Jan Steklík – hravost a závažnost současně

V domě umění města Brna proběhla výstava celoživotního díla Jana Steklíka. Výstava pro mě byla neuvěřitelným objevem, Steklíkovo jméno mi bylo do té doby neznámé, přitom byl spolu s Karlem Neprašem vedoucím Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, která je významná pro počátky české undergroundové kultury. Křižovnická škola nese svůj název podle hospody U Křižovníků, ve které se její členové scházeli, hospodská kultura je ve Steklíkově tvorbě výrazně obtisknutá.

Steklík je konceptualista a kreslíř, v jeho dílech je spojeno tolik hravosti a závažnosti současně, že by mě nikdy nenapadlo, kolik toho můžou mít společného.

Zamalovánky, zapalovánky,…

S hravostí souvisí chuť experimentovat, a tuhle chuť můžeme cítit hlavně ze Steklíkových zamalovánek, zapalovánek a dalších „ánek“,

Zapalovánky, stopa jako účel, ne jako pozůstatek, je v tom krásná úcta k přirozenosti, je přirozené nechávat stopy a možná je necháváme málo mluvit. Ale sentimentální nota, která je z mého popisu cítit, není steklíkovská, jeho kouzlo spočívá podle mě v tom, že představí vážnou skutečnost, ale potom, aniž by ubral platnosti popálenin, přidá vpit, řešení, lehkost, proto jsou některé zapalovánky „ošetřované“, přes příliš velké vypálené dírky je do tvaru křížku nalepená malinká náplast.

Smyslem zamalovánek je vyznačený obrys zamalovat stejnou barvou, jakou má pozadí, například Manetova Snídaně v trávě, kde je uprostřed zelené plochy bílá silueta slavné trojice, kterou máme zamalovat zeleně. V tomto případě je to chytrý vtip, ale v dalších pracích Steklík tento nápad rozpracovává a posouvá.

Série kreseb Uhlí jsou příkladem takových zamalovánek, které jsou posunuty za vtip, jsou to hromady a kopce prázdných uhlíků, které by měl možná někdo zamalovat, aby to bylo uhlí, aby to byla vlastně černá plocha, ale taky může zamalovat jenom něco, a nezamalované uhlí bude lehkost kolem. Ty kopce se převalují z jedné kresby do další, jsou ale lehké, protože je nikdo nezamaloval, a je docela jasné, že by si na to nikdo netroufnul, rozbít tu prázdnou křehkost uhelných obrysů.

Koncept

Ke Steklíkově čistě konceptuální tvorbě patří například série kreseb, kterou na přelomu 60. a 70. let vytvořil ve spolupráci s Jiřím Valochem. Na každé z nich jsou rozesetá všechna písmena abecedy, a na každé kresbě dojde k usměrnění do řádku v jinou chvíli. Někde se písmena vyskytují živě náhodně do písmena M, a od N do Z jsou srovnána v řádku v levém dolním rohu, někde jsou rozesetá až do X, a usedlá, organizovaná fáze života přijde až na Y a Z, konec. Někomu se život do řádku srovná už u M, někomu až u X. A neříká to nic o tom, co je lepší.

Kresby z hospody

Co mě dojalo, ale současně rozesmálo, byla stěna plná malých kreseb, kde jsou minimalisticky, s precizností vyobrazeny situace ze života, často z hospody. Na nich je právě nejvíc vidět steklíkovská schopnost propojit životní moudrost s naprostou lehkostí, a to na poli úplně obyčejných situací a ve formátu malinkých kreseb.

Nikdy jsem neviděla v rámci tvorby jednoho umělce vedle sebe fungovat v takové síle kreslířský um, výtvarnou hutnost, závažnost, vtip a lehkost.

Steklík zemřel minulý rok, jeho dílo není skoro vůbec známé, tvořil „do šuplíku“, byl to skromný člověk a svoje věci vystavovat nepotřeboval. Jsem vděčná, že díky Domu umění města Brna jsem se o něm mohla dozvědět, a až někde uvidíte, že probíhá výstava Jana Steklíka, běžte!

Místo konání výstavy: Dům umění, Malinovského nám. 2, Brno

Doba trvání výstavy: 26.9. – 18.11. 2018

Kurátoři: Terezie Petišková, Jozef Cseres

Comments

comments