Jiří David vystaví cyklus Síla Tváře v Alšově jihočeské galerii

Cyklus obrazů Jiřího Davida nazvaný Síla Tváře nepředstavuje konkrétní tváře, portréty lidí, tak jak s nimi umělec pracoval dříve (fotografické cykly Skryté podoby nebo Bez soucitu). Jedná se o více než stovku magických tváří připomínající hrůzostrašné masky, které se neodbytně a nezastavitelně začaly drát na povrch z umělcova nevědomí začátkem roku 2023. Mohou nám připomínat šamanské či pohřební masky, démony, přeludy, přízraky strašící nás ve snech.

Současný veřejný prostor je zaplaven tvářemi, které často připomínají jen prázdné masky. To u některých umělců vyvolalo potřebu tvář skrýt. Ne tak u Jiřího Davida. Jeho černobílé děsivé tváře nás pohlcují a hypnotizují svýma očima (někdy jen jedním, někdy jich mají naopak více) a my jako zkamenělí po pohlédnutí do tváře strašlivé bájné Medúzy se od nich nemůžeme odtrhnout.

Tváře Jiřího Davida mlčí. V dnešním hlučném prostředí, zaneseném křikem médií, politických hádek a pokleslou zábavou by je totiž ani nikdo neslyšel. Na tomto karnevalu hudba nehraje. Stovky mlčelivých tváří na nás tiše zírají a vytvářejí tak poněkud děsivý obraz současné, často pokrytecké, společnosti.

Máša Pivovarová

Jiří David, Tváře, 2023

Obrazy cyklu TVÁŘE zřejmě asociativně vycházejí z mého podvědomí či „genetické“ reflexní paměti a představují tak senzitivní smyslový jev, jenž je i pro mne obtížné uchopit, jednoznačně interpretovat a přesněji definovat. Tyto tváře nejsou ani temnými maskami, jež by skrývaly nejen mou skutečnou totožnost, a nejsou ani schematickými, ilustrativními znaky či symboly. Nejsou však ani černobílými portréty, které by zachycovaly podoby konkrétních jedinců s jejich charakteristickými rysy. Jsou něčím, co se evidentně rodí bez zjevných předloh z nejasných vrstev mého nitra a co pravděpodobně instinktivně zrcadlí doposud nepoznané aspekty mé vlastní psychiky. Tyto tváře mohou být i náhodným výtvorem mé imaginace, formovaným nevědomými tužbami, strachy a vzpomínkami. Jsou fluidní a proměnlivé, bez předem pevně stanovených vnitřních strukturovaných kontur, a nesou tak v sobě ambivalentní význam a emoce.

Jsou to zjevení, která přicházejí bez varování a bez úmyslu, bez konkrétních podnětů, jen aby mi připomněla, že existují části mne, části, které dosud nebyly mnou plně prozkoumány, pochopeny a co více, ani viděny. Jsou jistě i nositeli emocí, jsou i plné vlastních stínů, podtextů, které jsou pro mě jinak těžko uchopitelné nebo přiznatelné. Mohou tak skrze i mimo mne reprezentovat či projektovat sugestivní strach, halucinace, smutek, hrozbu nebo emocionální bolest a konflikt zranitelnosti, ale zároveň i intenzivní pocity vzájemného citového prolnutí v podobách mého vlastního vědomí. Vědomí, které jsem si dosud nepřiznával nebo je zamlčoval, a které mi nyní dává najevo svou nejednoznačnou, protikladnou mnohovrstevnatou přítomnost. Anebo je to vše jen mé nejasně porouchané rozjitřené mámení, zkreslený vzpomínkový sebeklam, falešná introspekce, úzkost konfabulace či chabá iluzivní obrana proti traumatům nebo prázdnotě? Nevím…

Jiří David

jiří david | síla tváře

kurátorka | máša pivovarová

grafika | zdeněk polách

výstava | 8. 6. – 12. 10. 2025

zámecká jízdárna | hluboká nad vltavou

Comments

comments