Cena Jindřicha Chalupeckého vybrala do 33. ročníku pět jmen

2019 Dont Panic Galerie UM, Foto Peter Fabo
2019 Dont Panic Galerie UM, Foto Peter Fabo

Mezinárodní porota se rozhodla do Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022, 33. ročníku nejvýznamnějšího místního ocenění pro autorky a autory do 35 let, vybrat pět umělkyň a umělců. Jsou jimi Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Rada, Martina Drozd Smutná a Ezra Šimek. Společnost Jindřicha Chalupeckého a Národní galerie Praha obnovily své tradiční partnerství v rámci společné výstavy, kterou kurátorsky zaštítí umělecko-kurátorské duo Jaro Varga a Anetta Mona Chisa a která bude zahájena 23. září ve Veletržním paláci. Společně s výstavou laureátek a laureátů bude zahájena také výstava letošního zahraničního hosta, kterým je thajský multimediální umělec, Korakrit Arunanondchai.

 

Současná umělecká tvorba tematizuje nové způsoby společného soužití ve fyzické i onlině realitě, ale také potřebu větší společenské a environmentální uvědomělosti

 

Mezinárodní porota ve složení Ivet Ćurlin (Kunsthalle Wien), Anna Daučíková (umělkyně a pedagožka), Charles Esche (Van Abbemuseum, Eindhoven), João Laia (Muzeum současného umění Kiasma, Helsinky) a Jan Zálešák (kurátor a pedagog) vybírala z celkem 80 portfolií zaslaných autorkami a autory prezentujícími svou tvorbu na české scéně současného výtvarného umění. Výsledný výběr reprezentuje širokou škálu médií i obsahových přístupů, ve kterých se objevují témata lidského působení na planetu, ale také na sebe navzájem v rámci společenských či rodinných struktur, a otázky ohledně nuancí fyzických a virtuálních těl, genderu a vztahů, do kterých se dostávají.

 

Porota ve svém vyjádření shrnuje umělecké přístupy, se kterými se v přihláškách setkala a které ji oslovily, následovně: „Mezi přihláškami jsme se setkali s novou generací umělkyň a umělců vstupujících na uměleckou scénu, která sdílí specifický jazyk informovaný digitální estetikou, online platformami a sociálními médii, jež kriticky a nápaditě recyklují. Sdíleným zdrojem kritické inspirace je otázka osobní a kolektivní identity, často vycházející z dědictví feministického a levicového myšlení. Z přihlášených děl také vynikala ta, která odrážejí klimatickou a ekologickou krizi. (…) Viděli jsme řadu děl rozkročených mezi skutečnou a digitální existencí, která si pohrávají s tím, jak je umění a život vnímáno na obrazovce a skrze ni, a se vztahem ke skutečným tělům a identitám v trojrozměrném prostoru. Napříč všemi přihláškami pak sloužila pandemie jako neustálá a naléhavá připomínka toho, že fyzická realita stále existuje a zůstává pro lidskou zkušenost zásadní.

 

Výchozí zkušeností pro generaci Olgy Krykun je dle poroty „post-digitální intimita“, která se v díle autorky projevuje balancováním na pomezí offline a online světa, v jejichž průsečíku se snaží najít něco smysluplného a autentického. Krykun s lehkostí kombinuje prvky pohanské či východoslovanské mytologie a rituální praxe, hovořící na hlubší úrovni o sdílených hodnotách a kulturní identitě, se symboly a produkty populární kultury. Výsledná díla jsou nositeli až přehnané kreativity a drsnosti, která by se dala označit za formu feministického punku. Výzkumná práce Davida Přílučíka reaguje na konkrétní fyzické a intelektuální prostředí a vychází z jeho osobní zkušenosti s gentrifikací, prekarizací nebo sociální nespravedlností. Silný akcent je v jeho dílech, která často vznikají ve spolupráci s dalšími aktérkami a spolupracovníky, kladen na problematiku životního prostředí a hledání průniků mezi přírodou a kulturou či společností. Prosazuje tak nedualistický způsob myšlení a vnímání, k jehož vyjádření používá informovaný a zároveň poetický jazyk. Dílo Vojtěcha Rady, čerpající svou estetiku převážně z herního světa, odmítá tendence uniknout zmatkům skutečnosti do sféry digitálních životů a identit. Místo toho používá herní prostředí jako kritický nástroj k úvahám o digitální i fyzické realitě a také o tom, kde se hranice mezi nimi již zhroutily. Radova praxe přehodnocuje architekturu, veřejný prostor a paměť a aktivně zapojuje tělesnou a netělesnou přítomnost návštěvníků/diváků/uživatelů. Obrazy Martiny Smutné se velmi poutavě obrací k problému těla z feministické perspektivy. Její praxe je založena na zkoumání dědictví pramenů mimo bílý mužský kánon malby a zdůrazňuje nedostatečně zastoupené hlasy. Její malby odhalují vnitřní prožitky těla, jeho roztříštěnost na jednotlivé buňky na jedné straně a vztahovou, propletenou kompozici na straně druhé. Ezra Šimek se s dávkou humoru a ironie a vizuálně nápadným jazykem zapojuje do naléhavých témat nebinárnosti, genderové fluidity a souvisejících identitárních, politických a sociálních témat. Jeho*její dílo zpochybňuje stereotypy tradičních genderových rolí, často odkazem na populární západní kulturu, zejména hollywoodskou tradici.

 

Vývoj pravidel a příležitostí, které ocenění v rámci CJCH nabízí, a návrat do Národní galerie

 

Po dvou ročnících, kdy porota na základě přání samotných umělců nevybírala ze společné výstavy laureátek a laureátů CJCH jednoho „vítěze“ či „vítězku“, se nyní tento postup dostal do nových oficiálních pravidel Ceny. Všechny umělkyně a umělci se tak svým výběrem porotou do Ceny na základě online portfolia stávají rovnou oceněnými, včetně odměn a podpory, které tento status přináší. Návrh změny pravidel týmu Společnosti Jindřicha Chalupeckého, který byl na podzim roku 2021 schválen správní radou SJCH, je výsledkem několikaletých diskuzí na místní i mezinárodní scéně o smyslu uměleckých ocenění. Tento významný krok má za cíl umenšit míru tlaku na umělkyně a umělce, kteří po celý rok usilovně pracují na nových projektech pro společnou výstavu, ale také poukázat na to, že srovnávat umělecké „výkony“ nelze stejným normativním způsobem jako v jiných odvětvích lidské činnosti. Rozhodnutí vybírat umělkyně a umělce do Ceny Jindřicha Chalupeckého již jen „jednokolově“, tedy na základě zaslaných portfolií v rámci online přihlášky, uvítala také mezinárodní porota.

 

Cena Jindřicha Chalupeckého se během svého fungování vyvinula od ocenění za dosavadní práci umělkyň a umělců v platformu podporující vznik nových uměleckých projektů, intenzivní propagaci jejich tvorby a kurátorskou i produkční podporu jejich práce během celého roku. Aktuální změny tedy organizátorský tým vnímá jako další krok v tomto více než třicetiletém vývoji a považuje za přirozené, že během následujících let může dojít k dalším změnám, které budou opět reflektovat potřeby a kontext současné mladé generace umělkyň a umělců, jež má Cena za úkol podporovat v jejich tvorbě a umělecké dráze. Ve stejném duchu se nese také rozhodnutí, předat kurátorské vedení letošní výstavy externím odborníkům, kurátorovi a umělci Jarovi Vargovi ve spolupráci s mezinárodně etablovanou umělkyní Anettou Monou Chisou. Kurátorsko-produkční tým Společnosti Jindřicha Chalupeckého samozřejmě nadále drží nad aktuálním ročníkem Ceny koncepční a ideovou záštitu.

 

Výstavní prezentace Ceny Jindřicha Chalupeckého se tradičně koná v jedné z předních českých uměleckých institucí. Po pauze v roce 2020, kdy byla nečekaně přerušena dlouholetá spolupráce SJCH s Národní galerií Praha se nyní pod vedením nové ředitelky NGP Alicje Knast Cena vrací do prostor Veletržního paláce. Výstava bude zahájena 23. září 2022.

 

„CJCH jsem měla možnost vidět v Moravské galerii v Brně v roce 2021 a jsem velmi ráda, že nyní představujeme pražskou edici. Rok 2022 bude v Národní galerii hodně věnován současnému umění a bez laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého by výčet nebyl úplný. Věřím, že se zde CJCH cítí jako doma.“, dodává k obnovené spolupráci Alicja Knast ředitelka Národní galerie Praha.

 

Výstava zahraničního hosta umožní nahlédnout do unikátního pojetí fiktivní budoucnosti

 

V roce 2022 bude pokračovat i již tradiční výstava zahraničního hosta: v pořadí šestým hostem výstavy laureátek a laureátů CJCH bude tentokrát thajsko-americký umělec Korakrit Arunanondchai. Dílo  Arunanondchaie se zaměřuje na transformační potenciál vyprávění. S každým projektem umělec rozšiřuje svůj vesmír propojených příběhů vyprávěných prostřednictvím rozsáhlých videoinstalací, obrazů, objektů a performativních děl. V jeho videích je myšlenka kolektivity chápána skrze světské i posvátné.

Arunanondchai se narodil v Bangkoku a pracuje především střídavě v Bangkoku a New Yorku. Ve své vlastní biografii často čerpá z tamních kulturních kontextů.  Odkazy na filozofii a mýty, často z míst s postkoloniálním traumatem, jsou spojujícími prvky umělcova vyprávění o otázkách vědomí, empatie a komunity. Okamžiky ztráty a transcendence svědčí o konkrétních realitách, které proplétají jednotlivce s politikou a mocí. V NGP představí Arunanondchai své dvě nové, vzájemně propojené videoinstalace: Songs for Dying (2021) a Songs for Living (2021, vytvořená ve spolupráci s umělcem Alexem Gvojicem).

Vernisáž výstavy, kterou kurátorsky připraví Tereza Jindrová za SJCH, proběhne společně se zahájením výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022.

 

Comments

comments

Vyhledat