Recenze: All Them Witches v Rock Café
Třicátý duben – tradice pálení čarodějnic, světový den Jazzu a sraz čarodějnic ve vyprodaném Rock Café. Z Nashvillu přijelo trio zvané All Them Witches, support obstarali Swedish Death Candy. Příchod byl tak nějak akorát a po vstupu do sálu s nízkým stropem dával jasně vědět, že to bude, a nejspíš i musí být nahlas.
Jelikož se v rámci Mladí Ladí Jazz konaly na “Karláku” povedený koncerty, směřujeme po výborných Moon Hooch rovnou do Rock Café, protože je to fanatická touha prožít několik koncertů hned po sobě, jako kdyby neexistovalo nic, co by mohlo člověka zastavit. S úderem osmé večerní začíná blues-rocková oslava, první formace z Londýna, po nich očekávané hvězdy ze Spojených Států.
Support hraje a aklimatizace na tmu a hluk započíná. Už v půlce jejich setu je sál solidně plnej a zvuk se zdá být naprosto v pořádku. Očekává se tvrdší zasvěcení do možností kytary. Je to takovej mix žánrů od acid rocku až po to, co předvádí Thee Oh Sees, zejména po stránce hlasu. Asi nejvíc jsem při nich myslel na záznam The Dream z Endless Daze festivalu, který je k vidění na youtube a tímto ho též doporučuji vaší pozornosti.
Kolem deváté večer se na podiu hlásí trojice hudebníků, u kterých je na první pohled jasné, čemu jsou oddáni. Jsou to kytary a hutný, valící se zvuk ničivé síly. Ale nenechte se oklamat příliš lacině, v setu jsou i jemnější, víc do modra laděné kusy, které ale nezapřou své otce, například skladba Diamond z posledního alba kapely, laděná textem do mystiky a zvukem spíše k jemnějším repetetivním riffům podtržených tranzovým vybubnováváním nabádajícím k pádu do tranzu, jinak řečeno až psychedelické. Takové kusy jsou v kontrastu k těm, kde naopak probíhají náhlé explicitní změny tempa a celkového zvukového profilu.
Poslední deska ATW z minulého podzimu byla nahrána ještě ve čtyřčlenném souboru, avšak od října minulého roku kapela pokračuje jako trio. Proč? O tom zde: https://mailchi.mp/allthemwitches/line-up-announcement?e=966f058963… Z tohoto posledního alba bylo slyšet pět kusů, včetně skoro jedenáctiminutové Harvest Feast, největší nářez ale k závěru setu obstarala Fishbelly 86 Onions a též Charles William z Lighting At The Door (2013). Z debutu Our Mother Electricity (2012) nezazněl ani jeden kus, nicméně celkem přes desítku skladeb jsme si užívali přes hodinu a půl, což je, alespoň pro mě, při takové intenzitě snad až hraniční délka. Nejsem si jistej, jestli to byl chaos, nebo řád, ale na mozek to působilo všelijak. Adept na koncertní záležitost roku to být může, ale dám ještě šanci ostatním. V každém případě si vyprodanou show zasloužili.
Řečeno shodně s ostatními, kdo mi podávaly názory, lze říci, že ani čarodějnice nedrží jeden tvar, že je nestálá a proměnlivá. Slyšel jsem názory, že u nich – All Them Witches – lze slyšet Black Sabbath či Led Zeppelin, od jiných, pro změnu, The Black Keys. Když chcete, najdete to tam, ale to, co předvádí tihle maníci, je prostě (nebo spíš komplikovaně) něco jiného. Skoro tak dobrého, jako je vaření polívek z bláta ve stromovém domečku někde za rodinným domkem v dětských letech našich životů. Možná proto se o přídavek žádalo vehementně, ale marně. Nepřidali, odletěli, zanechali stopu. Třeba zas někdy příště.
All Them Witches
Praha, Rock Café
30.4.2019
Comments
