Holly Humberstone v Rock Café
„Throw me in the deep end
I’m ready now to swim
The air in my lungs
May not last very long but I’m in“Holly Humberstone, Deep End
Když jsem se poprvé díval na Holly Humberstone na youtube, můj bezprostřední pocit byl, že ta holka je naprosto skutečná, tak strašně moc naprosto real, což mě přimělo se zastavit. Počkej, měls to štěstí zažít z bezprostřední blízkosti na pódiu psát anebo dělat rozhovory s řadou geniálních mimořádně talentovaných žen, od Siouxsie Sioux po Billie Eilish, kde se naprostá autenticita a bezprostřednost rozumí samo sebou, tohle že tě opravdu napadlo poprvé? Po chvilce přemýšlení jsem musel uznat, že ano. Takhle dívka je v tom co dělá obsažena naprosto celá, každou část jejího těla, každý vlas v tom cítíte. A to jsem ještě netušil co mě v Rock Café čeká. Poté, kdy vtrhla na pódium drobnější menší a ještě půvabnější než na fotografiích jeden příměr se nabídl okamžitě, představte si Hope Sandoval z Mazzy Star a její lakonické jevištní podání Fade Into You kdy uzavřena do své hudby bloudí nazdařbůh rukama po mikrofonu, což vše zde prožijete také, převrácenou jako správný ambivert do té největší možné nejrozjařenější a nejveselejší srdečné extroverce jakou dokážete prožít. A ještě úžasnější je, že tohle vše se děje naprosto záměrně, Holly Humberstone ví naprosto přesně jakým způsobem chce svoje emoce předat.
Asi nejčastější slovo, se kterým se v textech napsaných o ní setkáte, je honest. Píše o věcech, které jsou naprosto konkrétní, nejčastěji když je nejvíc zaměstnaná, útržky konkrétních situací zaznamenávané do poznámek v telefonu, postavy z jejích písní skutečně existují, použitá jména jsou jmény skutečných lidí, kteří zároveň vstupují do jejích klipů (Scarlett), záměr je být velmi velmi explicitní, co nejotevřenější a nejzranitelnější, syrové nefiltrované emoce podávané s obrovskou inteligencí a mimořádnou schopností empatie. Často opakuje slovo oversharing, které je klíčem k její hudbě. „Spousta zážitků, o kterých jsem chtěla psát, byla založena na pocitech a emocích, které jsem měla o něčem co jsem si potřebovala ujasnit. A psát o tom je pro mě trochu jako terapie a je to můj způsob jak rozplést a snažit se pochopit co se ve mně děje. Možná proto jsou moje písničky tak pravdivé a rezonují tak dobře s lidmi, protože to jsem skutečná já, která se snaží přijít na to jak se cítí. A je to zároveň osvobozující psát o něčem tak osobním.“ Od začátku usiluje o největší možnou přímočarost „moje texty by měly být takové, aby si je někdo chtěl nechat vytetovat na kůži na celý svůj život“ a vyniká mistrovským darem zkratky a pečlivě odpozorovaných konkrétních detailů, podobně jako u spřízněných Lorde a Olivie Rodrigo, které se okamžitě staly jejími obrovskými fanynkami. A podobně jako u nich jsem se u některých textů Holly Humberstone smál nahlas „a pak jsem se stala vycpanou verzí sebe sama, prádlo se vrší na hromadě květiny umírají na polici, říkáš, že bys mi dal obě ledviny kdybych potřebovala pomoci, probohaživýho uklidni se“ (Cocoon). Dokáže napsat tak silné a samozřejmě přímočaré úvodní řádky písničky, že by mnozí muzikanti vraždili, aby toho byli schopni, „to jsi tolik nekouřil než jsme se potkali, zapal si další cigaretu“ (Falling Asleep at the Wheel), ale ještě podstatnější je, že ačkoliv jsou témata jejích písniček očekávaně spojovaná s přechodem od dospívání k dospělosti hned pokračování téže úvodní sloky prozrazuje schopnost vnímat zodpovědnost za vlastní chování, která zpravidla přichází až s osobnostní zralostí „nevím jak jsem z tebe mohla udělat takovouhle trosku“. A jen velmi vzácně se s něčím takovým setkáte v písních a zároveň víte jak moc je si této skutečnosti Holly Humberstone vědoma („je málo takových písniček, většina je psaná z perspektivy člověka kterému někdo ublížil, člověka se zlomeným srdcem“). A zároveň tak činí přemýšlivě přímočaře a nesmírně zábavně.
Podobně jako kdysi Kate Bush vyrostla v lékařském prostředí domu na venkově, v tomto případě nedaleko Granthamu v East Midlands a důležitou roli v jejím životě hrají její sourozenci, je druhou nejmladší ze čtyř sester, všechny pohromadě je uvidíte před rodným domem (ve kterém údajně straší a ve sklepě žijí žáby) v klipu „Deep End“ jak na ni stříkají vodu hadicemi (v lednu). Její otec, který prožil lockdown prací na jednotce intenzivní péče, před ni v jejím dětství pokládal poezii T.S.Eliota a Leonarda Cohena. Svoji hudbu popisuje Holly Humberstone jako dark wonky brutally honest pop a na otázku zda by mohli být její bývalí schopni poznat které písně inspirovali říká, že pokud by nepoznali, že to je o nich, neudělala by svoji práci dobře. Pozoruhodné je jak vzdušně lehce a často velmi vesele působí její hudba vzhledem k textům, které často pocházejí z temného místa, ať už souvisejí se snahou pomoci sestře procházející depresí (Deep End) anebo o navigování panické ataky (Elvis Impersonators). A zcela nepřekvapivé jak s Holly Humberstone zpívají v Rock Café celé texty slovo od slova lidé všech věkových skupin, dívky jejichž pocity dokáže tak mistrovskou zkratkou vystihnout za ně, a které jí přinášejí dárky jako výraz svojí vděčnosti, právě tak jako muži starší šedesáti let. Její vystoupení provází obrovská energie, která z ní vyzařuje a to i v těch nejztišenějších věcech jako od kláves zpívaná London Is Lonely, úchvatná je její akustická verze Kissing In Swimming Pools kdy se v jejích očích jako ještě víckrát během koncertu objevují slzy. Ať už mistrovsky střídmá instrumentace (tříčlenná kapela ve složení bicí, kytara, klávesy/kytara/basa) osciluje mezi elektroničtějšími polohami, ohlasy nezávislé kytarové scény přelomu tisíciletí anebo občasnými doteky country (nakonec Bon Iver a Phoebe Bridgers patří mezi Hollyiny oblíbence), nade vše vyniká schopnost přicházet s úžasně silnými melodickými linkami ve spojení s nezapomenutelnými řádky textu, dokonalé fráze, které se vám usadí v hlavě abyste měli tendenci si je pořád zpívat. Svojí silou a Hollyiným podáním často dojímají a ověřil jsem si jak dojímající silný zážitek může být snaha zpívat si s ní její texty z první řady. A naprosto úžasné je jak se před vámi její emoce proměňují ať už se otřásá veselím od úvodní Paint My Bedroom Black anebo v Ghost Me která uzavírá základní set, obě o pocitu osamělosti na turné, ztišeně promlouvá na konci introvertnějších skladeb, úžasně si užívá Sleep Tight, kterou napsala s Matty Healym z The 1975, další z jejích věcí aspirující na pomyslnou cenu za nejlepší confessional dívčí pop od doby Liz Phair a jejího Exile in Guyville, anebo když se tahle útlá dívka otřásá od kytary energií boxera v závěrečné Scarlett, písni o uvolnění a radosti z úniku její skutečné kamarádky z abusívního vztahu.
„Tohle je sick,“ říká už v průběhu koncertu v reakci na frenetický ohlas publika na její věci a je jí sotva slyšet. Již notoricky známé outro završující Ghost Me načtené její kamarádkou Lauren (citující SpongeBoba z epizody Chocolate with Nuts z roku 2002 „ ‚narodil jsem se s papírovou kůží a kostmi ze skla, každý den když vstanu si rozlámu kotníky‘ – tak právě takhle se teď cítím“) se ztrácí jak – podobně jako kdysi koncert Paula Wellera – končí její vystoupení nepřetržitým dlouhotrvajícím řevem publika, jednou velikou nefiltrovanou emocí. Když Holly Humberstone při přídavku děkuje za to jaký vibe dokázali lidé vytvořit je již jen vidět jak otevírá pusu, reakce obecenstva je hlasitější než My Bloody Valentine. Poděkuje dívkám v první řadě za napsané vzkazy a euforicky rozjařeně zamává rukama a odbíhá. Když odcházím z Rock Café potkávám Jirku Charypara, jednu z pražských legend, a ochraptěle mu říkám jak moc se mi líbil koncert. Nádhera, říká jedním slovem. Tenhle koncert patřil k těm naprosto nezapomenutelným.
„And if you try to ghost me
And quit being in my life
Don’t you dare
Don’t you dare“Holly Humberstone, Ghost Me
setlist:
Paint My Bedroom Black
Into Your Room
The Wall Are Way Too Thin
Overkill
Kissing in Swimming Pools
Cocoon
Dive
Deep End
London Is Lonely
Falling Asleep at the Wheel
Elvis Impersonators
Flatlining
Girl
Sleep Tight
Ghost Me
přídavek
Friendly Fire
Scarlett
HOLLY HUMBERSTONE
support act Medium Build
Praha, Rock Café
21.2.2024
Text a foto David Berdych
Comments
