R.I.P. DJ Myclick

Zpráva, které těžko uvěřit. V noci ze 23. na 24. listopadu 2024 zemřel po krátké nemoci Michal Poncar aka DJ Myclick.

Na svém facebooku to uvedl jeho kolega DJ Diom, který s ním na Radiu 1 připravoval pořad Fluffy Clouds.

Myclick byl DJ v klubech i v rádiu a mnoho let působil také jako šéfredaktor hudebního serveru Techno.cz. Psal pro něj články a rozhovory s mimořádným zaujetím pro hudbu a velkou erudicí hlavně v oblasti elektronické taneční muziky. Letos jsme ve spolupráci s organizátory festivalu Artorzo zveřejnili i jeho interview s projektem Wordcolour.

Jeho DJské začátky se datují do roku 1993, původně hrál pod jménem DJ Face. „Na přelomu roků 2001 a 2002 došlo k zásadní změně. Tehdy ho oslovil hráč na kytaru Lucas Ross, Mataro si koupil elektronické perkuse a projekt Face 2 Face dostal hrubé obrysy a každé vystoupení bylo s jinými hosty a s jiným repertoárem. S kombinací desek a živých nástrojů se pětice Face 2 Face ukázala kromě malých klubů i na festivalech Sázavafest, Creamfields a několikrát také v Roxy,“ uvádí jeho biografie na webu Radia 1.

Znala jsem ho nějakých 30 let a za celou dobu si pamatuju jen vstřícnost a ochotu. Byl všeobecně mimořádně oblíbený pro svou společenskost a vlídné chování vůči všem bez předsudků.

Termín posledního rozloučení bude teprve stanoven.

Myclickovy sety si můžete pustit na Soundcloudu.

Na Mixcloudu je také jeho hudební pocta zesnulému DJ Flyboy Edovi, se kterým dříve vysílal Fluffy Clouds.

Rozhovor s Myclickem pro knihu Život v éteru

(pořízeno v roce 2022)

Odkdy jsi součástí týmu Radia 1? Jak vzpomínáš na začátky?

Od ledna 2010. Začátky byly drsné, ale za tohle “kolečko” jsem fakt rád. Dorazili jsme s legendárním FlyBoyEdou ve čtvrtek v jednu ráno, do čtvrt na dvě přetahovali upovídaní buddhisti v pořadu Půlnoční Dharma a v šest hodin ráno, kdy už jsme byli po pěti hodinách fakt polomrtví, volal Jirka Burian s tím, že dorazí o deset minut později, protože si jde koupit koblihy do Žabky. Ale občas nám i nějakou přinesl. 🙂 Když jsme po několika dlouhých letech ponocování vyfasovali nedělní odpolední směnu po Standovi Zimovi, bylo to lepší než vyhrát ve Sportce. Fakt luxusní čas s hraním pro ty, co se právě vrací odpočatí z chat a chalup…     

Jaká byla geneze a vývoj tvého pořadu?

Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale Fluffy Clouds nemá žádný vývoj… Cílem vždy bylo zprostředkovat posluchači kontakt s novinkami z oblasti elektroniky napříč jednotlivými subžánry a toho se pořád držíme. Vše je tedy jen o nových a nových datech vydání s novými producenty a projekty… 

Co pro tebe vlastně znamená Radio 1?

Absolutní svobodu bez playlistu! Ještě nevydanou muziku do sebe denně cpu tak 14 hodin a ten pocit, kdy hraješ promo, které vyjde za dva měsíce, a posluchač na něj zareaguje, je prostě k nezaplacení… A když si sám autor z druhého konce světa řekne o záznam, to taky potěší. ☺   

A co podle tebe znamená pro českou kulturní scénu?

Strašně moc. Pro pouhé posluchače nonstop kanál informující o zajímavostech nejen ze světa hudby a spoustě nových kapel i producentům se skrze Velkou sedmu i díky rozhovorům podařilo posunout o velký kus ve své kariéře dál… 

Jak vnímáš proměny R1 v čase?

To je fakt diametrální rozdíl… Osobně bych chtěl poznat člověka, který (jako všichni) samozřejmě tvrdí, že poslouchá vše, aby si dobrovolně pustil úplně každý ze všech našich pořadů po sedm dnů alespoň na půl hoďky bez toho, že nebude ani jednou brblat…

Je něco, s čím při vysílání bojuješ?

Já jsem celkem bojovník a ve studiu nemám vůbec pocit, že bych s něčím bojoval… Vlastně jo, není nic horšího, když čtete v Kulturním servisu odpoledne akci, která už probíhá jen proto, že vám kolega neoznačil, že už ji číst nemáte. ☺ Na druhou stranu ten nekonečný seznam alespoň trochu touhle vsuvkou odlehčíte. No a pak je samozřejmě výborná plejáda reklam, která rozhodně není určena pro typického posluchače Radia 1. Ale chápu – nutné zlo, které nás živí…  

Připravuješ si svá vysílání detailně, nebo je to víc podle momentální situace?

Každý díl Fluffy Clouds je unikátní v závislosti na tom, jaké tracky mi za těch 14 dnů prošly rukama a ušima, zda dorazily nové desky, jakou mám právě náladu, zda jsem noc předtím někde hrál, a jaké je venku počasí… Nikdy dopředu nevím, čím začnu. Ale pak stačí jedna skladba a už to jede a soundtrack pro nedělní odpoledne právě vzniká v přímém přenosu. A když proti mě sedí parťák Diom, je to ještě zábavnější i napínavější…  

Máš nějakou šílenou historku nebo zásadní vzpomínku, která by měla být uchována pro budoucnost?

Mám, ale zavázal jsem se dotyčnému mlčenlivostí a já své sliby plním, a to i přesto, že už není mezi námi…

Je ještě něco, co chceš k R1 zmínit?

Snad jen poděkovat všem “šéfům” za důvěru a toleranci, tedy díky Davide, díky Sašo, díky Pierre a díky Zdeňku! Ukočírovat tu naši smečku musel být pro vás strašný záhul… Respect! 

Comments

comments