Jeffrey Martin, gigapixelový fotograf: V Praze cítím hodně osobní svobody
Jeffrey Martin vytvořil několik velkých projektů. Založil fotostránky 360º Cities a 360º Things. Je gigapixelovým fotografem a zakladatelem/CEO společnosti Mosaic Geospatial Imaging Systems. Navrhuje fotoaparáty a podobné věci a dělá krásné, obrovské fotografie. Žije v Praze, a tak mi přišlo téměř nutné udělat s ním rozhovor.
Poprvé jsem vás našla, když jsem objevila OBROVSKÉ fotografie měst, kterým se říká gigapixelová fotografie. Kdy je fotografie gigapixelová a jak je vytváříte?
Gigapixelová fotka je spousta fotek spojených dohromady do jedné obří. Znáte režim panorama v telefonu, který pořídí spoustu fotografií a spojí je do jediného panoramatu? Takí to zkuste, ale s velmi dlouhým zoomem a udělejte tisíce fotografií. Spojte je všechny dohromady a máte jedinou fotografii s mimořádně vysokým rozlišením. Pokud jich třeba uděláte několik kolem vysoké budovy, můžete je poskládat do kompletní 360º fotografie!
Je to koníček nebo na to existuje trh, kde se dají prodávat?
Dělal jsem to pro mnoho klientů v průběhu let, zhruba od roku 2005. Jak však asi tušíte, je to spíše úzce specializované a nemám na to klienty pravidelně. Kdo takovou fotku potřebuje a hledá ji na internetu, určitě mě ale najde! Moje každodenní práce je pak řízení společnosti s názvem Mosaic.
Žijete v Praze – jak jste se zde ocitl, a plánujete zůstat?
Přišel jsem sem v roce 1999 jako ztracený 23letý chlápek, který si nebyl jistý, co přesně chce se svým životem dělat. Vystudoval jsem univerzitu (angličtinu / filozofii) a pracoval ve filmovém průmyslu v NYC a věděl jsem, že nechci donekonečna „šplhat po žebříčku“ v práci na filmových produkcích v NYC. A to jsem nechtěl dělat ani v LA. Opustit zemi a vyrazit do neznámých končin se zdálo jako skvělá volba.
Výuka angličtiny jako cizího jazyka je něco, čím se anglicky mluvící lidé mohou živit, pokud mají mozek a naučí se základy pedagogiky. Tak jsem si udělal kurz „certifikovaného“ učitele angličtiny – byl to měsíční kurz, 6 hodin denně. Obeznámil jsem se s komunikativní metodou výuky jazyků, která může dobře fungovat při výuce jazyka pro začátečníky. Přišel jsem sem a učil jsem obchodní angličtinu v kancelářích po celém městě pro jednu jazykovou školu.
To mě ale posléze nudilo a nakonec jsem dostal práci v anglických obchodních novinách s názvem Prague Business Journal, kde jsem pracoval jako redakční fotograf. Byly to úplně poslední dny analogového filmu – nafotil jsem film a nechal jsem ho vyvolávat každý den a skenoval příslušné negativy. Měli jsme digitální fotoaparát Sony f707, který jsme občas používali, ale ne tolik.
Zkoušel jsem i módní fotografii, která se mi ale nelíbila. Celý ten svět je takový, jak by se dalo čekat – plný špinavosti a narcismu a je tam příliš mnoho mladých dívek na příliš mnoho starších mužů. 360° fotografii jsem objevil zhruba v roce 2002 se svým prvním digitálním fotoaparátem, malým elfem canonem.
Zaměnitelnost digitálních fotografií mě uchvátila – můžete je sloučit do nové fotografie s tímto panoramatickým režimem – šílené! Odtamtud jsem našel nějaký lepší software na sešívání fotografií a s pomocí několika online fór a e-mailových seznamů yahoo skupin s mnoha podobnými nadšenci z celého světa, z nichž mnozí zůstali, jsem spadl do králičí nory. moji nejlepší přátelé dodnes – s mnoha z nich se čas od času, jednou nebo dvakrát do roka, setkávám na různých akcích.
Co se vám líbí na Praze jako místě k životu a práci?
Praha je velká, celkově velmi dobře fungující, pohodlná a bezpečná; je velmi krásná a má celkově velmi dobrou kvalitu života, zejména pokud jde o základní, banální, každodenní život a práci. Je zde dobrý pocit osobní svobody, kdy jsou lidé k sobě obecně tolerantní a většinou si můžete dělat, co chcete, pokud tím neobtěžujete ostatní. Je zde dobrý právní stát, kde lidé pravidla víceméně dodržují a pokud to neuděláte, má to své následky, ale není to příliš přísné jako například v USA. Nejvíc mě zde trápí častý pesimismus a negativita obecně, která mi dokáže pokazit náladu. Chápu, proč tomu tak je, historie, počasí, krajina i dávné vzpomínky jsou na různých místech různé a tady je to tak. Jedna věc, která mi chybí žít zde tak dlouho, je pobuřující optimismus, který Američané mají. Někdy může pomoci dělat těžké věci, zůstat pozitivní.
Zde jste v roce 2005 založil Prague360.com a www.360cities.net, což je místo, kde se prodávají fotografie, které jsou obrovské a panoramatické. Jste platformou pro licencování fotografií jiných lidí a prodáváte je společnostem po celém světě. Jak jsi to udělal? Představuji si, že to muselo být hodně práce, peněz, marketingu a právníků se smlouvami?
Nejsem už teď zapojen do chodu360cities, ale ano, byla to zajímavá doba. Trvalo dlouho, než se pro tuto společnost našel životaschopný obchodní model. Rozhodli jsme se mít publikační platformu pro fotografy a rozdělit s nimi peníze, když jejich snímky získají licenci.
Jak praktické to pro vás může být nyní, když máte rozjetých spoustu dalších projektů?
Věnuji se hlavně Mosaic, což je více než na plný úvazek, a občas fotím i gigapixelové fotky.
Když jdu na váš web, první věc, kterou o sobě říkáte, je, že jste návrhář kamerových systémů pro 360 a VR. To samo o sobě je docela velká věc a přechod od někoho, kdo používá fotoaparáty k někomu, kdo pracuje na jejich navrhování, se zdá být něčím, co není tak obvyklé. Jak se to stalo a jak na tom pracujete?
Ano, určitě není obvyklé, aby fotograf přešel na design hardwaru fotoaparátu…. pro mě to byl postupný proces, který začal tím, že jsem se prokousával součástkami CCTV kamery. Pak jsem se setkal s lidmi, kteří mi dokázali pomoci s elektronikou. Nakonec jsem kolem sebe shromáždil tým lidí, kteří uměli všechny tyhle věci hned vyrobit, co se týče strojů a elektrotechniky. Hraji však klíčovou roli při specifikaci a navrhování systému na vysoké úrovni, výběru použitých čipů nebo obrazových snímačů nebo čoček a podobně.
Myslím, že hodně cestujete?
Ano, v dnešní době hlavně na veletrhy a další věci související se schůzkami, ale někdy také na fotografování nebo „sběr dat“, jak tomu říkáme ve světě mobilních map a 3D skenování.
Jaká místa a objekty nejraději fotíte?
Miluji fotografování měst z vrcholů vysoké budovy. To je moje specialita! Byl jsem v mnoha městech, kde jsem seděl na vrcholu věže nebo mrakodrapu mnoho dní v řadě a můj fotoaparát pořídil tisíce fotografií. Je to opravdu zábavné.
Co se překvapivě těžko fotí?
Pro mě to jsou lidi! Portréty jsou pro mě velmi těžké. Zachytit něčí pravou tvář a krásu je těžké a je to všechno v osobnosti fotografa a já prostě nemám tu speciální jiskru. Znám fotografy, kteří ano, a velmi si jich vážím.
Měl jste i pořad v rádiu, jak to šlo?
Měl jsem rozhlasovou show na WNTH 88,1 FM, což byla stanice na mé střední škole. Ano, moje střední škola měla rádio, na to jsme měli štěstí. Moje první vysílání bylo čtení zpráv asi 5 minut každý týden, když mi bylo 14 let. Pak jsem měl skutečnou show ve 3. a 4. ročníku střední školy, hráli jsme hudbu ze 70. let a dělali jsme spoustu srandiček po telefonu. Rozhlasová stanice měla telefon a mohli jste volat lidem a přepojovat je do éteru. Volali jsme na spousty čísel 1-800 a na různé typy zákaznických linek a kladli jsme jim podivné otázky. Tolik jsme volali na horkou linku zákaznického servisu Burger King, že dostali celofiremní zákaz s námi mluvit.
V prvním ročníku na univerzitě jsme měli také rádio WGRE, ale, vyhodili mě, protože moje show byla příliš divoká. Jednoho dne jsem v přímém přenosu nasadil přes mikrofon kondom a to se nelíbilo studentům, kteří měli na starosti provoz stanice. Tak mě vyhodili. Tato rozhlasová stanice byla na Depauw University v Indianě a byla blízko federálního vězení. Mike Tyson tam byl ve vězení za znásilnění, to bylo kolem roku 1994. Někteří DJové dostávali dopisy od vězňů, kteří jim děkovali jim za hudbu.
Na čem nyní pracujete a jaké máte plány na nadcházející měsíce?
Pracuji na plný úvazek na www.mosaic51.com – jsme 5 let starý startup, je to spousta práce, ale velmi obohacující.
Chtěl byste ještě něco dodat?
Bylo by zábavné se s vámi všemi někdy potloukat v Rádiu 1. Rádio 1 jsem poslouchal téměř celou dobu, co tu žiju, rozhodně téměř denně od roku 2002, takže je to, jako byste byli všichni moji přátelé. Může to být poslední skutečně skvělá FM rozhlasová stanice na planetě!
Comments
