Geniální nápad z USA: Dobrovolníci doplétají po babičkách
foto Loose Ends
Vždycky se nadchnu, když vidím, jak někdo dostane nápad s velkým N.
To je i případ globálního pletařského projektu Loose Ends. zcela neziskového a řešícího problém, co s rozpleteným svetrem po babičce.
Znáte to možná také, nebo vám to někdo vyprávěl: Vaše starší příbuzná odešla na věčnost a zbyl nedodělaný svetr nebo třeba rozpletená ponožka. Vám to babičku připomíná, jenže nevíte, co s tou věcí dál: rozdělaný svetr na jehlicích sám o sobě nic k vystavení není, mít to někde na dně skříně je leda pozvánka pro moly. Kdyby to tak někdo dopletl… ale kdo?
Američanky Jennifer Simonic a Masey Kaplan jsou kamarádky, které pletou a ví se to o nich. „Naši známí nám čas od času volali s tím, zda bychom nedokázaly dodělat svetr, který zbyl po babi,“ vysvětluje Masey Kaplan. „Když jsme to dopletly a viděl jsmey, co to s našimi známými dělá, napadlo nás, že dáme dalším lidem příležitost zažít něco podobného.“
„Každý jednou umřem.“
Počet svetrů k dopletení násobně je větší než kapacita těch dvou, ale počet osob, které pletou a rády dělají něco pro druhé, je taky docela velký (a roste). Počet internetových dat, po kterých se dají propojovat majitelé rozdělaných výrobků s těmi, kdo ví, co s nimi, není v podstatě omezený… a tak vznikl projekt Loose Ends, který propojuje tohle všechno dnes už v globálním měřítku. „Každý jednou umřem a každý, kdo plete, umře s nějakou nedopletenou věcí,“ konstatuje Masey během krátkého, ale emocemi nabitého videohovoru, který jsme s ní a s Jen absolvovaly ve studeném lednovém odpoledni. „Takže je jen přirozené propojit rodiny pozůstalých s velkorysými dobrovolníky, kteří umějí nějakou věc dokončit.“
Podle mě je to geniální: Na jednoduchém a hezkém webu looseendsproject.org se můžou lidi zaregistrovat jako tvůrci i jako majitelé nedodělaných věcí. Následná komunikace často budí emoce u obou stran, ať už při odesílání, nebo při přijetí hotového výrobku, který babička už nedokončila.
„Neustále mě překvapuje, jak rozmanití lidi se o náš projekt zajímají,“ říká Jennifer Simonic. „Nejsou to jen nějaké obyvatelky domovů důchodců, ale i hodně mladých lidí, kteří nemají moc času, ale když se doslechnou o tomhle, usoudí, že tohle jim za jejich čas stojí.“
Projekt Loose Ends se uchytil brzy i mimo USA, a netrvalo to ani dlouho. „Poprvé jsme se o tom začaly nezávazně bavit před dvěma lety,“ říká Masey. „Za víkend jsem postavila web jako nástroj na sbírání informací s tím, že uvidíme, koho to bude zajímat. Pak jsme se rozhlédly po facebookových skupinách, jestli se nápad může organicky rozšířit, a za chvíli lidí se nám nabídlo padesát lidí. Nebylo to vlastně překvapivé, ale udělalo to na mě velký dojem.“
„Lidi, kteří se zapojují, jsou prostě cool a úžasně velkorysí,“ rozblažuje se Jennifer.
Pletací skupiny na facebooku mají navíc výhodu diskusí mezi dalšími lidmi: i zkušený člověk si někdy neví rady, takže může získat informace nebo třeba návod na podobný výrobek od někoho dalšího. Už se stalo, že někdo poznal podle fotky svetr z jakéhosi časopisu ze 70. let a byl schopen ho dohledat a pomoci radou, jak svetr dokončit. To se hodí i v případech, kdy se najde něco, u čeho ani pořádně nevíte, co to mělo být. „Následuje diskuse, lidi si třeba zavolají a najdou řešení,“ říká Jennifer. „Je to krásné, že lidem, kteří přišli o někoho, koho měli rádi, se dostane tolik porozumění.“ Někdy jsou čerstvě po ztrátě, někdy se rozhodnou nechat dokončit věc, kterou měli doma desítky let a nedokázali ji vyhodit. „Já se prostě každý den rozbrečím,“ přiznává upřímně.
Projekt je souběžně lokální a globální – autorky se snaží propojit lidi, kteří k sobě mají geograficky blízko, ale činí tak v celosvětovém měřítku. V Čechách zatím nemají „členy“, ale to se může změnit, v Evropě už tahle idea kořeny zapustila. Jsem zvědavá, kam to vše ještě dojde.
Leták shrnující projekt Loose Ends (anglicky): LE FLYER
Comments
