Reportáž: Letní filmová škola otevřela náruč popadesáté
Ve čtvrtek skončila v Uherském Hradišti 50. Letní filmová škola, kterou o šest dní dříve slavnostně zahájil snímek Hello, Welcome režiséra Šimona Holého. Festival zůstává i tři roky po covidu lehce zkrácený z původních devíti dnů a zdá se, že mu to svědčí. Návštěvníků na pět tisíc, první tři dny vyprodané… unavené tváře pořadatelů i diváků včera zračily, že necelý týden je tak akorát.
Síla a dřeň
Zatímco v Karlových Varech můžete obdivovat krásné šaty Terezy Ramba a i se o tom v adekvátních médiích dočíst, v Hradišti si s Terezou po projekci popovídáte o Zápisníku alkoholičky, její pocity akcentuje též přítomný režisér Dan Svátek nebo tvůrce nadmíru povedené hudební složky Jakub Kőnig.
Specifikem Filmovky je její odborná část ˗ lektorské úvody, přednášky, besedy. Kdo chce krásu a oddech, zajde si na Felliniho, kdo preferuje dřeň, je libo Mohsen Makhmalbaf nebo Ildykó Enyedi – jak osobně, tak na plátnech. Anebo z jiného úhlu David Lynch.
Největší síla? Agnieszka Holland a její Hranice. Nepříjemná pravda z čáry dělící světy – zdaleka nejen o Polsku, ale i o nás samých.
Cimbál a Nevěsta (po pětapadesáti letech)
Dvě večerní, volně přístupná open air kina a všudypřítomné cimbálovky ve Smetanových sadech, to je kolorit LFŠ. Město bzučí jako úl, exemplární léto si užívá života. Publikum je různorodé (i věkově) a chtivé poznání, bez vstupného lze zavítat na lekce filmu od významných hostů. Z letošních nezapomenutelných vytkněme před závorku master class Jiřího Suchého, po devadesátce stále s bystrou hlavou, svižnými a vtipnými odpověďmi divákům… mezi nimiž sedí mimo jiné Olga Sommerová; klasická LFŠ.
O chvíli později lze v Redutě zhlédnout Suchého filmařské začátky prostřednictví Nevěsty s mladičkou Martou Vančurovou v její první roli. Podle csfd místy rozpačité, podle návštěvníků v Hradišti nadčasové, vtipné, pětapadesát let od vzniku stále koukatelné.
To platí i o podobně datovaných snímcích s nedávno zesnulým Janem Kačerem, dalším tematickým svorníkem. Při Údolí včel jen tiše žasnete nad genialitou ústřední dvojice Kačer – Čepek; Bočanova satira Nikdo se nebude smát (o tom, jak můžou člověka zničit otravní, netalentovaní prudiči na pozicích, kde se láme chleba) rezonuje dodnes… a vtipně ladila s filmem z jiné sekce Případ Barnabáš Kos s neodolatelným Josefem Kemrem v roli trianglisty, který se tak trochu omylem stane ředitelem orchestru. Načež zpychne a povýší svůj cinkavý nástroj na sólovou příšernost.
Mullety a jiné úlety
V Hradišti si vybere mainstreamový i alternativní divák, pro náročné jsou tradiční „půlnoční delikatesy“, za všechny nizozemská úchylárna New Kids Turbo plná mulletů, plechovkového piva, pojídání smaženého a stříleček… kapacitně velkolepá Sportovní hala i přes pozdní hodinu našlapaná.
Paralelně na náměstí pro širokou veřejnost běží Kolja, Účastníci zájezdu nebo Samotáři. Různorodost.
Rozhlas nejen pro pamětníky
Na české filmové klasiky typu Hoří, má panenko přirozeně navázal čtyřiatřicetiletý Adam Martinec snímkem Mord, který vznikal jako absolventský (FAMU). Film o zabíjačce na rodném Osoblažsku je plný neherců, leckteré postavy (a nejvíce ta hlavní, kterou hraje režisérův otec Karel) ale paradoxně aspirují na herecké výkony roku. Za málo peněz hodně muziky – ani jeden okoukaný obličej, konečně!!! Podobně jako (tamtéž vloni promítnutý) počin Přišla v noci, kde tvůrci obsadili známé tváře jen do rolí epizodních.
Slavnostně, v předpremiéře uvedené Vlny Jiřího Mádla naopak stály majlant – naštěstí je to na výsledku znát. Konečně někdo dostal na světlo aktuálního století stěžejní roli rozhlasáků v srpnu 1968 a je skvělé, že se jedná o tvůrce, který dokáže cílit nejen na dojaté pamětníky. Silný snímek s dokonale kombinovanými archivními vs. současnými záběry. Podívaná, která má sílu Pelíšků, jde na dřeň, nesmrdí upachtěností. Jen škoda, že ji podobně jako Zápisník alkoholičky předchází tak monstrózní reklama, až se člověk v kině bojí, aby to náhodou nebylo málo geniální.
Přístupný queer počin a otevřené mysli
V soutěži o to, který film poslat do distribuce, oprávněně zvítězil nádherný belgicko-nizozemský počin Mladá srdce o komplikované lásce dvou čtrnáctiletých kluků. „Povinná četba“ pro všechny rodiče, chtělo by se napsat. Přirozené herecké výkony, divácky přístupný film, což u queer tématiky nebývá časté. O hledání dětské identity ví režisér Anthony Schatteman své, a tak chtěl natočit takový film, který by si přál vidět už jako malý. A hřeje na duši.
V Uherském Hradišti došlo letos na téměř dvě stě filmů, bezmála sto položek odborného programu, hudbou doprovázeli třeba Tatabojs, Jana Kirschner, Ventolín nebo November 2nd. Koktejl barev jako každý rok spojili v smysluplný tvar návštěvníci s otevřenou myslí. Tak ať to tak zůstane ˗ všechno nejlepší do další padesátky!