Jezdkyně Michaela Hájková: Hlava hraje velkou roli na startu, ale technika vyhrává závody

7 dubna, 2026
PR
rozhovory, sport

photo: Lukas Neasi

Startovní brána padá, čtyři jezdci vedle sebe a pár vteřin, které rozhodnou všechno. Fourcross není jen cyklistika, je to sprint, souboj i hra nervů v jednom. Michaela Hájková se v něm během krátké doby vypracovala mezi světovou špičku, když před pěti lety při své premiéře na mistrovství světa vybojovala titul mistryně. Dnes patří k nejvýraznějším tvářím české bike scény. Na Prague Bike Fest, který proběhne na konci dubna v Praze, přiváží nejen rychlost, ale i nadhled, autenticitu a chuť posouvat limity. Jak vypadá svět, kde se nebrzdí a proč by ho měli zažít i ti, kteří na kole běžně nejezdí?

Míšo, jak byste popsala pocit těsně před startem někomu, kdo nikdy nestál v bráně?

Myslím, že každý jezdec to má trochu jinak. U mě je to sevřený žaludek a neskutečně moc energie v celém těle, která je ready na start.

Je fourcross tedy více o technice, nebo o hlavě? A kdy se to láme?

Určitě více o technice, z mého pohledu je to společně s bikrosem jedna z nejtechničtějších disciplín na kole. Většina závodníků na světových závodech trénuje tyto disciplíny už od dětství. Hlava pak hraje velkou roli na startu, ale technika vyhrává závody.

Jak vypadá vaše realita mimo závody? Je to víc dřina, nebo freestyle život?

Dříve, právě v období zmíněného MS a roky předtím, to byla převážně dřina. Strukturované tréninky přes týden, většinou i vícekrát denně, a závody skoro každý víkend. Pak se to hodně změnilo, když jsem našla freestyle MTB a teď už jezdím více volně a věnuji se i jiným věcem, ale někdy mi ten pocit struktury chybí.

Mluvíte o jiných věcech. Já vím, že ve svém volném čase hodně pracujete s dětmi. Je těžší naučit děti jezdit bez strachu, nebo je naučit respekt ke kolu a prostředí kolem?

Každé dítě je trochu jiné, takže je to hodně individuální, ale myslím že více práce zabere ten respekt a pochopení, že pravidla tam nejsou pro to aby je omezovaly, ale aby mohly jezdit bezpečně a všichni dohromady.

Zásady bezpečnosti na kole jsou ale neustále velké téma. Máte pocit, že je edukace dostačující, nebo dělají lidé stále stejné chyby?

Určitě je tam velký prostor pro zlepšení. Častokrát potkávám u nás na bikrosové dráze rodiče s dětmi, které mají přilby, co na hlavě ani nedrží, nebo nedodržují vůbec pravidla bezpečnosti na dráze. I když mám pocit, že jich v poslední době ubývá.

Na Prague Bike Festu, kterého jste součástí, se na bezpečnost také zaměřujete. Co si tam mohou návštěvníci s dětmi (a nejen s nimi) vyzkoušet?

Na Prague Bike Festu je skvělé, že si tam opravdu každý najde to své. Pro děti bude připravené například dopravní hřiště nebo skills zóna s překážkami, kde budou k dispozici také instruktoři, kteří se o nejmenší postarají a poradí jim, jak na to. Na asfaltovém pumptracku si zase děti můžou vyzkoušet jízdu na koloběžkách. Líbí se mi, že si tu mohou děti vyzkoušet první jízdy i základní pravidla silnice, a přitom si užijí spoustu zábavy, od malých prvních kroků až po základní technické výzvy.

Pro dospělé je připraven také bohatý program od sledování nejrůznějších závodů, testování kol a vyjížděk po hravé prvky a soutěže. Dominantou festivalu bude 8 metrů vysoká rozjezdová věž s dopadovým skokem, na které bude po celý víkend probíhat Big Air exhibice ve freestyle MTB. Jezdci tady budou sjíždět z věže a předvádět ve vzduchu náročné triky jako backflipy, frontflipy nebo rotace o 360 a 720 stupňů v různých kombinacích. Na to se moc těším.

Vy tam budete také?

Myslím, že budu docela v pohybu, ale největší pravděpodobnost mě potkat bude určitě u Big Airu. Jestli bude čas chtěla bych si během víkendu zaskákat v rámci některé z exhibic.

Závěrem poslední otázka. Je něco, co by od vás lidé nečekali, když vás vidí na kole?

Asi to, že jsem velmi opatrný jezdec. Oproti klukům, se kterými jezdím na skocích, mám vždycky největší strach, když mám skočit něco nového a trvá mi nejdéle se odhodlat.

Míšo, děkujeme za rozhovor.