GHMP znovu otevírá galerii a zve na nové výstavy
Monika Immrová: Tříbení
4. 11. 2020 – 7. 3. 2021
Ve čtvrtek 3. 12. zahájila výstavu Monika Immrová: Tříbení v Colloredo-Mansfeldském paláci.
V umělecké výpovědi sochařky MONIKY IMMROVÉ se živě prolíná několik zřetelných témat a rovin: plasticita, architektonické vnímání prostoru a hmoty, lidské měřítko, proporce, význam světla a materiálu, vědomí řádu. Současná výstava TŘÍBENÍ obsahuje retrospektivní rozměr, práce jsou ale uspořádány tematicky, aby vynikla významová vzájemnost soch, reliéfů i grafik z různých období. Je tak reflektována vztahovost v celku díla, jež současně pojí i výrazové prvky v každé jednotlivé práci.
Výraznou linii tvoří RELIÉFY geometrizovaného tvarosloví. Reflektují autorčin záměr přiblížit se univerzální, nadčasové, přesné a dokonalé formě. Rané reliéfy mají ale jiný charakter, vycházejí z velkoformátových tužkových kreseb struktur. Ve vnímání a tvůrčím zaměření Moniky Immrové hrála vždy zásadní roli ARCHITEKTURA, obecně smysl pro PROSTOR a HMOTU, víra v možnost pracemi mocně oživit prostorové a světelné danosti místa. Její SOCHY vypovídají o hluboké vizuální i praktické zkušenosti se syntézou organického a stereometrického tvaru. V postavách i hlavách nejde o proces zjednodušování, ale o bezprostřední realizaci, nalézání univerzálního v přítomném. Výrazový účinek soch těží z PLASTICITY s minimální povrchovou expresí, z přítomnosti LIDSKÉHO MĚŘÍTKA a významu PROPORCÍ. Princip plasticity se objevuje i v GRAFICKÝCH SOUBORECH. Pro všechny výrazové prvky je určující VÝZNAM SVĚTLA – jeho neustálá variabilita, ale také PROMĚNNOST výrazu skrze materiál. Na jedné straně tedy vnímáme VĚDOMÍ ŘÁDU, jenž autorka touží zviditelnit, současně je ve výrazu přítomna i pocta neustálé proměně a živé provázanosti všech jednotlivostí díla.
Xiao Quan: Portréty K.
8. 12. 2020 – 7. 3. 2021
V úterý 8. 12. v Domě fotografie se otevírá výstava čínského fotografa Xiao Quana, který byl u všech důležitých událostí osmdesátých let, kdy se formovala nezávislá umělecká scéna Číny.
Čínský fotograf Xiao Quan byl u všech důležitých událostí osmdesátých let, kdy se formovala nezávislá umělecká scéna Číny. Všechny neoficiální historické mezníky přinášející emancipaci uměleckých komunit v severních i jižních provinciích důsledně zmapoval a byl jejich přirozenou součástí. Xiao Quan je dnes mezinárodně uznávaným tvůrcem v oblasti dokumentu a pracuje na několika projektech zároveň. Pohybuje se v zapadlých oblastech Číny i západních metropolích a vydává řadu vynikajících publikací věnovaných určitým lokalitám a lidem, kteří jsou zde odkázáni žít v často diametrálně odlišných materiálních podmínkách. Je však otázka, zda se štěstí nekloní více k těm, kteří si stranou civilizačního balastu chrání jen holou existenci a pár nezbytností.
Prodloužené výstavy
Prodlužují se výstavy Jan Kovářík: Colorbond a Kamenné poklady pražských zahrad v Zámku Troja (obě výstavy do 31. 12. 2020), Antonín Kratochvíl: Fotoeseje a Light Underground v Domě U Kamenného zvonu (obě výstavy do 24. 1. 2021).