Archivní fota: Mánička a Žeryk dnes slaví 91. narozeniny

Princezna, víla, sluníčko, záchrana, poklad! Ale také šprtka, žalobníček nebo trdlo. Ano, to vše a ještě mnohem víc je Hurvínkova nejbližší kamarádka. Holčička Mánička.

Spatřila světlo světa přesně před devadesáti lety v představení Hurvínkova jarní revue. Toto představení pro dospělé se začalo hrát ještě v amatérských časech a po profesionalizaci souboru se již nemělo uvádět. Publikum si ale tuto hru doslova vynutilo. Skupa reagoval po svém. Hra se na repertoár vrátila, ale nově pod názvem Revue z donucení. Zde tedy zazněla i první Mániččina slova. Devadesát let je devadesát let a tak Vám tu její první slova přinášíme. Šlo o rozhovor s Hurvínkem.

Mánička (vejde): Copak se mu stalo, chlapečku, že je tak smutnej?

Hurvínek: Ale, copak bych jí to povídal, tomu ona ještě ani nerozumí.

Mánička: Bolí ho bříško? Nebo se bojí, že bude doma bit?

Hurvínek: Ale kdepak, bříško mé nebolí, ale srdce mne bolí. Jsem krutě opuštěn. (Změniv tón) Dovolila, abych se jí představil. Já jsem Hurvínek. (Ukloní se).

Mánička: Já ho znám z loutkovýho divadla, a tam je vždycky tak veselej, a teď když jsem ho pozorovala, tak div neplakal.

Hurvínek: Prominula, ale vona je docela impertinentní, ani mi neřekla své ctěné jméno.

Mánička: Já jsem přece Mánička!

Jak sami vidíte, s Hurvínkem si zpočátku dokonce onikali, ale už zde byla patrná Mániččina „starostlivost“. Pokud vzpomeneme na Hurvínkovo první slovo – „Rukulíbám“ – pak nás může těšit, že obě děti vstoupily do života jako slušní lidé.

Vrátíme-li se k jeho zrodu, narazíme na pár nejasností.  Tak za prvé, první pejsek jména Žeryk se objevil již v roce 1928 ve hře Tip-top-revue. Vypadal však zcela jinak a po stažení zmíněné hry už se neobjevil. Navíc Mánička tvrdí, že tohle se nepočítá a tím pádem Žeryk není starší než ona. No…

A za druhé… veliké odhalení! Tuší někdo z Vás, kdo to je Barbora Cimfulínová? Skutečnou majitelkou Žeryka je původně opravdu tato dáma! Až když jí Spejblův vilný zájem v kombinaci s Hurvínkovou interpretací vzkazu přivedly k mdlobám, skončil osiřelý pejsek v domácnosti u Spejblů. Tolik nemilosrdné prameny!…

Žeryčka na Skupovo přání vytvořil rovněž Gustav Nosek a v prvních letech ho také a prý s velkým gustem, štěkal. Konkrétně až do roku 1938. Žeryka po něm převzal František Flajšhanz, který ho velmi rád nejen štěkal, ale také vodil.

 

 

V nejnovějším představení „Past na Hurvínka“  štěkala poprvé v historii žena – Zita Morávková.