DOX pořádá výstavu Nadii Rovderové: FOTOFATAL 1999–2020
NADIA ROVDEROVÁ: FOTOFATAL 1999–2020
DOX / 4.9.–9.11.2020
Pro Nadiu Rovderovou je fotografování nutkáním, občas i posedlostí, někdy jakoby zásahem vyšší moci. Fotografie se jí „dějí“.Fotoaparát, mobil nebo scanner jsou pro ni výtvarnými nástroji, jimiž zaznamenává nejenom viditelný svět kolem sebe, ale i to, jak tento svět vyjevuje své skryté příběhy skrze autorčino prisma. Fotografie zachycují i její dech, pohyby, tlukot srdce – v intuitivní komunikaci s objektem, který právě fotografuje. Výstava FOTOFATAL 1999–2020 tak nabízí jiný pohled na osud, podstatu či duši lidí, věcí a míst, na sotva postřehnutelná poselství zachycená zdánlivě náhodně, „záměrně – omylem“, bez stativu, při dlouhých expozičních časech. Rozostřené tvary, emotivní barevnost a využití chyb ve fotografii, tvoří základní rysy fotomaleb Nadii Rovderové.
Povahu autorčina snažení dobře vystihují už názvy jejich zásadních cyklů jako jsou: Hledání andělů, Rozhovory s duchy či Terezín mezi nebem a zemí. Jejím životním dílem je deník poskládaný z náhodných objevů, proroctví, znamení, jimž vtiskla podobu vizuální poezie.
Výstava FOTOFATAL 1999–2020 v Centru současného umění DOX je rozčleněná do tří částí, které evokují základní složky psyché, tak, jak je popsal švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung.
Expozice v nejnižším patře nabízí exkurzi do autorčina podvědomí, kde se nachází sídlo instinktů i libida, odkud vychází hluboká dynamika psychických procesů, která udává směřování našemu bytí. Zde sídlí náš šestý smysl, zde autorčino nevědomé já nachází výraz v odrazu vlastní podoby v zrcadle, v intimitě ložnice či koupelny. Vana, či postel jsou symbolickým návratem zpět do lůna, místem pro tvůrčí snění a meditativní kontakt s vlastním podvědomím. Tyto fotografie dávají divákovi možnost sdílet s umělkyní její soukromí ve výtvarném dialogu s tělem, v tichém rozjímání o jejím / našem místě ve vesmíru.
Ve druhé části přebývá id, neboli ego – já. Autorka zde diváka provází svou osobní historií. Fotografie a videa zaznamenávají formou vizuálního deníku její cestu časem z rodného slovenského Popradu, až po apokalypticky magické záběry prázdných ulic Prahy během koronavirové pandemie. Autorka prozkoumává své ego i v podobě naskenovaného selfie jednoduchým zmáčknutím tlačítka (instantní ego-tisk, strojová sebeanalýza). Další formu sebe-zobrazení umožňují sociální sítě, platforma Facebooku – život jako fikce, život jako umění, skutečný život. Interaktivní obrazovka ukazuje veřejný život umělkyně, cíle jejích zájmů tak, jak je publikuje na svých Facebookových stránkách. Tvorba Nadii Rovderové zároveň odráží překotný technický vývoj v oblasti fotografie za posledních třicet let – od černobílých bromostříbrných snímků, přes barevnou analogovou fotografii až po fotografie z digitálního fotoaparátu, mobilu či skeneru, rovněž „dvoj-záběry“- fotografie monitoru počítače, krátká videa z mobilního telefonu – to vše ilustruje neustále se množící fotografickou produkci digitálního věku.
V nejvyšším patře se zhmotňuje další složka jungiánské psyché: kolektivní nevědomí. Společné vzpomínky lidstva jsou obsažené v rozličných archetypech napříč prostorem, časem či geografickým určením. Expozici dominuje instalace z cyklu Adam a Eva; divák zde potkává siluety postav, hitchcockovské fasády budov, zlověstné mraky, prosluněná okna, téměř nerozpoznatelná zátiší, prapodivné stromy či cesty do neznáma. Tyto fotografie dokumentují dráždivé vzpomínky, sny, podprahové vjemy, záhadné symboly, energie a pocity, které se vyjevují nejčastěji v noci, na různých místech jako jsou Poprad, Uloža, Terezín, Sudety, Avignon, Tokio či Praha. Osudy lidí, míst a objektů, ve smyslu, v jakém Nadia Rovderová chápe princip Fotofatal, byly zachyceny formou subjektivního dokumentu, a nemohly by být spatřeny bez intuitivního napojení autorky.
Nadia Rovderová (* 8. 1. 1971, Poprad, Slovensko) a její tvorba pod názvem FOTOFATAL byla poprvé představena v roce 1999 kurátorkou fotografie Lucií Benickou v rámci cyklu Nová jména v současné slovenské fotografii na výstavách v paláci Akropolis v Praze a v popradském Domě fotografie. Díla Nadii Rovderové byla poté prezentována na řadě výstav v České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Německu, Itálii, Francii a Japonsku. Je zastoupena v důležitých fotografických publikacích, jako jsou Česká fotografie 20. století nebo Czech Fundamental. Vedle své vlastní tvorby se Nadia Rovderová věnuje i publicistice (vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě) a v poslední době hlavně kurátorství. Je autorkou či spoluautorkou několika monografií a publikací o výtvarném umění a fotografii. V Praze, kde se po sametové revoluci usadila, založila roku 2010 galerii Artinbox, ve které představuje tvorbu českých, slovenských i zahraničních výtvarných umělců, často formou skupinových tematických výstav – jak jinak než kurátorsky intuitivně komponovaných.
Text: Suzanne Pastor, Terezie Zemánková