Festival Boskovice: sice později a v malém, ale přesto naplno
Foto: Jiří Janda
Přesun doby konání z prvního prázdninového víkendu až na ten poslední, trochu menší počet kapel než se čekalo, o něco méně návštěvníků a naopak slušný příděl deště. To byly ve zkratce největší změny oproti očekávání, které letos čekaly návštěvníky (a ostatně i pořadatele) festivalu Boskovice.
Důvodem změny termínu byla pochopitelně letošní koronavirová nadílka, pořádající sdružení Unijazz se s ní však vyrovnalo se ctí. I když se termín změnil, nenechala si festival ujít řada pravidelných návštěvníků.
Přehlídka do někdejší židovské čtvrti jinak ospalého maloměsta obvykle ani jindy neláká na žádná slavná zahraniční jména, nicméně diváci si zde pravidelně mohou slušně doplnit znalosti o novějších zajímavých souborech na domácí scéně, případně i z blízkého zahraničí. Letos byla příkladem třeba slovenská skupina Hmlisto.
Na programu úvodního pátečního večera byla například rozjetá sudetská úderka Povodí Ohře. Kdo je neviděl, může ve čtvrtek zajít na domovskou scénu Unijazzu v břevnovském Kaštanu, kde si pánové vystoupení zopakují nejdříve.
Do hudební historie v sobotu zabrousil veterán s foukací harmonikou Ondřej Konrád, jehož doprovodili muzikanti z kapely Mrakoplaš.
Dokonce třikrát se během třídenního festivalu ve třech různých podobách a s různým repertoárem představily brněnské Květy.
Na scéně v Panském dvoře, kde se tentokrát odehrával hlavní program festivalu, nechyběla ani nezdolná Mucha. Letní kino, které v minulých letech obvykle diváci při hlavních festivalových koncertech zaplnili, letos hostilo jen filmové projekce.
Hvězdou hudební scény v zámeckém skleníku byli zase slovenští bluesmani ZVA 12-28 Band v čele s kytaristou, zpěvákem a showmanem Norbertem Červenákem.
Zaplněný stan na palouku pod zříceninou boskovického hradu se otřásal smíchem při improvizovaném představení divadla 20 000 židů pod mořem.
Také letos program Boskovic kromě hudby, divadel a filmu obsahoval různé přednášky a autorská čtení. Ukázky ze své knížky Sametová diplomacie v suterénním klubu Sklepy četla Dana Huňátová.
O tom, jaké nejrůznější ošklivosti se kdysi vešly pod zdánlivě nenápadné slovní spojení „ochranný dohled“ zase vyprávěl historik Petr Blažek.
Jako na každém správném festivalu diváky od muziky ani zde neodradil déšť.
Platilo to kdysi ve Woodstocku, a platí to ještě po více než půlstoletí i dnes. Muzika sice k letnímu festivalu tak nějak patří, ale tou největší zábavou stejně zůstávají špinavé louže.
FOTO A TEXT: JIŘÍ JANDA
Comments
