Nová obřadní síň na Olšanských hřbitovech je po rekonstrukci klidnější

16 prosince, 2025
Redakce
smrt, umění

V roce 2025 prošla Nová obřadní síň rekonstrukcí, kterou realizoval ateliér Schwestern. Foto HPS

Dnes se podíváme k objektu, který v sobě spojuje více než stoletou historii proměn přístupu ke smrti, víře i architektuře. Řeč je o nenápadné budově ve východní části Olšanských hřbitovů, zvané dnes Nová obřadní síň. Stavba, která nedávno prošla zdařilou renovací, byla původně vystavěna jako novorenesanční kaple v roce 1898 podle návrhu architekta Františka Velicha a stala se jedním z výrazných prvků tehdejšího Olšanského areálu.

Od kaple ke krematoriu a zase zpátky

Po vzniku Československa a společenských změnách po roce 1918 se začal prosazovat nový způsob pohřbívání – pohřeb žehem. Dlouhou dobu byl odmítán církví i státní správou, především z náboženských důvodů. V českých zemích, tehdy ještě součásti Rakouska-Uherska, byla kremace zakázána. Myšlenka spalování mrtvých se však mezi vzdělanými vrstvami a lékařskými kruhy objevovala už od 19. století, především jako hygieničtější a ekonomičtější forma pohřbu.

Zdroj: Stavební archiv Praha 3.

Od roku 1899 šířila tuto tehdy revoluční myšlenku Společnost pro spalování mrtvol a po jejím zániku spolek Krematorium, jehož prvním předsedou byl básník a dramatik Jaroslav Kvapil.
Po vzniku republiky byl přijat zákon č. 180/1919 Sb., známý jako Lex Kvapil, který pohřeb žehem legalizoval. V platnost vstoupil 1. dubna 1919 a otevřel cestu k výstavbě prvních krematorií.
První krematorium na území dnešní České republiky ale nevzniklo v Praze, nýbrž v Liberci, kde byla budova připravena již během první světové války, a první pohřeb žehem se tam uskutečnil v říjnu 1918. Krátce poté byla k tomuto účelu upravena i olšanská kaple v Praze. Architekt František Xaver Nevola v roce 1921 přetvořil interiér kaple tak, aby mohla sloužit jako první pražské krematorium.

Zdroj: Archiv HPS Praha

V témže roce – 23. listopadu 1921 – zde proběhla první kremace, a to zesnulého MUDr. Františka Adamce. Olšanská budova fungovala jako provizorní krematorium po celé období 20. let, než byla nahrazena novým, moderním zařízením ve Strašnicích, otevřeným v roce 1932. Tím se završila první kapitola jejího života – symbolicky spojená se zrodem československé moderní společnosti a jejího vztahu ke smrti. Postupně vznikala další krematoria – v Brně, Plzni, Pardubicích či Zlíně – a pohřeb žehem se stal běžnou součástí občanského života. Dnes tvoří kremace drtivou většinu pohřbů v České republice, přičemž největší podíl pohřbů žehem je v metropoli (97 procent).

Zdroj: Archiv HPS Praha

Obřadní síň v proměnách desetiletí

Po uzavření krematoria byla budova na Olšanech přeměněna na Novou obřadní síň, která od té doby slouží výhradně k pohřebním obřadům. Přestože prošla několika úpravami, zejména v 70. letech 20. století, zachovala si svůj novorenesanční charakter. Vysoký klenutý strop se štukovou výzdobou, světlý interiér a mramorové obklady stěn vytvářejí působivé, důstojné prostředí, které odpovídá duchu pietního prostoru. Na druhou stranu ne všechny úpravy byly architektonicky i technicky zdařilé, na budově samé také během desetiletí zapracoval zub času.

Podoba interiéru Nové obřadní síně v 90. letech 20. století

Renovace podle projektu Schwestern

V roce 2025 prošla budova citlivou rekonstrukcí, kterou realizoval ateliér Schwestern. Architektky se rozhodly pro přístup, jenž kombinuje respekt k historickému dědictví s potřebami současného pietního provozu.

V roce 2025 prošla Nová obřadní síň rekonstrukcí, kterou realizoval ateliér Schwestern. Foto HPS.

Redesign smuteční síně přinesl kompletní proměnu všech veřejně přístupných prostor. Změny se dotkly čekárny pro pozůstalé, kanceláře pro sjednávání pohřbů i samotného obřadního sálu. Cílem bylo vrátit místu důstojnost a klid – zbavit ho nevhodných úprav z minulosti a doplnit ho o nové, citlivě navržené prvky. Interiér dnes stojí hlavně na masivním dubovém dřevu, které působí hřejivě a přirozeně, zároveň ladí s původním mramorem na stěnách a podlaze. Vše dohromady vytváří jednotný vizuální styl a kultivované prostředí pro poslední rozloučení.

V roce 2025 prošla Nová obřadní síň rekonstrukcí, kterou realizoval ateliér Schwestern. Foto HPS.

Návrh pracuje s prostorem, materiály i světlem tak, aby výsledek působil vyváženě a klidně. Hlavní roli tu hraje dubové dřevo doplněné černě probarvenou MDF deskou, která dodává jemný kontrast. V obřadní síni přibyly nové prvky – lavice, katafalk, řečnický pult, pódium pro katafalk i samostatné pódium pod sochu anděla. Vše bylo navrženo jednoduše, s důrazem na řemeslnou kvalitu a důstojnost. Kombinace dřeva a černých detailů vytváří harmonický celek, který navazuje na původní architekturu.

V roce 2025 prošla Nová obřadní síň rekonstrukcí, kterou realizoval ateliér Schwestern. Foto HPS.

Součástí projektu byla i obnova čekací místnosti a kanceláře. Oba prostory jsou navržené tak, aby působily klidně, přehledně a poskytovaly soukromí. Použité materiály navazují na hlavní síň, díky čemuž celý prostor působí jednotně. Důraz se kladl i na akustiku – stropy doplňují nenápadné akustické panely s jemným geometrickým vzorem. Zvláštní pozornost dostal i prostor pro vystavení zesnulého, který je nyní čistší a bez rušivých detailů, aby se pozornost mohla soustředit jen na samotný obřad.