Jan Štifter vydává povídkovou knihu o pohnutých osudech z jižních Čech
Nakladatelství Vyšehrad vydává v edici Tvář novinku českobudějovického autora a publicisty Jana Štiftera – Světlo z Pauliny. Podmanivý povídkový cyklus, v němž se prolínají osudy postav napříč časem, prostorem i sny, představuje Štiftera opět jako zdatného spisovatele kratších prozaických útvarů, které čtenáři navzdory rozsahu zůstanou dlouho ležet na mysli. Za předchozí novelu Sběratel sněhu autor získal Cenu čtenářů České knihy 2019.
Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.
Jan Štifter se ve své nové povídkové sbírce Světlo z Pauliny vydává zpátky v čase, aby odhalil zapomenuté záblesky někdejších činů, jež ovlivňují i naši přítomnost. Stejně jako ve svých předchozích dílech se i zde zaobírá prázdnými budovami a vesnicemi (např. ve stejnojmenné povídce Světlo z Pauliny), posunuje se též blíže ke zkoumání lidské samoty (např. v povídkách Andrlíkovec či Dvakákáčko), jež zůstává napříč generacemi stejně tíživá. Z celé knihy však jasně vystupují provázaná témata dětí, dětství a rodičovství, které Štifter nahlíží s něhou, touhou, melancholií, ale i zodpovědností.
Rozmanitost Štifterova stylu se pak nejlépe ukazuje v propracovaných postavách, které nám někdy připomenou osamělé protagonisty Balabánových povídek, jindy zase Sebaldovy melancholické vykořeněnce či Barnesovy postarší hrdiny připravené čelit konečně minulosti.
Jan Štifter, narozený roku 1984 v Českých Budějovicích, vystudoval kulturní dějiny v Pardubicích. Knižně debutoval novelou Kathy (2014), kde zpracoval příběh své babičky Kateřiny Schwarzové (rozené Zahradníkové), která se provdala ze šumavského Němce. Kniha sleduje její osud od dětství přes dění druhé světové války až k událostem odsunu. Jeho druhá novela Café Groll (2016) z prostředí hampejzů a nevěstinců na počátku 20. století přibližuje osudy lékaře, který měl na starosti prostitutky a herečky Jihočeského divadla. Ve svém třetím románu Sběratel sněhu (2018) do jisté míry navazuje na svou prvotinu. Líčí v něm v několika prolínajících se časových rovinách události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být.
Comments
