Design kolem nás: Křeslo BKF
Foto Adam Štěch
Již dvakrát mě zavedla tvorba katalánského architekta a designéra Antonia Boneta Castellany do Argentinského hlavního města Buenos Aires. Bylo to právě zde, kde postavil svou první architektonickou realizaci a navrhl jedno z nejslavnějších křesel minulého století.
V červenci roku 1944 publikoval významný italský časopis Domus na své obálce interiér expresivní budovy uměleckých ateliérů Paraguay-Suipacha v Buenos Aires. Stavbu navrhl tehdy velmi mladý architekt Antonio Bonet Castellana, který tak vytvořil jeden z prvních příkladů progresivní moderní architektury 20. století v Argentině. A právě zde jsem na střešní terase při mé druhé návštěvě Buenos Aires v roce 2019 zachytil Bonetovo ikonické křesílko BKF. Není snad více typického místa, kde bych mohl toto křeslo vyfotografovat. I přesto, že se tento design rozšířil takřka po celém světě, jeho autor, respektive autoři jsou většině jeho uživatelů naprosto neznámí.
Antonio Bonet Castellana přišel do Buenos Aires po krátké pracovní zkušenosti v ateliéru Le Corbusiera v Paříži v roce 1936. Tam se setkal se svými budoucími kolegy, dalšími mladými architekty z Buenos Aires Jorge Ferrari Hardoyem a Juanem Kurchanem. Po své emigraci ze Španělska se Bonet ocitl v roce 1938 právě v Buenos Aires a založil se svými kolegy důležitou architektonickou a uměleckou skupinu Gruppo Austral, která se výrazně podílela na kulturním a architektonickém dění argentinské metropole. Skupina však neměla dlouhého trvání a během jednoho roku fungování uveřejnila pouze tři čísla svého stejnojmenného časopisu.
Architekti však zůstali v kontaktu i nadále. Nejslavnější spoluprací všech tří dohromady nebyla nakonec žádná stavba, ale paradoxně křeslo se jménem BKF (Bonet-Kurchan-Ferrari Hardoy). To vzniklo v roce 1938 a během pár let se jeho lehká drátěná konstrukce stala velmi populární po celém světě. Od roku 1975 byl design licencován společností Knoll a je prodáván dodnes jako židle Butterfly.
Toto subtilní křesílko vychází z designu anglického inženýra Josepha Beverleyho Fenbyho, který si v roce 1881 nechal patentovat skládací židli Tripolina ze dřeva s kovovými spojkami a koženým sedákem. Bonet se svými kolegy vyšli z Fenbyho návrhu a oprostili ho od všech přebytečných detailů. Vzniklo tak velmi elegantní křeslo, vyrobené pouze z ohýbané drátěné konstrukce, na kterou je nasazen kožený nebo látkový sedák. Design se stal okamžitě hitem a rozšířil se především po druhé světové válce na všechny kontinenty, kde jí používali přední architekti své doby pro vybavení svých projektů.
Jeho komerční potenciál jako první rozeznal architekt a profesor Edgar Kaufmann Jr., který ho zpopularizoval v USA ve čtyřicátých letech. V roce 1947 ho pak začala vyrábět značka Knoll, která odkoupila od architektů výhradní právě na jeho prodej v USA. Křeslo se však od té doby vyrábělo na mnoha dalších místech, a to ve velkém množství i v nelegálních kopiích. Jeho modernistické křivky jsme mohli vídat i na terasách českých chat, kam si je pravděpodobně vyrobili ve vlastní režii přímo jejich majitelé.
Comments
