Adam Štěch: Sdílet nadšení pro architekturu

foto archiv OKOLO

Co uděláte, když vás zajímá moderní architektura a malé fotky v archivních časopisech ve vás budí touhu vidět ty budovy na vlastní oči? Jezdíte za nimi a pak z toho vytvoříte knížku.

foto archiv OKOLO

Adam Štěch je náš přední teoretik architektury. Už léta za vybranými domy cestuje – na intenzivních krátkých výletech do desítek zemí mapuje jak oblíbené klenoty moderní architektury, tak stavby, o kterých se neví. Jak je loví a jak se vůbec dostává dovnitř? I o tom jsme si povídali nad jeho čerstvě vydanou knihou Modernist Architecture and Interiors, kterou vydává u prestižního německého nakladatelství Prestel. Grafika knihy je společným dílem se zbytkem sdružení Okolo (Matěj Činčera, Jan Kloss).

foto archiv OKOLO

Jak se tohle všechno přihodilo?

Architektura 20. století je mým největším zájmem a knížka je sbírkou skoro všech staveb, které jsem za posledních 15 let navštívil a v mnoha případech znovuobjevil. Jezdím na krátké výlety tak na tři dny, kdy si připravím Google mapu a pak už jen chodím a fotím, přivezu fotky třeba 50 budov.

Baví mě architektura, která není příliš známá a je zahalena tajemstvím. V knize je řada staveb, kterých si vědci nikdy moc nevšímali, a to mě právě zajímá. Je to důležité i pro tu moji scénu, tedy pro odborníky, jejichž většina se specializuje na určitý segment architektury, ale už neví, co je v Uruguyai nebo Argentině.

Objevoval jsem stavby, které nebyly desítky let ani nafocené, věděl jsem o nich třeba z archivních časopisů z 50. Let. Pro mě je důležitý ten pocit, že někam jedu, objevuju stavbu, kterou jsem viděl opravdu jen na jedné archivní fotce, a najednou mám možnost poznat kontext a to, jak vypadá teď.

Jak se dostaneš dovnitř soukromých staveb?

Mám spoustu metod, od toho, že prostě zazvoním na zvonek s tím, že jsem historik architektury, to je ta nejprimitivnější cesta. Teď už jezdím třeba do Jižní Ameriky a tam jezdím připravený, jsem v kontaktu s lokálními historiky a třeba píšu dopisy do těch domů, normálně poštou, protože znám jejich adresy, ale nevím, kdo tam bydlí. Třeba měsíc před tím, než jedu, pošlu dopis, kde uvedu něco o sobě, a občas se stane, že se mi ozvou na e-mail, že můžu přijít. Někdy taky prohledávám na Google Maps celou vesnici, když neznám přesnou adresu – hledám pak podle půdorysu. A někdy mi lidi píšou třeba i sami.

U řady domů jsem zůstal v kontaktu s obyvateli, mám tam stále otevřené dveře a můžu tam přespat, takže to celé není jen o architektuře, ale i o potkávání lidí a sdílení nadšení pro architekturu. Je to pro mě zároveň i určitá forma sběratelství: Chci zmapovat moderní architekturu, tedy období od roku 1910 do roku 1990, většina budov v knize je z let 1950-1970.

foto archiv OKOLO

U každé budovy je jen jedna jediná fotka.

Vymyslel jsem si takový omezení schválně, souvisí to i s tím, jak jsem objevoval stavby v časopisech. Fascinovalo mě, když jsem něco našel, byla tam jedna fotka a já nemohl nikde jinde najít žádnou jinou. Stimulovalo mě to zjišťovat si víc, a možná jsem to chtěl přenést na čtenáře. Bylo to těžké vybírat, někdy se mi líbil detail, někdy celek, a v knize to je nakombinované.

Knížka tak je jakýmsi subjektivním atlasem moderní architektury, je v ní asi 880 budov. Mělo jich být víc, ale některé jsem musel vyndat kvůli autorským právům: nemohl jsem použít svoje vlastní fotografie některých budov, protože se na ně vztahují autorská práva.

Knihu jsi psal rovnou anglicky.

Nebyl s tím problém, už deset let přispívám do zahraničních časopisů a knížka vychází u německého nakladatelství. Předběžně jsme se bavili i o druhém dílu., pokud bude tenhle úspěšný: vydavatelství si od toho hodně slibuje, knihy o architektuře teď hodně frčej, víc než knihy o umění, přeorientovávají se na ni i nakladatelství, která vydávala knihy o malířství. Pozoruju to i ve svém okolí, před patnácti lety po mně neštěkl pes a trvalo půl roku, než mi v nějakém magazínu něco zveřejnili, a teď mám instagram a můžu dělat v podstatě živé přenosy z domů a ta interakce je obrovská. Mám pocit, že atraktivita architektury se v posledních letech velmi zvětšila.