30 dní se Životem v éteru: Rozhovor s Richardem Nemčokem (Bunkr)
7.8.2023 vyšla knížka #zivotveteru. V období do 7.8.2024 na vás čeká série tematických příspěvků: ukázky, fotky, audio… představíme vám i spolupracovníky, kteří se podíleli na jejím vzniku, a jako bonus tu jsou rozhovory, které se nevešly celé. Máme i výroční soutěže o ceny!
Dnes si přečteme měnší rozhovor s Richardem Nemčokem, majitelem věhlasného klubu Bunkr.
Richard Nemčok, Jiří Neumann, Vladimír Vintr v 90.letech, foto archiv Radia 1
Kdy ses stal součástí okruhu Radia 1?
Jelikož jsem dlouho žil v zahraničí, tak jsem nastupující demokracii vnímal jako přirozenou záležitost. Radio 1 se původně jmenovalo Radio Stalin a dostal jsem se k němu, když jsme s Linhartovou nadací v katakombách pod někdejším pomníkem dělali Hru světel. Kluci tam vysílali z díry někde úplně vzadu. Jednoho dne tam vlítli z Prahy 7 a prostě jim zabavili techniku.
Byli to mladí hoši, kteří vůbec nevěděli, jestli se můžou nebo nemůžou bránit. Sám jsem se to dozvěděl až později a hodně mě to namíchlo.
Dávné studio v klubu Bunkr, foto archiv Radia 1
Pak došlo k přesunu Radia 1 do prostorů klubu Bunkr?
V tu chvíli už jsem měl podepsané smlouvy a věděl jsem, že Bunkr vznikne. Ze začátku vysílali z prostorů kanceláří, ale jakmile se všechno připravilo, přestěhovali se dolů do podzemí vedle nahrávacího studia. Tenkrát jsem nakoupil spoustu aparatury z Anglie, takže měli profesionální CD přehrávače, mixážní pulty a další techniku. Vysílalo se výkonem 50 W vyzářených na anténě, což zhruba odpovídá padesátiwattové žárovce. Prozatímní nařízení některého z ministerstev znělo, že se nesmí vysílat větším výkonem, dokud nebude rozhodnuto o licencích. První anténa se nacházela na střeše baráku, a pak se přesunula na Bílou labuť.
Jak jsi osobně vnímal hudební směřování a vysílání Radia 1?
Tenkrát se mně to strašně moc líbilo. Myslím, že na začátku Radio 1 nebylo žánrově tak specifické jako dneska. Jeho první roky bych přirovnal k Radiu Beat. Mám rád Rolling Stones, ZZ Top a Franka Zappu, takže mě vysílání bavilo. Upřímně jsem se ale o vysílání tolik nezajímal, měl jsem jiné starosti, proto se furt něco zařizovalo okolo Bunkru.
Staré studio R1
Vybavíš si nějakou historku okolo domu, kde sídlil Bunkr?
V úplně posledním patře baráku bydlel kardiolog, který byl hodný člověk, ale zároveň hypochondr. Věčně jsem s ním řešil, že umírá, protože máme na střeše anténu. Že prý ho zabíjí. Poradil jsem mu, aby si vypl žárovky, protože ty přece taky něco vyzařují. Ale stejně, byla to hezká doba.
Hodně moderátorů vzpomíná, jak se do studia chodilo skrz klub, což často znamenalo zábavné propojování lidí.
Jasně, tehdy se dokonce ve vysílání objevovaly i živé vstupy z koncertů. Měli jsme vše propojené přes rozdělovací trafo, aby to nedělalo binec. Jindy si zase moderátoři pozvali muzikanta, který v daný večer hrál v klubu a zrovna měl pauzu. Vláďa Vintr je baskytarista a pořád v rádiu vymýšlel něco s živou hudbou. Ondru Štindla a Jirku Neumanna zajímalo hlavně samotné vysílání. Ale myslím, že celkově to mělo hlavu a patu.
Staré studio Radia 1
Slyšela jsem, že se před první vysílací směnou občas muselo překračovat spící postavy na podlaze Bunkru. Sama si vybavuju lepkavou podlahu.
Jo, jinak to snad ani nešlo. Dolů se dalo jít i přes barák po schodech, ale to nemělo tu správnou atmosféru. Občas bylo v alejích nablito. Nejvíc to odskákali lidi, kteří si před cestou do klubu zašli na večeři. Když pak při koncertu začali dunět basy, tak se jim udělalo šoufl.
Stěžovali si lidi, kteří v baráku bydleli?
Pořád. Byty byly v podstatě úplně na druhé straně, tedy ne nad pódiem, ale nad toaletami. Přímo nad klubem se nacházely nebytové jednotky a prostory správce budovy. Na rádio si samozřejmě stěžovat nemohli, to nešlo slyšet. Kvůli klubu se nás ale snažili dostat a hluk pravidelně chodil měřit inženýr z hygieny.
Napadá tě ještě nějaká zajímavost v souvislosti s Radiem 1 a Bunkrem?
Myslím, že šlo o dobré propojení. Rádio a klub v jednom prostoru zkrátka nemělo chybu. Kdybych měl miliony, tak bych Radiu 1 v životě nedovolil odejít někam jinam. Naše spolupráce mi dávala smysl a ve světě nemá obdoby. Jak říkám, krásná doba.
Vnitřek časopisu Point s všitým programovým přehledem
A co vy?
Máte rádi rádio? Případné zážitky, poznámky, reakce, příběhy, obrázky a vzpomínky ke sdílení nejen na téma Radio 1 směle posílejte na komankova@gmail.com.
O knize
Život v éteru je kniha o Radiu 1 a začátcích soukromého rozhlasového vysílání v Čechách. Vyšla v srpnu 2023 jako první kniha vydaná protišedi. Má 352 stran, přes 500 fotografií a v současnosti je v prodeji druhý dotisk. Napsala ji Jana Kománková, od roku 1993 dodnes nepřetržitě DJ Radia 1, jinak kulturní novinářka.
Kam pro ni
I nyní je v běžné síti knihkupectví a eshopů, k dispozici je také audiokniha.
Comments
