Galerie PLATO otvírá v novém sídle tři výstavy

6 února, 2023
Redakce
umění

Dominika Dobiášová, Spolupráce je prospěšná a Soudní proces, 2022; Eliška Kupcová, Lana, Starověk a Ústřice 02, 2022 (na stěně vlevo). Z výstavy Slyším růst trávu. ©PLATO, foto: Dominika Goralska

Rovnou se třemi výstavami přichází ostravská galerie současného umění PLATO na začátku února. První, mezinárodní projekt, představuje téma sebescénování. Druhá otevírá nový cyklus, který bude věnován rozmanitosti tvorby mladé generace spojené s Ostravou. A třetí přináší zprávu, jak současní ukrajinští umělci a jedna věštkyně uvažují o osudu své země. Zahájení všech tří výstav se uskuteční ve středu 8. února 2023 od 18 hodin.

Spuštění tří výstav najednou má svůj důvod. „Musíme si vyzkoušet několik variant, jak pracovat s prostorem nového sídla a s formáty a dramaturgickými celky, které budeme do budoucna používat. Už v zadání pro architekta bylo obsaženo, že prostory mají unést jeden velký projekt až pět menších výstav. Novou budovu jsme v září 2022 otevřeli výstavou ve všech výstavních sálech, teď tu máme tři samostatné projekty. Ještě nás čeká vyzkoušet monografickou výstavu v celé budově, respektive výstavy, které se potkávají v různých časech, a pak už snad uvidíme, jaké možnosti budova skutečně má,“ komentuje záměr galerie PLATO její ředitel Marek Pokorný.

Dění v galerii PLATO můžete sledovat na www.plato-ostrava.cz

Sebescénování a melancholie

Měli nás za živé a prchali s křikem, tak zní název mezinárodní skupinové výstavy, která je součástí mezinárodního projektu The Real Show iniciovaného Centrem současného umění ve francouzské Brétigny a zabývajícího se různými aspekty popularity. Kurátorem je ředitel galerie Marek Pokorný. Díla jedenácti umělců a umělkyň v ní pracují s fenomény sebescénování a sebestylizace, jejichž melancholický moment kurátor zdůrazňuje.

„Jádrem výstavy jsou díla tří umělkyň. Každá z autorek v nich využívá jiný přístup k sebescénovaní. Fotografická série Markéty Othové Mluv s ní zachycuje ve chvilce klidu slavného člověka, zpěvačku Björk, kolem které víří to, co svým sebescénováním dala do pohybu. Video Marthy Rosler Sémiotika kuchyně pracuje s absurditou ženských televizních pořadů odehrávajících se v kuchyni. Simone Fattal pak v autentickém záznamu přemýšlení sama o sobě Autoportrét dokládá, jak paradoxním přístupem sebescénování je. Ukazuje, že i autenticita je určitým druhem sebestylizace,“ uvádí k výstavě Marek Pokorný.

Výstava rovněž zahrnuje dva performativní prvky. Desetkrát během trvání výstavy se v galerii uskuteční živá akce s jogíny, která je součástí díla Cvičení dánské umělkyně Niny Beier. Na konci března pak polská platforma radikální pedagogiky Kem School provede se skupinou svých studentek a studentů původní performance vznikající právě nyní ve Varšavě pro výstavu v PLATO.

Rozmanitost ostravské scény

Druhá výstava Slyším růst trávu otevírá nový cyklus galerie s názvem K aktuálním problémům místních zdrojů. PLATO od svého vzniku pracuje s globálními tématy, která přirozeně ukazuje i na tvorbě umělců a umělkyň spojených s Ostravou. Nový výstavní cyklus se však zaměří přímo na ně.

Výstava, jejímiž kurátory jsou Jakub Adamec a Marek Pokorný, se věnuje tomu, do jaké míry umělce limituje tvorba v regionu a co znamená zůstat a neodejít do větších měst. „Jsou startovní podmínky či řídká kulturní infrastruktura handicapem, anebo mohou v delším časovém úseku poskytnout šanci na zpomalení a kvalitu života, která není poměřována výkonem?“ ptá se kurátor Jakub Adamec.

Výstava se snaží aspoň částečně postihnout rozmanitost širší „ostravské“ scény a podtrhnout vazbu vizuálních umělců k místní hudební scéně či provázanost s jinými uměleckými druhy. Proto je ve výstavě zastoupena platforma Gin&Platonic a label Korobushka Records.

Osud Ukrajiny

Třetí ze zahajovaných výstav nese název Nechť dlouhá. Cesta. Vede. Ke. Schodům v. Nebesích. Ta představuje práce ukrajinských umělců a umělkyň spojených společným tématem: představou osudu Ukrajiny. Ptají se: Existuje vůbec budoucnost? Víme dost o minulosti, abychom mohli ovlivnit svou budoucnost? Uvědomujeme si dostatečně transgenerační traumata, abychom je nepřenášeli do budoucnosti?

„Když mi lidé, kteří k nám přijíždějí z Ukrajiny, vyprávějí o svém každodenním životě, je pro mě těžko uvěřitelné, že umělci a umělkyně žijící v Ukrajině jsou vůbec schopni ve své situaci dále praktikovat umění. Stejně těžké to je pro kurátory a kurátorky výstavy. Jak můžete chtít po někom, kdo je v přímém ohrožení života, aby vám v termínu dodal popisku do výstavy nebo přijel na vernisáž? A právě proto věřím, že tato výstava má velký význam pro obě strany i pro její návštěvníky,“ doplňuje za kurátorský tým Edith Jeřábková.

Přímo z Ukrajiny byla přepravena dvě díla, další byla svezena z různých míst Evropy, kde jejich autoři v těchto dnech žijí. Z těžce zkoušeného jihoukrajinského Mykolajivu se transportoval objekt platformy Beauty Studio zobrazující volnější představu dronu, jednoho ze symbolů války na Ukrajině, vytvořeného z technického odpadu z míst, kterými válka prochází.

Výstavní brožura tentokrát místo věcných informací k dílům přináší jejich interpretaci, jejíž autorkou je ukrajinská věštkyně Frosiko. Věštba se zdála autorům výstavy příhodnějším médiem, vzhledem k situaci a problematice osudu jako centrální otázky projektu, než tradiční kurátorský text.

Den po vernisáži, tedy ve čtvrtek 9. února v 18 h se uskuteční komentovaná prohlídka a diskuze s ukrajinskými kurátory.

Automobily Niny Beier, 2017 a série fotografií Mluv s ní Markéty Othové, 2005. Z výstavy Měli nás za živé a prchali s křikem. ©PLATO, foto: Dominika Goralska