Howe Gelb a Lorenzo Corti v Meetfactory: byli skvělí

Americký muzikant Howe Gelb se po 30 letech vrátil do Prahy.
Před několika dekádami tu hrál se svou tehdejší kapelou Giant Sand, snad v Bunkru. Tentokrát přijel s usměvavým sporým italským kytaristou Lorenze Cortim, který ho doprovázel při většině písní – Gelb střídal kytaru a klávesy. V každé zemi hraje na jiné a občas ho udiví a pobaví, co za zvuky se z nich line.
Večírek to byl komorní a v přátelském duchu. Howe Gelb mezi skladbami hodně povídal, takové krátké historky, někdy bez pointy, někdy s otevřeným koncem, někdy s otazníkem (dodnes vzpomíná, jak ho, Američana, mátlo pražské číslování budov, když sem jeli s Giant Sand na koncert, a vzdor upřímné snaze nápomocného hlasu z publika o vysvětlení systému popisných a orientačních čísel vypadal, že tomu zcela nedůveřuje; systém se mu zdá kafkovský). Jeho dlouholeté muzikantské i osobní přátelství s Rainerem Ptáčkem (Ptacekem?), hudebníkem s českými kořeny, kteýr pro něj byl od teenagerských let starším bratrem, bylo dalším bonusem pro ty, kdo se přišli potěšit.
Dlužno dodat, že byl k publiku přátelský i přes to, že nás nebylo mnoho a navíc mu a Lorenzovi nějak ukradli jednak vybavení, jednak desky, shodou okolností vyrobené v Loděnicích: vyjádřil jistou skepsi nad tím, zda se jeho hudba zalíbí zlodějům.
Ti mimochodem ukradli i seznam skladeb, ze kterých si pánové vybírají na koncerty – ten obsahuje i skladby Giant Sand (Thin Line Man) a různé covery (All Along the Watchtower – ta byla v reportoáru i Giant Sand, ale v tomto obsazení vyznívá zase jinak). Hraje se i nová a zatím nevydaná skladba I’m Ready For Things To Go Wrong. Zní to skvěle (alt country? pouštní rock? skoroblues? písničkařina? nevim), pánové jsou suverénní, radostní, a bez nadměrných pohybů a kudrlinek předávají dřeň, která sytí.
Howe Gelb i Lorenzo Corti jsou zkušení muzikanti a osoby s nadhledem – a pro takové i hrají. Večírek doplňovaný zvuky zvenku – ať už vlaků, nebo sanitky, která zazněla přesně ve chvíli, kdy Gelb mluvil o tom, že neví, kolik času mu zbývá – byl jedinečný a i přes střídmost všech věcí nezapomenutelný.

Lorenzo Corti, Howe Gelb, foto jk (předskokana Jiřího Imlaufa jsem bohužel nestihla)