Toskána, obě ve dvojjazyčném vydání. Pobyt mi umožnil se soustředit na překlad toho velkého textu.
Vzhledem k tomu, že jsem měl „dobrý výkon“, chci dokončit i překlad Bělohradského Společnosti nevolnosti.
Pobyt mi zároveň umožňuje kontakty s různými českými spisovateli a osobnostmi kulturního života, např. s malířkou Veronikou Tučkovou, s filosofem Václavem Bělohradským, s Radimem Kopáčem, se spisovatelem a kritikem Vladimírem Křivánkem (který mi pomohl objasnit paragrafy Holanových textů), s Robinem Ujfalušim (novým ředitelem Českého centra v Bukurešti) atd.
Vaše nejoblíbenější české slovo?
Kedlubna.
VASIL SAMOKOVLIEV (rezidence v Praze, 11. 11. – 1. 12.)
Představte se nám jednou větou.
Mgr. Vasil Samokovliev – šťastný bulharský bohemista, milovaný vysokoškolský učitel češtiny, úspěšný překladatel české klasické literatury, donedávna doyen bulharských průvodců v Praze.
Co vás přivedlo k češtině?
Šťastná náhoda, snad moje dobré sudičky. Když jsem byl přijat na Sofijské univerzitě na obor Slovanská filologie, a tehdy se slovanské jazyky střídaly, roku 1966 byla na řadě čeština.
Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?
Jeho měkkost, melodika, celkové jeho znění a hlavně to, že si mohu číst v originále jeho nejvýznamnější básníky a spisovatele a dívat se na filmy milovaných českých režisérů.
Čemu se při svém pobytu budete věnovat?
Nejraději se budu kochat krásami Prahy a její atmosféry, po dvou těžkých překladech budu odpočívat a užívat si setkání s českými přáteli, doufám i se současnými spisovateli, jejichž knížky jsem kdysi úspěšně přeložil a oni si, bohužel, nikdy na mne neudělali čas, abychom se viděli a podle dobré české tradice si dali aspoň jedno pivo na zdraví a na naše budoucí úspěchy.
Vaše nejoblíbenější české slovo?
Láska!