Fotíme architekturu: 15 tipů, jak na dovolené zvěčnit památky

Londýn / Foto Michael Jurák
Londýn / Foto Michael Jurák

Michael Jurák / Foto Libuše Obrodovská

Blíží se doba dovolených a jistě budete chtít zachytit nevšední místa, která navštívíte. Pokud se chystáte obdivovat architekturu měst, fotograf a školitel Nikon Michael Jurák vám dá 15 dobrých rad, jak objektivem co nejvěrohodněji zvěčnit památky i moderní budovy…

Vsaďte na originalitu

Nepokoušejte se o stejný záběr, jaký najdete v turistickém průvodci, ani o milionkrát omleté podpírání věže v Pise. Raději vsaďte na originalitu. Památka se může odrážet třeba v zrcátku zaparkovaného automobilu, ve skle, v kaluži, v brýlích vašeho spolucestovatele, případně do fotografie můžete vtisknout svůj vlastní prožitek. „Když jsem na dovolené, rád sedím v kavárně naproti známé budově. Jezdím s oblibou například do Francie a mám spoustu fotek věhlasných míst přes šálek kafe, víno a podobně. Teď mám v plánu poznat Itálii a pokusit se nafotit proslulé dominanty v odrazech zrcátek skútru,“ prozrazuje Michael Jurák.

Bezzrcadlovky jsou pro cestovatele ideální

V posledních letech se dostaly do popředí zájmu bezzrcadlovky, které jsou lehké a malé, takže jsou ideálními společníky pro cestovatele. Zároveň se však vyznačují výbornou obrazovou kvalitou a lze k nim pořídit i kvalitní objektivy. Nároční uživatelé ocení například modely Nikon Z6 nebo Z7. „Jestliže člověka fotka baví, ale teprve začíná, buď bych doporučil bezzrcadlovku Nikon Z fc anebo Nikon Z50, který je zajímavý tím, že má vestavěný blesk a trošku větší grip, takže se dobře drží. Moderní bezzrcadlovky jsou určitě vhodné, klidně i s obrazovým snímačem APS-C, protože u architektury vás nelimituje full frame,“ radí profesionální fotograf.

Zvolte správný objektiv

Profesionálové zaměřující se na fotografie architektury vsází na špičkové Shift objektivy. Pro běžného turistu se však jedná o nákladné a poměrně těžké vybavení. Kdybych měl doporučit objektiv pro průměrného amatéra, byl by to fullframe Nikkor Z objektiv 24–120 mm, třeba na Z6 nebo Z7. Z APS-C mám zkušenost se základním zoomem 16–50 mm a zejména s teleobjektivem 50–250 mm. Je to pro mě malá záhada, jak něco tak malého a levného může tak dobře fotit. Není tam sice světelnost, kterou profíci hledají, ale většinou světelnost pro architekturu není tolik zásadní,“ doplňuje Jurák.

Stativ přináší nové možnosti

Stativ možná není pro turisty oblíbené příslušenství, protože zabírá místo v batohu. Zato vám však otevře ve fotografování architektury dvě nové cesty. „Zaprvé je to možnost fotografovat v noci nebo za horších světelných podmínek. Výhodou stativu je, že můžete fotit na nižší citlivosti, takže ostrost a kresba jemných detailů zůstane dokonalá. Druhou výhodou je, že stativ umožní věci v pohybu rozmazat,“ vysvětluje Jurák a dodává, že si můžete pořídit skladný cestovní stativ, který se vejde do příručního zavazadla.

Zlín / Foto Michael Jurák

Kouzlo polarizačního filtru

Díky polarizačnímu filtru lze zachytit odrazy na nekovových plochách, v architektuře tedy nejčastěji na skle. „Jste schopni rozhodnout, jestli bude průhled dovnitř nebo se naopak bude ve skle zobrazovat protější dům či architektura na druhé straně ulice, což může být zajímavé. Velmi dobře fungují třeba odrazy památek v moderních budovách, kombinace starého a nového,“ radí Jurák.

Trik, aby dům „nepadal“

Pokud budete stát přímo pod památkou a zvednete foťák vzhůru, sbíhají se linie tak, že na výsledném snímku to vypadá, jako by budova „padala“. Ideální je proto jít dále od objektu a následně fotografii oříznout anebo využít software pro úpravu. „I přímo v Nikon foťácích je aplikace, která umožňuje fotku srovnat, ale musíte mít kolem dostatečný prostor. Klidně tedy zaberte větší kus okolo. Chodím proto o kousek dál, fotím víc širokoúhlým objektivem, a pak výsledný snímek srovnám přímo v aparátu nebo v programu v počítači,“ doporučuje Michael Jurák.

Zkuste rámování

Nevšední vzhled můžete fotografii dodat pomocí průhledů a rámování, například pokud se budova nachází za vstupním portálem. „Typicky je to v místech, kdy má historická stavba hradby, kterými se projde na dvůr, a tam teprve stojí hlavní dominanta. Příkladem je Invalidovna v Paříži, kde procházíte velkou kamennou bránou, a za ní je vidět Invalidovna se zlatou kupolí,“ radí Jurák. V takových případech zapomeňte při kompozici na pravidlo třetin a prostor zaplňte symetricky se záběrem na střed. 

V reportážním stylu

Aby fotografie hezky vypadaly ve fotoknize, albu nebo při prezentaci, řiďte se již existující reportážní mantrou: Fotí se celek, polodetail a detail. „Třeba si vezmeme příklad Eiffelovky. Nejprve ji vyfotíte v kontextu dalších budov, pak jdete blíž a zachytíte jen samotnou věž, a nakonec zespodu uděláte záběr průhledu konstrukcí, čímž vznikne taková ocelová krajka,“ dává příklad Michael Jurák.

Chropyně / Foto Michael Jurák

Hledejte ideální světlo

Pokud jste v daném městě ubytovaní, klasická krajinářská rada zní: Nejlepší fotografie jsou brzy ráno, a pozdě večer. Jestliže chcete pořídit noční fotografii, foťte v takzvané modré hodině, kdy svítí pouliční osvětlení a reflektory dopravních prostředků a město je už tmavé, obloha však ještě není černá, nýbrž stále tmavě modrá. „Když pak dáte na stativ foťák před zajímavou budovou, může z toho vzniknout povedená fotka. Třeba z mého posledního výletu do Londýna mám moc rád fotku obchodního domu Harrods, přes kterou jsem mázl záběr dvoupatrového červeného autobusu,“ vzpomíná Jurák.

Jak se zbavit davu turistů

Vadí vám davy turistů tísnících se u památek? Pokud postavíte fotoaparát na stativ, nastavíte velmi dlouhý expoziční čas, hodně zacloníte a použijete polarizační filtr, který ubere expozici, a k tomu nastavíte nízkou citlivost, můžete se lidí na fotografii úplně zbavit. Případně mohou být kolemjdoucí rozmazaní, čímž znázorníte jejich pohyb a snímku dodáte umělecký rozměr.

Foťte proti rohu

Když je to možné, foťte budovy proti rohu, abyste do snímku dostali předozadní rozměr. „Viděl jsem fotky architektury, kde to autor pojal tak, že fotil čelní stěnu. Výsledek vypadal jako list papíru, dvojrozměrná plocha,“ varuje Jurák před častou chybou.

Hloubka ostrosti jako tvůrčí prvek

Hloubka ostrosti je velmi dobrý tvůrčí prvek, zejména pro oddělení detailu. „Když fotím celky, cloním spíš jako při focení krajiny, klidně 11. Dělám velkou hloubku ostrosti, abych měl celý dům v záběru. Naopak malou hloubku ostrosti bych využil, když fotím detaily a chci objekt oddělit, clonové číslo dám 4 nebo 5,6, jak který objektiv dovolí,“ radí Jurák.

Květinové záhony v popředí dodají fotografii hloubku i barvu

Využijte plochy zeleně ve městech a rozkvetlé záhony. Když například necháte v popředí rozostřené květy a za nimi hlavní objekt, dostanete tím do fotky nejen hloubku, ale také barevnost. Jelikož jsou budovy často šedohnědé, působí na fotkách neutrálním tónem. „Například ve Versailles jsme fotili barevné květy v popředí a fotka je pak veselejší, rozsvítí se,“ sdílí své zkušenosti Michael Jurák.

Nefoťte cvrčky ani obry

Jestliže budete fotit u památek své spolucestovatele, neposílejte je příliš daleko od objektivu, aby z nich nebyli na výsledném snímku „cvrčci“. „Pokud je budova výrazně orientovaná na výšku, doporučuji fotit na výšku i fotoaparátem. Častou chybou je, že lidé fotí vysoký objekt na šířku, a pak musí odstoupit dál od objektu. Tím se všechno zmenší, včetně lidí. Když budou vaši blízcí daleko, poznáte je jen podle barvy trička,“ varuje Michael Jurák a dodává, že ani opačný extrém není dobrý. Jestliže vaši přátelé či rodina budou příliš blízko a zaberou většinu fotografie, bude to působit, že za nimi stojí jen jakási maketa památky, nikoliv skutečná stavba.

Dolní Kounice / Foto Michael Jurák

Nový úhel pohledu

Lidé často fotí jen z pohledu lidských očí, ale zkuste občas fotit také od země. Někdy je zajímavá samotná dlažba, může mít pruhy nebo různou barevnost, a tyto linie směřující ke stavbě vedou pohled. Takový záběr z výšky člověka neuděláte, je potřeba si dřepnout a dostat objektiv níž. „Mám zkušenost třeba z Avignonu, kde jsem si v jednom z kostelů lehl na zem a širokoúhlým objektivem vyfotil kopuli odspoda. Tehdy kolem mě prošli dva knězi a nic mi neřekli. Vyvedli jiné lidi – skupinku, která tam hulákala, nebo ty, kdo byli do kostela nevhodně oblečení. Pokud se ale člověk chová adekvátně prostředí, většinou není problém, když se skoro plazíte. Já to dělám normálně,“ směje se Michael Jurák. Problém ovšem nastane, když fotíte tam, kde se to nesmí. Na to pozor!

 

Comments

comments

Vyhledat