Knižní tip: ŠEPTEJ NAHLAS – český shoegaze mezi Východem a Západem

Kapely otočené zády k publiku, zraky sklopené ke změti kytarových pedálů na zemi a éterické vokály utopené v hluku. Žádný jiný hudební styl se na polistopadové změny nenaladil tak dobře jako právě shoegaze. Hudební novinář Miloš Hroch v knize Šeptej nahlas vypráví příběh jedinečné éry.
„Shoegaze pro mě dlouho byl žánr, který mě nepustil k sobě. Nemohl jsem do něj proniknout, neměl jsem se čeho chytit. Když jsem se ale dozvěděl, že v porevoluční Praze vyrostla silná shoegazeová scéna, bylo to jiné. Scházel mi ještě návod, proč ta hudba existovala právě tady a tehdy,“ píše v úvodu knihy autor.
Šeptej nahlas vypráví v osmi kapitolách o osudech pěti kapel, Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Naked Souls, Here a Sebastians. Autor popisuje „coming of age“ příběh českého shoegazeu, krátkou porevoluční etapu hudebního stylu, do něhož naskočili hudebníci ještě jako teenageři a „většina z nich skončila kolem pětadvacítky: vyměnili sny za zodpovědnost, zakládali rodiny a nastupovali do ‚normální‘ práce.“
Miloš Hroch (1989) je hudební novinář. Spolupracuje s britským časopisem The Wire, serverem The Quietus a týdeníkem Respekt, píše také do deníku The Guardian, časopisu A2 a Deníku N. Pracoval jako hudební redaktor Radia Wave a podílel se na pořadu Špína. Spolu s Karlem Veselým napsal knihu Všechny kočky jsou šedé (Paseka 2020). Působí na Katedře mediálních studií FSV UK.