Beton, nebo jehličí?
Photo by Wojtek Witkowski on Unsplash / ilustrační foto
Žiješ na okraji městysu, za barákem máš pole a les a občas se ti zasteskne po tom pouličním ruchu a vietnamské večerce. Pak bydlíš u Národního divadla, rozhrnuješ turisty, abys vyšel z domu, a myslíš na vůni jehličí a rachot traktoru. Jestli bydlet na vsi se stádem koz nebo na Malé Straně s výhledem na věže, se pere v mnoha z nás. A z instagramu je teď tahle pranice cítit nějak intenzivněji, zdá se mi.
Vyzkoušela jsem to za vás. Nejdřív byt na maloměstě, pokojíček s dvěma dalšíma dorostencema (čau ségra a brácha), pak rovnou cizina, velký město, dům se zahradou (au pair, kamrlík v obřím baráku) pak Praha a Horní Počernice (jo no, to není zas až tak Praha, to je skoro zas to maloměsto, ale práce v centru, takže turisti), pak minibyt v centru města (v Holandsku), pak studentskej byt v Brně na Úvoze (provoz jak kráva), pak jedna plus jedna na maloměstě, teď domek (konečně domov) na miniměstě (jednota a místní rozhlas).
Beton, beton, blitky (pardon), vajgly, hluk, lidi, lidi, nepřítomný lidi, košíky na psích čumácích, byty, výlohy, odrazy, kebaby, auta, auta, rychle a blízko jedoucí, blbě parkující, emhádé, bezdomoveckej zápach. Ale i parčíky, fontány, historie, krásný fasády, výstavy (obrazu i tváří pouličních), vzruch, místa k utrácení peněz, dobrý kafe, lidská diverzita, obohacující kultura, bary, čistý boty a domy.
Sondující babky, omezený výběr potravin i partnerů, řev kohouta, rachot traktoru, pily, sekačky, ticho, nuda(?), pár stejnejch lidí každej den, osvětlení, co v 22:00 zhasíná, small talk v jednotě o počasí s prodavačkou sousedkou, auto, aby ses dostal dál než k lesu. Ale taky klid, vzduch, pozdravy, úsměvy, příroda, zvěř, štamgasti, sousedi, řemeslníci, domácí zelenina, babičky, dvorečky, slepičky, vajíčka, místní rozhlas(!), zeleň, rybníček a stromy.
Člověk často prahne po tom, co nemá (a vytváří tím zbytečnej kolotoč). Po kudrnatých vlasech, po práci na Bali, po menším nártu… A jinej zase po rovných vlasech, po práci v lese, po větším nártu asi ne, ale třeba po vymakanejším zadku.
Tak co, kde je šeď?
Kulturní vzruch, nebo čistej vzduch?
Písaříková píše
(na telefonu se spícím batoletem v náručí a jeho rukou na ksichtě, ale píše)
Díky, že čtete.
Photo by D O M I N I K J P W on Unsplash
Comments
