Ondřej Galuška: Úkolem filosofa bývá věci komplikovat

Ondřej Galuška / Foto Michaela Pospíšilová Králová
Ondřej Galuška / Foto Michaela Pospíšilová Králová

Ondřej Galuška: Úkolem filosofa bývá věci komplikovat, a marnost je pro nás taky důležitá

Ondřej Galuška známý zatím zejména z kapely Eggnoise vydal na sklonku loňského roku první sólové album nazvané Stručný úvod do filosofie marnosti. Před pár dny za ně získal nominaci na hudební ceny Apollo, k desce chystá rovněž vydání filosofického traktátu. Desku pokřtí 12. ledna v Malostranské Besedě a mezi hosty se objeví jak jeho domovská kapela Eggnoise, tak i Jakub König, jenž si s Ondrou zazpíval i na nové desce. 

Jak nová deska vznikala, a jakým způsobem jsi vybíral právě tyhle pozvané hosty? 

Asi před třemi lety jsem dal dohromady deset písniček s českými texty. Táhne mě to k nim totiž už nějakou dobu, protože s Eggnoise jsme naopak dělali většinou jen anglicky zpívané písně a takové byly i moje první dva vlastní projekty. Ale poslední dobou mi víc do hlavy padala právě čeština. Chtěl jsem to proto pojmout takhle, a zároveň jsem už měl i určitou  představu o zvuku, o aranžích. Chtěl jsem použít marimby i jiné další nástroje, než na jaké kapela běžně hraje. Prostě aby ta deska byla částečně písničkářská, ale zase aby to nebyl jenom žádný folk. Aby zvuky i aranže byly zajímavější.

A co ti hosté a spolupracovníci? 

Nejdřív jsem oslovil Ondru Ježka, aby mi doporučil někoho jako producenta, který by to byl schopen ještě posunout dál a zároveň i pracovat s oběma těmi světy. Takhle do toho vstoupil Jonatán Pastirčák zvaný Pjoni, začali jsme spolu tedy pracovat na demáčích. To byla fáze, která trvala asi rok, ujasňovali jsme si formy a aranže, a pak jsem začal oslovovat hosty. Protože takovéhle spolupráce mě osobně hrozně baví a taky to obohacuje samotné písně. Vznikalo to tedy jenom postupně a trvalo to dlouho. Ostatně i proto, že Jonatán je hodně vytíženej, dělá spoustu věcí a ani tohle pro něj nebyla úplná priorita. Na druhou stranu během toho covidu vlastně ani nebylo moc kam spěchat, takže mi to přišlo v pořádku.

Pojmenovat desku jako Stručný úvod do filosofie marnosti na první pohled nevypadá jako úplně podařený marketingový tah… 

Já myslím, že mám vysloveně čuch na špatně zvolený marketingový tahy, to je u mě taková tradice. Možná to ale dělám i záměrně, protože mám pocit, že by tu na hudebním trhu měl být aspoň někdo,  kdo dělá věci opačně, než má většina lidí pocit, že by se věci dělat  měly. Vždycky mě totiž trochu irituje, když mi tvrdí, že existuje jenom jeden způsob, jak něco dělat, ať už je to filosofie nebo hudba, a baví mě to nabourávat. A co se toho konceptu týče, ani já si nejsem stoprocentně jistý, jestli to je čistá nadsázka, nebo jestli tam je nějaký vážný základ. Ale původně to samozřejmě jako nadsázka a vtip začalo.

Jako nějaký filosofický vtip srozumitelný tedy jen filosofům? 

Přišlo mi, že to slovní spojení „stručný úvod do filosofie marnosti“ mluví samo za sebe a je to takový vtip v jediné frázi. Ostatně úvod do skutečné marnosti, tedy už bez té filosofie, někdy bývá opravdu rychlý. A že těch impulsů, kdy jsme pocítili ve společnosti a světovém dění marnost, za poslední dobu bylo opravdu hodně. No a protože dělám najednou hodně věcí a všechny jsou dost náročné, tak je pro mě úlevné, když některé z nich můžu spojit.

Takže se cítíš být filosofem? 

Filosofii se sice nevěnuji jako profesionální filosof, ale učím nějaké ty vysokoškolské kurzy a na nich i tu filosofii, kterou jsem opravdu studoval, používám a baví mě se tomu věnovat. Když mám nějaký projekt, tak to rád musím načítat a učit se nové věci a tohle byla záminka, kdy jsem se mohl začít věnovat tomu tématu marnosti víc do hloubky. Zkoumat, jaké filosofie by se s tím daly spojit, a bylo příjemné věnovat se tomu napůl vážně a napůl humorně, protože to přece jenom není filosofické téma. Marnost není žádný filosofický pojem, je to takové vágní, volné, takže žádná čistě odborná práce z toho sice nevylezla, nicméně napsal jsem jakýsi text, který je napůl filosofický a napůl snad i vtipný.

Ondřej Galuška / Foto Michaela Pospíšilová Králová

A máš tedy z marnosti nějaké východisko, nebo je snad marnost hodnotou sama o sobě? 

Tak zrovna tohle jistě nebyl úkol, který bych si předsevzal. Já jsem tu práci už na začátku pojal tak, že knížek i třeba hudebních alb o naději, smyslu a podobně je spousta. To dělá hodně lidí, a já se proto budu důsledně věnovat jenom té marnosti. Ostatně úkolem filosofa často bývá věci komplikovat. Takže se mi zdálo, že v nějakém úhlu pohledu je marnost pro nás důležitá a překonávání marnosti je něčím, co pro nás činí některé věci důležitými a smysluplnými. Když víme, že nějaká snaha je opravdu podstatná a hluboká, že má smysl, to zjišťujeme díky tomu, že musíme vynaložit úsilí, abychom tu marnost překonali. Ona sice nakonec asi zvítězí, ale některé lidi to trápí víc a jiné méně. Stejně s tím ale nějak musíme fungovat.

Tak se raději vraťme k té desce. Předpokládám, že má být marná pouze filosoficky, nikoli však hudebně… 

To já bych tedy zase snad ani nepředpokládal… To je ale samozřejmě zase jenom takový interní vtip. Ale ten název skutečně může poukazovat na to, že i ta deska sama o sobě povede posluchače k marnosti, a teď je otázka, v jakém smyslu. Já to osobně s trochou nadsázky beru tak, že určitá marnost může být i v hudbě. Já se jí věnuju už skoro 25 let a vydal jsem asi osm desek, a i tohle je vlastně neustálý boj. Je to hrozně náročný a čím dál tím víc obdivuju lidi, co dělají profesionálně muziku. Kdekoliv, ale zvláště tady v republice, co dělají populární, ale i jakoukoliv hudbu, protože je to těžký živobytí. A pro mě je to náročný nejenom z hlediska okolního světa, ale je to náročný i pro mě samotného. Tvorba je pro mě taková řehole. Jsem v tom perfekcionista a tak se tím zbytečně trápím, i když vím, že by to třeba mohlo být snazší. Ale není to tak, že by mě to nebavilo. V určitém momentu, když to začne vznikat, je to pro mě naprostá vášeň, pohltí mě to. Jsem potom naprosto neschopnej v praktickým životě, neslyším a nevidím, ale vlastně v nějakém smyslu je i tohle takové lopocení a trochu i marnost. I to pociťuju z té své hudební kariéry.

K desce by měla vyjít také stejnojmenná knížka. Jak moc s ní bude provázaná? 

Řekl bych, že velmi volně. Natolik, že knížka může fungovat sama o sobě, stejně jako i deska. Nicméně některá témata se v obou opakují, jako třeba i postava Empedokla. Na desce jsou reference na  Kafku i Kunderu, první píseň je adaptace jednoho aforismu od Nietzscheho, což potom v té knížce asi bude zřejmější, kdyby snad někdo opravdu stál o to, si tyhle dvě věci pospojovat. Ale myslím si, že není třeba tam hledat nějaký hrozně hluboký smysl. Pro mě to spíš byla taková hra, rozmar, který je rovněž spojený s marností. Není to ale jistě žádná práce, která by snad měla nějaký hluboký smysl, účel pozvednout lidstvo.

Na koncertě ke křtu desky by měli vystoupit i Eggnoise. Znamená to snad, že plánuješ jejich oživení? 

Eggnoise jsou zatím úplně u ledu. Je to z důvodu velkého pracovního vytížení Ondry Kopičky, který je spolu se mnou frontmanem a dlouho bylo prakticky nemožné se s ním potkat na nějaký tvůrčí zkoušení. Měli jsme pocit, že by to mělo smysl dávat znovu dohromady, kdybychom měli nový materiál, a k tomu zatím nedošlo. Ale teď jsme si řekli, že by bylo hezký si zase spolu zahrát. Ono to není vlastně tak složitý, protože se mnou v kapele hrají všichni členové Eggnoise z té poslední sestavy, takže my ty písničky dobře známe. Některé z nich hrajeme v rámci mých koncertů, takže nebude problém. Spíš bychom ale chtěli ještě dát dohromady nějaký nový materiál, aby to nebylo jenom nostalgické vzpomínání.

Na koncertě by měl vystoupit taky Jakub König, který hostuje také na nové desce. Proč jsi pozval právě jeho? 

Důvod, proč jsem oslovil Jakuba, je ta atmosféra té písně. Já na něm obdivuju to, jak jede ten svůj styl, žánr, jak si našel vlastní hlas a přijde mi, že v některých polohách je ta atmosféra dost podobná tomu, co já jsem se snažil udělat v tom Procesu. Taky jsem měl pocit, že v tom textu jsou místa, kde by bylo dobrý opravdu nějaký výrazný hlas až řev, který já coby takový spíš introvert neumím udělat. Řvaní mi prostě vůbec nejde. Tak jsem si říkal, že by to mohl takhle hezky podat. Má  docela specifické frázování a taky si melodii trošku nakonec upravil. Ale já jsem ho nechal trochu to pojmout podle svého a jsem hrozně rád, protože ta píseň ho opravdu vzala za svého a on ji vzal za svou. Když tam současně zpíváme spolu každý svou linii, tak se to hezky spojilo.

Čím žiješ kromě muziky a filosofie? 

Z hudebního světa jsem čas od času angažovaný v tanečním studiu Light, což je divadlo, které dělá dětská představení a někdy tam i sám účinkuju. Třeba v krásném představení Žirafy netančí s Janou Kozubkovou v hlavní roli. Tam jsem psal písničky a hraju tam i naživo, pak dělám i muziku pro taneční soubor Spolk. Taky čas od času někoho doprovázím nebo hrajeme s Playground English taky pro děti. Ovšem nejvíc jsem teď profesí lektor, takže učím. Mám tři různé kurzy na různých univerzitách, a ještě navíc občas překládám a taky se hodně starám o náš pozemek a o zahradu, věnuju se včelaření a pěstování brambor a tak podobně. A ještě taky nesmím zapomenout na orientační běh a kromě toho mám taky  tři děti. Takže čistě jenom ta organizace přes pracovní týden je opravdu náročná, aby se to všechno potkalo, nachystalo a odvozilo a nasvačilo. Ale to už je přece  v našem věku celkem běžná situace.

Podívejte se na vystoupení Ondřeje Galušky a Jakuba Königa na vernisáži linorytů Jiřího Jandy, který také vedl tento rozhovor. 

 

Comments

comments

Vyhledat