23. ledna jde do kin očekávaný film o Bobu Dylanovi. Jaký bude? Tady je vše, co víme, plus spousta fotek.

Krátce o filmu:

Děj filmu „Bob Dylan: Úplně neznámý“ se odehrává na vlivné newyorské hudební scéně počátku 60. let a sleduje raketový vzestup 19letého minnesotského hudebníka Boba Dylana jako folkového zpěváka na vrchol hitparád a do koncertních sálů. Jeho písně a mystika se staly světovou senzací, která vyvrcholila jeho převratným rock and rollovým vystoupením na elektrickou kytaru na folkovém festivalu v Newportu v roce 1965.

Hrají: Timothée Chalamet, Edward Norton, Elle Fanning, Monica Barbaro, Boyd Holbrook, Dan Fogler, Norbert Leo Butz, Scoot McNairy

 Scénář: James Mangold, Jay Cocks, Elijah Wad

Režie: James Mangold

BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ

New York, 1961. Na pozadí pulzující hudební scény a překotných kulturních změn přijíždí z Minnesoty tajemný devatenáctiletý mladík s kytarou a revolučním talentem, který je předurčen k tomu, aby změnil směr americké hudby. Během svého raketového vzestupu, jež vyvrcholí přelomovým a kontroverzním vystoupením, které má ohlas po celém světě, navazuje blízké vztahy s hudebními ikonami Greenwich Village. Timothée Chalamet hraje a zpívá v roli Boba Dylana ve filmu Jamese Mangolda BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ, v elektrizujícím skutečném příběhu o vzestupu Boba Dylana, jednoho z nejvíce ikonických zpěváků a písničkářů všech dob.

PŘÍBĚH – OD VAGABUNDA K VIZIONÁŘI

„Víš, kolik cest musí muž prochodit, nežli mužem začnou ho zvát?“

~Bob Dylan

Režisér James Mangold, nominovaný na Oscara, o filmu BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ říká: „Je to příběh o konkrétním okamžiku v životě jednoho člověka, ne o celém jeho životě. Je to příběh o světě, kde se toho mnoho sděluje prostřednictvím písní.“ Ještě více ho na tomto období Dylanova života zaujaly osobní otázky, které tento materiál vyvolal; otázky spojené s vrozenou genialitou a talentem, s nimiž se někteří umělci prostě narodí, a zkoumání toho, jakým požehnáním i břemenem je takový talent, díky němuž může být člověk ohromně populární, ale zároveň i zcela osamocený.

Na počátku šedesátých let 20. století Spojené státy bolestně hledaly novou identitu a potýkaly se s hlubokými společenskými, politickými a kulturními otřesy, v jejichž popředí stálo protiválečné hnutí a boj za občanská práva. Byl to okamžik, kdy se umění otevřelo expresionismu a kdy se vše, jak se zdálo, odehrávalo na dolním Manhattanu. Rozkvět moderního jazzu v hudbě Milese Davise, evoluce odvážné komedie v tvorbě Lennyho Bruce, exploze pop-artu a vznik slavného ateliéru The Factory Andyho Warhola – a folkové hnutí, které uvedli do pohybu Woody Guthrie a Pete Seeger. Mladý Bob Dylan přijel v lednu 1961 s kytarou v ruce a nechal se pohltit hnutím, které nevědomky hledalo svého vůdce.

To je pozadí, na němž se odehrává film BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ, který mapuje čtyři roky jeho vzestupu z tuláka, jenž se protlouká světem, až po ikonu rokenrolu.

„V jedné z prvních scén Dylan vyhledá Woodyho Guthrieho v nemocnici pro veterány v New Jersey a zapívá mu píseň, kterou pro něj napsal,“ vysvětluje Mangold. „Existuje tu komunita, která ho přijme mezi sebe, a kultura, která ho povznese, až je nakonec větší než hnutí, které ho uvítalo s otevřenou náručí.“

Mangolda okamžitě strhly různé proudy vyprávění – sledujeme Dylana coby obrazoborce, předivo vztahů, které ho obklopují, a jeho jedinečný vzestup ke slávě během čtyř let. Režisér chtěl také zachytit Dylanovu radost a nadšení, když poprvé zapojil kytaru do zesilovače a vystoupil s elektrifikovanou kapelou. Mangold, v jehož různorodých, cenami ověnčených filmech se kloubí originální vize a styl s humanistickými tématy, intimními hereckými výkony a působivým obrazovým ztvárněním, si žánr hudebního životopisného filmu osahal již dříve. 

Snímek Walk the Line, který napsal, režíroval a produkoval, nakonec přinesl Reese Witherspoonové Oscara za ztvárnění role June Carter Cashové. Bohatý terén mezilidských vztahů a rafinovaného vypravěčství vytěžil už ve svém průlomovém nezávislém filmu Tlouštík z roku 1995, který získal zvláštní cenu poroty za režii na filmovém festivalu Sundance. A po letech úspěchů s filmy nominovanými na Oscara, které sahají od westernů až po superhrdinské blockbustery, jako 3:10 Vlak do Yumy, Le Mans ’66 a Logan: Wolverine, měl chuť vrhnout se do dalšího příběhu, který zobrazuje křižovatku hudby, celebrit a kultury. Věděl však, že standardní životopisný film by byl špatným receptem na zkoumání jakékoli umělecké osobnosti, natož osobnosti Boba Dylana. A nyní, po devatenácti filmech, které obsáhly celý vesmír filmových žánrů, se Mangold vrací zpět na začátek se snímkem BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ, s hudebním dramatem prodchnutým atmosférou doby a míst zásadních pro hudební historii.

Dylanův vzestup přišel ve stěžejním okamžiku, kdy se nad všemi aspekty života vznášel strašák studené války. Kubánská raketová krize nakonec přivedla svět na pokraj katastrofy a po ní v roce 1963 následoval atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, který zcela zničil nevinnost národa. Uprostřed tohoto chaosu nabralo na síle hnutí za občanská práva, což v roce 1963 ilustroval pochod na Washington u Lincolnova památníku, kde Dylan vystoupil krátce předtím, než Martin Luther King pronesl svůj proslov „Mám sen“. Tato doba zrcadlila tvrdý střet mezi starými normami a nově se formujícími ideály. Zatímco mnozí vyšli do ulic, Dylan vetkl své názory do hudby, která podnítila celou generaci, a v průběhu následujících šesti desetiletí se mu podařilo definitivně upevnit svůj status ikonické postavy. Jeho písní a textů se v průběhu let opakovaně chápali mnozí umělci napříč žánry. A navzdory jeho vlivu se Dylanovi, který se odmítá nechat škatulkovat podle běžných uměleckých norem, rovněž kupodivu daří zůstat z větší části záhadou pro celou kulturu.

Mangold už dříve režíroval superhvězdu Angelinu Jolie ve filmu Narušení, která byla za svůj výkon poprvé nominována na Oscara a nakonec jej i získala, takže věděl, co obnáší práce s dokonalou bouří, jakou představuje kombinace charismatické filmové hvězdy s intuitivním herectvím. Mangold a Timothée Chalamet, který se čerstvě dočkal kritické pozornosti a nominací na několik cen za filmy jako Dej mi své jméno nebo Duna, spolu utvořili dynamické tvůrčí partnerství. Chalamet přiznává, že toho o Dylanovi věděl jen velmi málo, kromě toho, že je americkou hudební ikonou, ale přesto byl dychtivý se s touto rolí poprat, protože rozpoznal, že v centru jeho neuvěřitelného uměleckého díla se skrývá fascinující a mnohovrstevnatý člověk.

Producent Jeff Rosen, Dylanův dlouholetý manažer, který o natočení takového filmu dlouho usiloval, si zajistil přednostní právo na knihu Elijaha Walda z roku 2015 Dylan se dal na elektriku! – Newport, Seeger, Dylan a noc, která rozdělila 60. léta minulého století a ke spolupráci oslovil scénáristu Jaye Cockse, nominovaného na Oscara, aby adaptoval knihu, jež dokumentuje přelomový okamžik z roku 1965, kdy Dylan šokoval svět vystoupením na Newportském folkovém festivalu s elektrifikovanou kapelou za zády. V roce 2018 spojili síly Searchlight Pictures a tvůrčí a producentský tým ve složení Mangold, Chalamet, Fred Berger, Alex Heineman, Bob Bookman, Peter Jaysen, Alan Gasmer a Rosen, aby tomuto ikonickému příběhu vdechli filmový život.

IKONA – TIMOTHÉE CHALAMET JAKO BOB DYLAN

„O Bobu Dylanovi můžete natočit dvě verze téhož filmu,“ říká Chalamet. „Jedna verze bude podrobná studie chování chlápka, který příliš neudržuje oční kontakt a obklopuje se aurou tajemství, nebo natočíte něco, co bude nejspíš pokrytecké vůči jeho životu a dílu, něco jako kompilaci největších hitů, která ignoruje skutečnost, že jeho kariéra nebyla přímočará. Jim rychle našel balanc mezi demytizací Boba a pouhým pochlebováním.“

Když v roce 2020 udeřil COVID-19, došlo ve filmovém průmyslu k řadě stávek, které zbrzdily výrobu. Díky tomuto zpoždění získal Chalamet delší čas na přípravu, což ještě více prohloubilo jeho jistotu v roli a schopnost porozumění člověku, kterého měl ztvárnit, a upevnilo to jeho hudební a pěvecké schopnosti.

„Jakmile jsem se do toho ponořil, už nebylo cesty zpět,“ říká Chalamet. „Stal jsem se naplno Bobovým vyznavačem.“ Chalamet měl před sebou náročný úkol. Mangold si neuměl představit žádnou variantu svého filmu, v níž by herci sami nezpívali. Vycházel z nadšeného ohlasu na reálný zpěv Joaquina Phoenixe a Reese Witherspoonové v rolích Johnnyho a June Carter Cashových ve filmu Walk the Line, z jejichž ztvárnění těchto umělců na plátně sálala autenticita živých nahrávek. Koneckonců, BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ měl být film o hudbě, která je nepřikrášlená a autentická. Mangold k tomuto druhu filmů přistupuje tak, že se snaží vyhnout výrobě pouhé faksimile a zároveň usiluje o dílo s přesahem. Věděl, že diváci se do příběhu nejlépe vcítí prostřednictvím živé interpretace hudby stejným způsobem, jakým si sám Dylan získává své fanoušky po celá desetiletí na koncertech.

Režisér k tomu říká: „Nechtěl jsem, aby se z toho Timmy vytratil. Je to jeho interpretace. Chtěl jsem, aby do Bobovy postavy Timmy vnesl to, kým doopravdy je. Pokud se z toho stane jen manýra a hlasová imitace, bude ta postava prázdná.“

Producent Heineman dodává: „Jak by řekl Jim, musíte si vytvořit svou vlastní verzi té které postavy. Nemůžete jen někoho napodobovat nebo se snažit o přesnou kopii dané osoby. Takže i když Timothée Boba detailně studoval a samozřejmě se naučil hrát jeho hudbu a zjistil si vše o světě, ve kterém Bob žil, vytvořil si svou vlastní verzi Boba.“

Chalamet zasvětil pět let intenzivní hudební přípravě, což mu jednak umožnilo zdokonalit si potřebné dovednosti, ale také se ponořit do Dylanových písní a pojmout je po svém. Mezitím s proslulým hlasovým koučem Ericem Vetrem sledovali hodiny Dylanových vystoupení a rozhovorů a pečlivě studovali drobné detaily, jako je držení těla a jeho vliv na hlas.

„Pokud chcete opravdu vystihnout Bobovu podstatu, uvědomíte si, jak je mnohovrstevnatá,“ říká Vetro. „Jeho hlas má mnoho různých kvalit. Je takt trochu jako víno. A Timothée má opravdu dobrý sluch. Dokáže se velmi rychle chytit nějakého nápadu a ví, jak ho herecky ztvárnit.“

Podle kytarového instruktora Larryho Saltzmana se hercovo nadání projevilo i ve zvládnutí Dylanova oblíbeného nástroj. Během let produkčních odkladů si Chalamet osvojil hru na kytaru i harmoniku. Jeho ztvárnění role zahrnuje živé provedení Dylanových ikonických písní, což filmu dodává hloubku a autenticitu.

„Když se učíte hrát na kytaru, musíte cítit rytmus, a já věřím, že s tím se člověk buď narodí, nebo ne,“ říká Saltzman. „A když sledujete Boba hrát, vidíte, jak je to důležité, protože on je vlastně jednočlenný orchestr. Pustil jsem vždycky Timmymu nějakou písničku a vysvětloval mu: ‚Nebuď nervózní, když ti to chvilku zabere. Je to náročné.‘ Ale ten kluk to během devadesáti vteřin bůhvíjak zvládl. Opravdu se vtělil do člověka a hudebníka, kterým Dylan je.“

Ve filmu BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ je při vyprávění příběhu plnohodnotným partnerem i samotná hudba. Každý notoricky známý song a každý úryvek textu je součástí Mangoldova vyprávění. Klíčová byla lehkost projevu a Chalametova suverénnost v tomto ohledu byla podle hudebního producenta Nicka Baxtera až neuvěřitelná.

„Věděli jsme, že musíme spoustu hudebních čísel zachytit přímo na place a herce na to připravit,“ říká Baxter. „Způsob, jakým se Timmy ty písně naučil a dokázal je předvést za jakýchkoliv okolností, např. ve scénách, kdy je píše, nebo když někomu poprvé hraje nějakou skladbu, nebo když vystupuje před lidmi, je neskutečný. Nic ho nesvazuje. Může přestat zpívat, poodstoupit od mikrofonu, pokazit text, přidat harmonikové sólo, může libovolně měnit tempo. Nevím, jestli by tenhle film fungoval, kdyby tohle všechno nedokázal.“

HUDBA – ZVUK A VŘAVA

Zachycovat denně na place tolik živých, improvizovaných hudebních vystoupení mohlo vyústit v chaos, ale produkce měla ve zvukařském týmu skrytý trumf v rukávu. Zvukový inženýr Tod A. Maitland byl pětkrát nominovaný na Oscara a navíc byl průkopníkem procesu nahrávání živých hudebních vystoupení přímo na place ve filmech, jako jsou The Doors Olivera Stonea nebo West Side Story Stevena Spielberga.

„Za starých časů se v podstatě používala jen předem nahraná zvuková stopa, z níž se hudba pouštěla,“ říká Maitland. „Takže kdykoli se díváte na film, slyšíte, jak postavy mluví, mluví, mluví, a najednou bum, zničehonic se přenesou do dokonalého zvukového prostředí a zní to naprosto uměle. V moderních filmech se snažíme o realističtější dojem. A i když musíme použít playback, existují metody, jak to udělat tak, aby to neznělo jako velký skok oproti tomu, co natáčíme.“

Když si Maitland přečetl scénář k filmu BOB DYLAN: ÚPLNĚ NEZNÁMÝ, předpokládal, že se veškerá hudba bude nahrávat živě na place. Ale jakmile se pustil do práce, začalo být zřejmé, že bude nutné kvůli úspoře čas použít i playback. Jediné dvě pasáže, které byly předem určené k živému nahrávání, byla scéna psaní písničky a okamžik v nemocnici, když Dylan zpívá píseň Woodymu Guthriemu.

Ale díky Chalametově odhodlání se situace rychle změnila. Maitland vzpomíná na klíčový okamžik zpočátku natáčení, kdy se měla poprvé točit scéna vystoupení před publikem, v níž Dylan hraje v Carnegie Hall. „Ještě pět minut před natáčením této scény jsme chtěli použít playback,“ říká Maitland. „Timmy vyšel na scénu a prohlásil: ‚Dám to naživo.‘ A pak proběhla velká diskuse a Timmy řekl: ‚Tak hele, na téhle roli jsem makal pět let. Makal jsem na kytarové hře. Makal jsem na všem. Nehodlám použít playback.“

Poté už se k původnímu plánu nikdy nevrátili. „Tenhle film jsme z 98 % natočili naživo a bez in-ear sluchátek,“ říká Maitland. „I když nahráváte živě, mnohdy máte hudbu ve sluchátkách. Díky tomu můžete natočit dialogy živě a pak je sestříhat a následně přidat hudbu – to je pro postprodukci mnohem jednodušší. Ale tady jsme neměli žádný časovací mechanismus ani nic podobného a pro mě to byl úplně nový způsob práce. Nikdy jsem nepracoval takhle zcela bez omezení.“

„Velkou část filmu tvoří jen Bob se svou kytarou a vy musíte mít dojem, že jste s ním v jedné místnosti,“ říká Maitland. „Na každém místě, kde natáčíme, používáme jiný vintage mikrofon, abychom vytvořili skutečnou zvukovou tapiserii. Každý mikrofon zní úplně jinak.“ 

Nejnáročnější natáčecí dny z hlediska zvuku byly ty, které byly věnovány rekonstrukci folkového festivalu v Newportu v roce 1965. Počet použitých mikrofonů se vyšplhal až na 30. „Natočili jsme kompletní show, 22minutový segment, od začátku až do konce,“ říká Maitland.

Scéna začíná sborovým zpěvem pracovní čety trestanců, pak se objeví konferenciér, pak Baezová, Dylan a Seeger. Současně po stranách pódia probíhají další dialogy, které se odehrávají ve stejnou dobu, kdy umělci zpívají.Nahrával jsem to všechno najednou a navíc jsem měl v terénu prostorové mikrofony, které zaznamenávaly atmosféru v publiku,“ říká Maitland.

Pro hudebního producenta Nicka Baxtera a hudebního supervizora Stevena Gizického, kteří strávili značnou část svých životů v nahrávacích studiích, bylo natáčení scén nahrávacích frekvencí v hyperrealistickém a zcela funkčním Studiu A za odměnu. Do rolí ve scénách, kdy Dylan se svou novou kapelou nahrává klasické hity jako „Subterranean Homesick Blues“ nebo „Like a Rolling Stone“, obsadili skutečné hudebníky.

„Měli jsme štěstí, že jsme měli k dispozici stemy všech nahrávek této kapely, a pitvat je byla docela jízda,“ říká Baxter. „Při vyhledávání historických nahrávek nám byl velmi nápomocný Jeff Rosen. Slyšet, jak muzikanti teprve při nahrávání nalézají finální tvar skladby, je součástí celkové atmosféry. Bob je známý tím, že nechce točit moc verzí. Jakmile najdou tvar písně a tu správnou náladu, je hotovo. Není třeba točit to znova.“

Sekvence zachycující nahrávání nestárnoucí skladby „Like a Rolling Stone“ je typickou ukázkou toho, jak důležitý tenhle přístup byl. „Tu skladbu žene dopředu její text a nálada a duch,“ říká Baxter. „Pokud ji zahrajete bez těchto ingrediencí, opravdu nebude fungovat. Ta píseň se prostě rychle rozpadne. Takže to byl rébus. Prostě jsme ji rozebírali a snažili se, abychom co nejlépe vystihli kouzlo těch nahrávek, protože jsou opravdu neuvěřitelné.“

O HERECKÉM OBSAZENÍ

Timothée Chalamet, producent a představitel Boba Dylana

Timothée Chalamet, držitel jedné nominace na Oscara a tří nominací na Zlatý glóbus, patří mezi nejuznávanější a nejvlivnější herce své generace. Spolupracoval s renomovanými filmovými tvůrci, jako jsou Luca Guadagnino, Greta Gerwigová, Denis Villeneuve, Adam McKay, Wes Anderson, Martin Scorsese a Christopher  Nolan. Chalamet se díky své průlomové roli ve filmu Dej mi své jméno stal nejmladším kandidátem na Oscara v kategorii nejlepší mužský herecký výkon od roku 1939. Hrál v pěti filmech nominovaných na Oscara v kategorii nejlepší film: Dej mi své jméno, Lady Bird, Malé ženy, Duna a K zemi hleď!. Mezi další snímky patří Do morku kostí Luca Guadagnina, Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun Wese Andersona, Krásný kluk Felixe Van Groeningena, Král Davida Michôda a Interstellar Christophera Nolana.

V současné době Chalamet natáčí v produkci společnosti A24 a v režii Joshe Safdieho film Marty Supreme inspirovaný zesnulou americkou legendou stolního tenisu Maranem „Martym“ Reismanem.

V loňském roce Chalamet překonal 45 let starý rekord, který předtím držel John Travolta, když hrál ve dvou nejvýdělečnějších filmech v rozmezí osmi měsíců, které v pokladnách kin vydělaly přes 1,2 miliardy dolarů. Chalamet hrál ve filmu Denise Villeneuva Duna: Část druhá, který vydělal přes 700 milionů dolarů a stal se nejvýdělečnějším filmem ve Villeneuveově kariéře; a ve filmovém muzikálu Wonka režiséra Paula Kinga, který překonal hranici 600 milionů dolarů a stal se nejvýdělečnějším filmem o Willym Wonkovi všech dob, čímž překonal své předchůdce i další adaptace Roalda Dahla.

Za kamerou působil Chalamet jako producent ve filmech Do morku kostí Luca Guadagnina, Marty Supreme Joshe Safdieho a Bob Dylan: Úplně neznámý. Chalamet má s Warner Bros. uzavřenou exkluzivní producentskou smlouvu na několik let dopředu.

Edward Norton jako Pete Seeger

Edward Norton je všeobecně považován za jednoho z nejvšestrannějších a nejlepších herců své generace. Jeho pozoruhodná filmografie čítá více než 50 celovečerních filmů, v 13 filmech nejen hrál, ale také je produkoval, napsal 5 scénářů a režíroval dva filmy, Rabín, kněz a krásná blondýna a Temná tvář Brooklynu. Norton si vysloužil chválu kritiků a získal tři nominace na Oscara za své působivé výkony ve filmech Prvotní strach, Kult hákového kříže a Birdman. Mnohé z jeho filmů jako například Hráči, Klub rváčů, 25. hodina a Grandhotel Budapešť se považují za stěžejní generační snímky. Mezi jeho ocenění patří nominace na tři ceny Sdružení filmových a televizních herců, na dvě ceny BAFTA a dva Zlaté glóby, což vyvrcholilo ziskem Zlatého glóbu, ziskem ceny Emmy, ceny Obie a mnoha dalších významných ocenění.

Nejnověji se objevil ve filmu Asteroid City, který představuje Nortonovu pátou spolupráci s vizionářským režisérem Wesem Andersonem. Nedávno také zaujal diváky jako Miles Bron ve filmu Na nože: Glass Onion.

Nortonovým posledním scenáristickým a režijním počinem byl snímek Temná tvář Brooklynu (2019), hluboký ponor do témat skryté moci a hrozby autokracie v Americe. Renomovaný filmař a historik Ken Burn film ocenil jako „moderní mistrovské dílo“ a vyzdvihl Nortonův mimořádný talent za kamerou i před ní.

Elle Fanningová jako Sylvie Russoová

Elle Fanningová nedávno debutovala na Broadwayi ve hře Brandona Jacoba Jenkinse Appropriate režisérky Lily Neugebauerové po boku Sarah Paulsonové. Hra na letošním udílení Tony Awards získala ocenění za „nejlepší nově nastudovanou hru“.

Letos má za sebou velmi rušný rok, kdy natáčela film Predátor: Badlands v režii Dana Trachtenberga, snímek Sentimental Value v režii Joachima Triera a film Karima Aïnouze Rosebushpruning. V roce 2025 ji čeká natáčení seriálu „Margo’s Got Money Troubles“ pro A24 a Apple, kde figuruje i jako výkonná producentka. Představí se zde po boku Michelle Pfeifferové a Nicole Kidmanové.

Fanningová byla ke spatření i v hlavní roli Kateřiny Veliké v televizním hitu videotéky Hulu „Veliká“. Tento satirický snímek o nejdéle vládnoucí ruské panovnici rovněž produkovala. Za svůj výkon byla Fanningová nominována na cenu Independent Spirit Award, na cenu Emmy v kategorii nejlepší herečka v komediálním seriálu, na Zlatý glóbus, na cenu Sdružení filmových a televizních herců v kategorii nejlepší herečka a na cenu Critics Choice Award. Seriál byl nominován na Gotham Award za objev roku, na cenu Sdružení filmových a televizních herců v kategorii herecký ansámbl a cenu Critics Choice Award za nejlepší komediální seriál.

Zahrála si také v minisérii „Dívka z Plainvillu“ pro videotéku Hulu, který byl inspirován skutečným příběhem kontroverzního případu Michelle Carterové (Fanningová), jež byla v roce 2017 odsouzena za neúmyslné zabití za to, že prostřednictvím textových zpráv a telefonátů podporovala svého tehdejšího přítele v úmyslu spáchat sebevraždu. Seriál měl nadšené recenze a byl nominován na cenu Critics‘ Choice Award a cenu Asociace televizních kritiků za nejlepší minisérii. Fanningová byla nominována na Satellite Award pro nejlepší herečku v minisérii nebo v televizním filmu.

Fanningová byla nominována na ceny Critics‘ Choice Award a British Independent Film Award za svůj výkon ve filmu Sally Potterové Ginger a Rosa. V následujícím roce si zahrála „Šípkovou Růženku“ po boku Angeliny Jolie ve filmu společnosti Disney Zloba – Královna černé magie, který celosvětově vydělal přes 750 milionů dolarů. Mezi její další významné role patří: Super 8 v režii J. J. Abramse, Odnikud někam v režii Sofie Coppolové, Neon Demon v režii Nicolase Winding Refna, Ženy 20. století v režii Mikea Millse, Pod rouškou noci v režii Bena Afflecka, Oklamaný v režii Sofie Coppolové, Jít za svým snem v režii Maxe Minghelly, film Všechny malé zázraky, v kterém si zahrála a který i produkovala, a Neprožité životy v režii Sally Potterové.

Monica Barbarová jako Joan Baezová

Talentovaná a charismatická herečka Monica Barbarová stále rozšiřuje svůj repertoár o nové projekty a dynamické role. Nedávno dokončila natáčení druhé sezóny populárního akčního komediálního seriálu „Fubar“, jehož první sezóna rychle vystoupala v žebříčcích, a po svém uvedení v roce 2023 se stal jedním z nejsledovanějších původních seriálů na Netflixu. Předtím se Barbarová dočkala velkého uznání za svůj průlomový výkon v roli „Phoenix“ po boku Toma Cruise a Milese Tellera v rekordním trháku Josepha Kosinskiho Top Gun: Maverick, který v celosvětových tržbách překonal vytouženou hranici 1 miliardy dolarů a získal 6 nominací na Oscara včetně nominace v kategorii nejlepší film. Objevila se také v nezávislém filmu Katedrála producenta Davida Loweryho a režiséra Rickyho D’Ambrose. Film měl premiéru v roce 2021 na filmovém festivalu v Benátkách a následně byl nominován na cenu Gotham Award za nejlepší celovečerní film a na cenu Johna Cassavetese na Independent Spirit Awards. Mezi její další snímky patří At Midnight po boku Diega Bonety, seriály Dicka Wolfa „Chicago Justice“ a „Policie Chicago“, Dobrej polda, kritikou oceňovaný televizní seriál „UnREAL“ a televizní film nominovaný na cenu Emmy, Hemingway a Gelhornová. Barbarová se narodila a vyrostla v Kalifornii, má klasické baletní vzdělání a studovala také moderní tanec, salsu, flamenco a západoafrický tanec. 

Boyd Holbrook jako Johnny Cash

Boyd Holbrook v současné době září v seriálu The Morning Show po boku Marion Cotillardové, Jennifer Anistonové a Grety Leeové. V poslední době jsme Holbrooka mohli vidět ve filmu Jeffa Nicholse Motorkáři po boku Austina Butlera, Jodie Comerové a Toma Hardyho a také ve filmu Jamese Mangolda Indiana Jones a nástroj osudu po boku Harrisona Forda. Holbrook je k vidění také v seriálu Strážce pořádku – Město strachu od FX: v černé komedii B. J. Novaka Odplata a v seriálu „Sandman“ pro Netflix. Boyd si zopakuje roli „Korinťana“ i v druhé sérii, která se právě natáčí.

Mezi jeho další nedávné filmové projekty patří hlavní role ve fantasy hororu Sama Ellise Prokletí po boku Kelly Reillyové, hlavní role v remaku Predátor: Evoluce v režii Shanea Blacka, na Oscara nominovaný film Logan: Wolverine Jamese Mangolda po boku Hugha Jackmana, The Free World Jasona Lewa, sci-fi thriller Morgan, Pistolnice Jane v režii Gavina O’Connora a Noční běžec.

Na streamovacích kanálech debutoval v oceňovaném seriálu Narcos, který byl v roce 2016 nominován na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší televizní seriál: drama. Dvě sezóny v něm hrál po boku Pedra Pascala. V roce 2019 se Holbrook zhostil hlavní role v celovečerním filmu V měsíčním světle režiséra Jima Micklea. Mezi jeho další televizní počiny patří životopisný film režiséra Stevena Soderbergha „Liberace!“ s Michaelem Douglasem a Mattem Damonem a na cenu Emmy nominovaná minisérie „Hatfieldovi a McCoyovi“ pro History Channel.

Comments

comments