Květ, jako symbol krásy, by nemohl vzniknout bez světla. Umělec Jan Hladil na své vůbec první sólové výstavě pracuje s nevypočitatelností přírody, její nahodilostí a chaosem. Galerii proměňuje v organický celek, do kterého skrze svoje umělecká díla vnáší život – světlo. To je na výstavě Květy hlubin autorem poprvé vnímáno v kontextu nového místa – do této doby byla díla zasazována především mimo galerijní zdi, do prostředí festivalů a venkovních projektů. Tento přesun je proto v autorově přístupu k tvorbě zcela zásadní krok. Po vzoru biotopů autor proměňuje galerii v habitat, ve kterém nechává pomocí mappingů, audiovizuální instalace a vědomé práce se světlem ožívat umělecká díla. Člověkem vytvořená soběstačná mikrokrajina zahalená v mlze navozuje sci-fi atmosféru, což navíc podtrhuje její umístění do jí primárně ne přirozeného prostředí. Živé organismy, kterými jsou v tomto případě jednotlivá díla, jsou však přesto schopny nadále fungovat, ba dokonce se vyvíjet a růst. To jim umožňuje právě světlo – symbol života, které je primárním Hladilovým nástrojem.
