Hodnotím, tedy jsem
Mezinárodní projekt Scope100 nabízí veřejnosti jedinečný pohled do filmové kritiky a distribuce
Boj o přízeň filmových fanoušků dnes v Česku svádějí především dva proudy: mainstreamová multikina a nekonvenční síť jedno- až dvojsálových prostorů. Rozdíly jsou patrné. Multikina dlouhodobě sázejí na jistotu v podobě sezónních blockbusterů, profláknutých filmových projekcí nebo tuzemské produkce. Promítací sály se opírají o technickou zdařilost a v jejich útrobách si na své přijdou široké vzorce publika – ať už rodiče s dětmi, parta dospívajících kamarádů, nebo senioři. Multikina tak poskytují vítané útočiště volného času, avšak vždy pouze jednorázově, neboť filmový zážitek je redukovaný na konkrétní snímek bez možnosti participace. Distribuční společnosti organizující projekce v malých kinech oproti tomu vyznávají politiku sociální interakce, v níž se více zajímají o svého diváka. Jako příklad lze uvést distribuční společnost Aerofilms, která působí v Praze, potažmo v Brně. Její nabídka kombinuje současný art s nesmrtelnou klasikou a nezůstává přitom pouze u filmu – diváci mají možnost zhlédnout i jinak obtížně dostupné záznamy divadelních představení z Londýna či New Yorku. K projekcím existují i doprovodné programy v podobě filmových kvízů a workshopů. Ve srovnání s odosobnělým multikinem tak vzniká zajímavá konkurence, která kromě estetického prožitku nabízí formu komunálního filmového života. Aerofilms však ve své tvorbě obsahu zacházejí ještě dál. Důkazem může být mezinárodní projekt Scope100, v němž se účastníci přímo podílí na distribuci (a kritice) evropských filmů.
Nejdůležitější je nadšení
Náš příběh začal v roce 2015 v Polsku. Tamní distribuční společnost Gutek Film založila platformu Scope, jež se napojila na Creative Europe MEDIA, kulturní obdobu unijních grantů, podporující evropské audiovizuální projekty. Cílem bylo vytvoření mezinárodního projektu, do něhož se může zapojit široká veřejnost. Česká republika tak učinila skrze Aerofilms. „Naše přátelství s Gutek Film je založeno na vztahu našeho šéfa, Iva Anderleho, který má podobné smýšlení jako ředitel polské společnosti,“ říká Anna Lísalová, absolventka FAMU a dlouhodobá vedoucí české sekce Scopu. Za čtyři roky dosavadní existence se do projektu každoročně zapojí pět až devět zemí, přičemž pouze čtyři jsou stálé. Jednotlivé ročníky začínají poměrně složitou přípravou. Každá ze zúčastněných zemí (a jejich distribučních společností) navrhne pět evropských snímků, které pošle do celkové selekce. Platforma Scope poté jedná s tzv. sales agenty – lidmi s distribučním právem na jednotlivé snímky. „Síto se pak zastaví někde u čísla dvacet pět. V tu chvíli přichází náročné období, kdy jednotlivé země dohromady vybírají pět finálních snímků,“ dodává Lísalová.
Zhruba v tomto okamžiku nastává oficiální začátek festivalu. Prostřednictvím sociálních sítí a webových stránek se rozeběhne propagace, lákající cinefily všeho věku. Registrace probíhá skrze dotazy, které zkoumají filmovou zkušenost, a především motivaci. Potenciální zájemci tak odpovídají na nenáročné otázky – Co děláte? Jací evropští režiséři vás oslovují a proč? Který evropský film vás v poslední době zaujal?. Vybrané stovce nadšenců bude svěřeno určit, jaký z pěti snímků poputuje do české distribuce. „Po dobu existence projektu zájem stoupá. Letos jsem musela vybírat z 380 lidí. Je spekulativní, na kolik jsou otázky adekvátní, ale zatím se mi osvědčilo, že klíčová otázka se týká motivace. Polovina lidí se neobtěžuje tu otázku vyplnit a takové lidi neberu. Snažíme se zastoupit všechny věkové kategorie. Není nezajímavé vybrat i ojedinělé exempláře, tedy lidi, co za nejlepší snímky považují filmy Zdeňka Trošky,“ komentuje s úsměvem Anna Lísalová. Aby byl vzorek co nejpestřejší, do finálního výběru se dostane i pár profesionálních filmových kritiků.
Umění kompromisu
Stovka vyvolených se registruje na webovou stránku a v následujícím měsíci mají jednotliví aktéři čas, aby nakoukali oněch pět snímků. Prohlížeč dovoluje zhlédnout filmy opakovaně. Na základě vlastního úsudku pak každý vybere jeden snímek. Zde přichází první forma edukace: účastníci musí svůj výběr vyargumentovat a současně se zamyslet nad tím, zdali vybrat nejlepší snímek nebo takový, který bude nejvhodnější pro české publikum. „Myslím, že ve všech dosavadních ročnících byl vybrán ideální film, tedy takový, který klade vyšší nároky na diváka a zároveň má potenciál oslovit nejen kované cinefily, ale i širší publikum, které si chce rozšiřovat estetické obzory,“ míní Martin Šrajer, profesionální filmový kritik a účastník všech dosavadních ročníků.
Diskuze probíhá na společné stránce a nejednou zde dochází k ostré konfrontaci názorů. „V diskuzích pod jednotlivými filmy jsem narazil na mnoho lidí s potěšivě širokým rozhledem, estetickým cítěním a kritickým myšlením. Takže potenciál k vytváření komunit lidí, kteří rádi do hloubky rozebírají filmy, Scope určitě má,“ komentuje Šrajer.
Tím však celý projekt nekončí. Po vybrání vítězného snímku jsou hodnotitelé pozváni na schůzku, kde se ohlížejí za svým výběrem. Právě uplynulý ročník ovládl animovaný film Teheran Taboo, mozaikovitá konstrukce jednotlivých osudů obyvatel hlavního města Íránu a film natočený metodou tzv. rotoskopie (stejně byl natočen například Alois Nebel). „Nemyslím si, že tenhle film byl nejlepší, nicméně jeho finální dopad přináší důležité poselství a má největší šanci zapůsobit. Obzvlášť v časech, kdy řešíme uprchlickou krizi nebo otázky spojené s náboženstvím,“ přemýšlí třiadvacetiletý Janek, student ČVUT.
Není nezajímavé, že výsledky v jednotlivých zemích dopadly zcela odlišně. Kupříkladu v Maďarsku zvítězil snímek I am not a Witch, koprodukční film z prostředí afrického venkova, jehož vítězství se nepředpokládalo nikde. Loňský vítěz, sžíravé polské drama o životě malíře Beksińského s názvem Poslední rodina, překvapilo i samotné producenty. „Nikdo jsme o tom předem neslyšeli, ale ten film byl jako blesk z čistého nebe. Nevím, jak měl vymyšlenou festivalovou strategii, ale jsem si jistá, že kdyby se objevil v Berlíně nebo Benátkách, naprosto s přehledem by vyhrál,“ líčí Lísalová.
Statistika vítězných snímků v jednotlivých zemích tak může hovořit nejen o filmovém vkusu, ale i o širší společenské náladě. Zároveň s tím je pro producenty vítaným vzorkem, díky němuž je možné (re)definovat další distribuční strategii.
Po vybrání vítězného snímku je diskuze přesunuta od filmové kritiky směrem k produkci. Musí se vymyslet plakát, tagline a mnoho dalších propagačních materiálů, včetně ožehavé formy českého názvu.
K dnešnímu dni začíná Teheránská Tabu třetí měsíc v kinech a soudě dle náhodných reakcí v kavárnách či jiných prostorech se letošnímu vítězi dostalo adekvátní odezvy. Možnost dále participovat však pro účastníky nekončí. Jak již bylo nastíněno v úvodu, Aerofilms pečují o svého diváka. Absolventi projektu jsou dále zváni na zajímavé projekce – např. neveřejné předpremiéry, kde mají možnost rozvíjet komplexní povědomí o světě filmu. A kdyby ne, nové kontakty se hodí téměř vždy: dlouho předtím, než mi stydla káva, jsem pomocí Scopu našel výborné ubytování na festivalu v Karlových Varech.
–
https://www.facebook.com/scope100cz/
Comments
