Pohoda byla opět v pohodě – reportáž

Pohoda byla opět v pohodě. Letos nevyprodáno, ale známá loajalita fanoušků tohoto festivalu to dostatečně kompenzovala.

Letošní line-up byl před konáním někdy i dost ostře kritizován a když bylo oznámeno, že headliner slowthai nakonec nevystoupí, bylo mi upřímně líto, jak někteří reagují. No nevadí, namísto něj se hned zabookovala náhrada v podobě Sleaford Mods. Ze střední školy si pamatuju, že jeden z mých učitelů říkal, že nejlepší hudba vzniká v Británii. Tento ročník by se mu líbil a svoje přesvědčení by si utvrdil, britové totiž dominovali svým umem na několika pódiích.

Sleaford Mods byl koncert, kterej jsem si šel pěkně a poctivě vystát. Nelitoval jsem ani vteřiny. Upřímně jsem se dost bál jak tahle kapela utáhne hlavní stage. Chybně. Jde sice o kapelu, kde jeden ze dvou borců tančí dokola stejný pohyby a druhej do mikrofonu sype oheň, vášeň i bídu na morálku a pokřivený charaktery, ale dělaj to prostě dobře. Texty jsou kousavý, beaty bodaj a lidi to baví. Velmi využitou taneční rekvizitou je potom nakonec láhev s vodou, bomba. Hostující umělci z featů sice nedorazily, ale i tak kusy jako Mork n Mindy nebo Nudge It zazněly skvěle. Tohle bylo prostě povedený a rád tam zajdu znova. Vystoupí mimo jiné na Colours, jdi a užij si to, nezalituješ. 

Sleaford Mods / Foto Adam Zvolenský

Čtvrtek mimo tuhle show nabídl koncerty Mezerga a Jamie xx. Mezerg byl šíleně přebasovanej, naprosto nevynikl zvuk kláves, který jsou jeho nástrojem a bylo to takový neučesaný, odešel jsem, čekal bych to lepší. Jamie xx ovšem ničím nezklamal. Rychle se přelívaly styly a polohy. Tabule vedle podia zůstaly prázdný. Chtěl nás co nejblíž a chtěl nás všechny. Píšu tyhle řádky a poslouchám ho u toho, nahlas. Skvěle to fungovalo na city, nohy i oči. Úsměvy všude kolem, pohoda. I go to loud places To search for someone To be quiet with. Čtvrteční skromnější program pak zakončila noční šichta v podobě EDM. B-Complex a Mandidextrous. 

Dohromady je program na podiích třídenní, druhý den už se rozeznívají všechna podia a na své si přijde opravdu každý, však to už bylo řečeno nesčetněkrát. Co ale bylo naprosto fenomenální, byl koncert mladičké slovenské kapely Krstní Otcovia, neskutečně uspokojivej objev srovnatelný s tím, jak Pohodu vyřídili blázni z kapely PAST, o kterých jsem referoval v jednom z minulých ročníků. Otcovia hrají na kytary a zpívaj v angličtině. Moc toho nenakecaj, a když si všímaj, že stan naplnili po okraj a že další lidi choděj, jsou z toho naměkko. Sledovat to bylo až magický, maj v sobě energii zvláštního typu a naprosto postrádají aroganci. V tom co jsem viděl nacházím prvky kapel jako jsou Thee Oh Sees nebo Public Service Broadcasting. Nepochybuju o tom, že tihle borci budou ještě velcí. Nakonec zpěvák skoro rozmlátil kytaru a společně se zbytkem rozdali nějaký merch. Přídavek jsme chtěli, čas byl, ale repertoár zatím není. Vynikající začátek pátečního programu, kterej nastavuje laťku na příjemnou úroveň. Jakmile se den překlopí do odpoledne, je to vždycky složitý si vybrat. Letos se překrývalo hodně jmen a zatím se lidi neumí rozdvojit. 

Krstní Otcovia / Foto Richard Zimmermann

Za zmínku z pátku pak stojí večerní Viagra Boys který jsem na Pohodě tenkrát objevil a letos dostali druhou největší stage. Nevím, jestli to bylo mnou nebo jima, ale přišlo mi to trošku unylý. Tento nedostatek ale kompenzovalo publikum natěšený, že ze sebe v pogu vytřepe nějakou nahromaděnou energii. Kolečko bylo slušný, bylo v něm spousta fanatiků i já a moje parta. Nakonec možná trošku lituji, že jsem nezaslechl Psymon Spine, ale věřím, že ta šance se ještě najde. Z toho, jak referoval brácha a kamarádi bylo v ten den skvělý ještě vystoupení ukrajinských Dakh Daughters, já ale zašel na Wet Leg. Mám z nich pocit, že každej song zní jako hit. Má to svůj vibe a je to sexy. Nevím co víc říkat, snad jen – zajdi si, až to půjde. Zbytek večera pak nabídl ještě projekt PVA, techno od Amelie Lens nebo skvěle provedenou korejskou záležitost Leenalchi. V té se rapuje a křičí, nikdy by mě nenapadlo, jak dobrý to může být a jsem hrozně rád, že jsem se o tom byl přesvědčit.

Co je ovšem páteční highlight? Jednoznačně koncert Caroline Polachek. Čistá profesionalita spojená s geniálním hlasem téhle umělkyně. Na popový věci moc nejsem, ale tohle jsme si pak s kámošem nazvali vlastním unikátním stylem, stylem Caroline Polachek. Perfektní choreografie a vlastně jednoduchá, avšak velmi funkčně postavená stage. Sešlo se na tom rozmanitý publikum, všechny věkový kategorie a velmi brzo to bylo plný. Totálně mě oddělala songem Sunset, ten hrál asi jako čtvrtej a od tý chvíle jsem věděl, že nesmím odejít. Živý provedení kusu Blood and Butter bylo taky moc fajn. Big up for Caroline, ikonické ženě hudby. 

Wet Leg / Foto Ondrej Koščík

Sobotní probouzení pak bývá to nejhorší, protože lačnost a pártychtivost končí někdy v čase, kdy vychází slunce, ale co, taková ta Pohoda prostě je. Start dne je pak založen na hledání stínu, naštěstí je ho celkem dost, a na kávě. Letošní nitro coldbrew byl fenomenálním zachráncem horkýho rána. Sobotní teplota byla skoro nesnesitelně vysoká, ale i to se musí přežít. Zásoba studený pitný vody byla jako každej ročník naprosto v pořádku a za to patří každoroční dík! Hudebně se to v sobotu pyšnilo dalšíma fajnovýma věcma. Poslechl jsem si Agon Orchestra, kteří hráli písně Psích Vojáků a nakonec i část Pašijí od Plastic People of the Universe. Prvním koncertem soboty pro mě však byli britští Vintage Trouble kteří velmi překvapili. Žánrově rozmanitý ale především plný energie. Kolikrát jste viděli, že by zpěvák během koncertu s mikrofonem sedl na kolo a objel publikum? Tady se to stalo. Hezkej start. Postupně dál jsem se zase musel rozhodovat, co vidět a slyšet – dvě věci ve stejný čas. Dry Cleaning a Pete & Bas. U prvního se nemůžu zbavit dojmu, že jim festivalová stage nesedí, že se mi mnohem víc líbili při koncertě ve Futurum music baru. U druhého je to zase o tom, co se dá v hudbě vidět a zažít. Pete & Bas jsou dva dědové, kteří solidně rapujou. Rozpálenou krytou stage naplnili na maximum a upouštění energie mohlo začít. Vydržel jsem pár kusů a odcházel s úsměvem, tohle prostě nepotkávám na každém rohu. Pod stejné podium jsem se pak vracel na perfektní kombo zpěvačky a DJe. Charlotte Adigéry & Bolis Pupul mi zmíněný úsměv roztáhli dokořán. Na jejich hudbu se výborně tančí, není to tvrdý ale ani to není limonádka. Charlotte je krásná a ví to o sobě, světla a vizuál maj střízlivej leč funkční. Bolis Pupul byl pak také tím, kdo svým setem zavíral jednu z tanečních scén a taky se to povedlo. Mám radost, že jsem vydržel. 

To je asi tak vše, o čem se můžu zmiňovat. Klasicky se o návštěvníky postarali výborně, děti se vyřádili třeba na nově zřízeném hřišti plném basketbalových míčů a košů nebo na lekcích tance. Celkově mám dojem, že se zlepšila gastronomická nabídka i celý areál. Přibývají místa, kde se lze skvěle zabavit ještě před hudebním či doprovodným programem. Tak zas za rok, Pohodo. Zůstaň tak skvělá.

Pohoda Festival
6. – 8. 7. 2023
Letiště Trenčín

www.pohodafestival.sk

Comments

comments