Minimalizujte svůj odpad i život, radí v rozhovoru holky z Czech Zero Waste

Říká se o nás, o Češích, že jsme dobří ve třídění odpadu. Málokdo si ale uvědomí, že i vytříděné odpadky jsou komoditou, se kterou musíme nějak počítat, nakládat a leckdy se už znovu do procesu výroby ani nevrátí. Tudíž se nám opět kumuluje ve spalovnách či na skládkách.

Jak snižovat objem vlastního smetí? Třeba snahou kupovat potraviny a jiné výrobky bez obalu. Pořídit si plátěnou tašku je základ, Míša a Helča z Czech Zero Waste ale přináší inspiraci, jak posunout život ohleduplný k životnímu prostředí ještě o kus dál. V tomhle rozhovoru se dozvíte, kde nakupovat prošlé potraviny, co se bez obalu pořád sehnat nedá, nebo proč se nám bezobalové prodejny jeví jako dražší než běžné supermarkety.

Jaký objem mají vaše odpadky na konci každého dne? 

Míša: To záleží. Někdy žádný, někdy víc. Průměrně naše tříčlenná rodina vyprodukuje jeden menší kancelářský koš za týden (mixem odpadu, který pak třídím). V minulosti to bylo míň, víc jsem na věcech lpěla, teď v tom mám určitý balanc, kdy vím, proč mi který odpad v koši končí a nedělám si z toho velkou hlavu. Víc než na množství odpadu mi záleží na původu, kvalitě a etice potravin a věcí, které nakupuji. 

Ptám se, protože jste autorky projektu Czech Zero Waste, jehož cílem je redukce odpadů. Mohli byste představit pojem “zero waste” čtenářům, kteří se s ním zatím nesetkali? 

M: Zero waste by se dal doslovně přeložit jako nulový odpad. Jde tedy o minimalizaci odpadu, který vytvoříme. V rámci Czech Zero Waste nám jde ale spíš o celkový dopad na planetu, který nesouvisí pouze s odpadem, ale i stylem stravování, způsobem cestování, spotřebou energií, nakládáním s věcmi. 

Sama se snižováním odpadu naší domácnosti taky hodně zaobírám, bohužel si ale nepamatuju, kdy jsem prvně slyšela o zero waste, ani co bylo tím prvotním podnětem. Vy si své “prozření” vybavíte? 

M: Prvním setkáním s pojmem zero waste bylo video americké blogerky Lauren Singer. Po shlédnutí jsem zjistila, že spoustu věcí, které jsou v souladu s tímto životním stylem, už vlastně dělám, jen jím nedávám tuhle nálepku. Nakoplo mě to k tomu zajímat se o další způsoby, jak svůj odpad snižovat v různých oblastech života a pak přišel nápad na psaní blogu Czech Zero Waste a už jsem v tom byla až po uši.

A jak vypadal pak následující proces? Určitě nejde omezit veškerý odpad ze dne na den. Čím jste začali a co je vaším nejnovějším splněným bezodpadovým cílem, myslím v rámci redukce vlastního odpadu?

Helča: Ze dne na den to nejde, ale já jsem to tak měla. Když jsme se s holkama rozhodly, že do toho půjdeme naplno a budeme o zero waste životě psát, rozhodla jsem se, že odteď mi fakt nic neskončí v koši. Tehdy jsem to brala docela do extrému, šlo o to si to vyzkoušet, hecnout se, dokázat, že to jde. Začala jsem jídlem, protože to se řeší každý den. Postupně, když jsem dopotřebovávala kosmetické výrobky, jsem vyřešila kosmetiku a drogerii a do toho jsem si osvojovala další věci typické pro bezodpadový život: půjčování, nákupy z druhé ruky, opravování. 

Co je naopak cílem celého vašeho projektu Czech zero Waste? 

H: Naším cílem je inspirovat k zodpovědnému životu, ve kterém nemá místo zbytečný odpad, ale ani návyky, které jsou škodlivé k životnímu prostředí a dalším lidem.

Situace se za poslední roky výrazně změnila a bezobalové nakupování se stává novou normou.

Já se snažím brát krabičky nebo kelímky a tašky už úplně všude. Jsem například nadšená z našeho sídlištního řezníka, který si ode mne vždy vezme různorodé nádoby, do nichž dá uzeniny, sýry, ale klidně i svíčkovou nebo játra. Ochotně nejdřív zváží všechny krabičky, pak to zváží znovu i se zbožím a nijak to nekomentuje. S jakými reakcemi se setkáváte vy, když míříte do ne výhradně bezobalového obchodu? 

M: S velmi podobnými. Situace se za poslední roky výrazně změnila a bezobalové nakupování se stává novou normou, která nepřekvapí prodávající ani v běžných obchodech. Nepamatuji si situaci, kdy bych do své nádoby nebo látkového pytlíku nemohla nakoupit, nebo by byl prodávající nepříjemný.

Bezobalovými obchody se dostávám k otázce, na niž sama neumím odpovědět dobrým argumentem, když mi ji někdo položí. A sice: ‘Proč je to v bezobalových obchodech tak drahé? Já si tam prostě nemůžu dovolit nakupovat.’ 

M: Má to několik důvodů. Jednak jsou potraviny v bezobalových prodejnách ve většině případů v bio kvalitě, lokální nebo s fair trade certifikací. A pokud člověk srovnává potraviny z běžného obchodu, které jsou nižší kvality, tak je ten rozdíl v ceně logický. Někdy se ale může stát, že jsou i potraviny stejné kvality v bezobalovém obchodě dražší, a to z toho důvodu, že bezobalové obchody mají menší odběr než velké supermarkety, a proto nemají takovou sílu na to tlačit cenu dolů. Dalším důvodem, proč se můžou lidem zdát bezobaláče drahé, je to, že vidí cenu za kilo a nepřepočítají si cenu na váhu, kterou běžně kupují. Zvlášť u exotických potravin, jako jsou ořechy, rýže, kakao, čokoláda nebo některé druhy sušeného ovoce je ta cena opravdu vysoká. Pokud ale člověk nakupuje lokální produkty, rýži například nahradí pohankou či jáhlami, které jsou navíc velmi výživné, tak může i při nákupech v bezobalových prodejnách nakonec ušetřit. A i kdyby při nákupu potravin utratil víc, než byl zvyklý dřív, tak ušetří jinde. Se zero waste se totiž pojí i minimalismus v kosmetice, úklidových prostředcích i věcech v domácnosti obecně, a tím člověk ušetří opravdu spoustu peněz. Když si navíc přestane kupovat zpracované balené produkty jako sladkosti, junk food, různá předpřipravená jídla, tak ušetří i na těch potravinách. Já ale nákup kvalitních bezobalových potravin beru i jako investici do svého zdraví. 

Cítíte, jestli se v české společnosti mění přístup k odpadům? Spousta lidí si myslí, že recyklací nebo odebíráním recyklovaných obalů vlastně dělají maximum, neumí si představit, že recyklovaný i recyklovatelný obal je pořád odpad… Jak to změnit? 

H: Myslím, že Češi se už naučili odpad třídit, jen bohužel ne všichni ví, že když odpad vytřídí, nemusí to nutně znamenat, že bude i zrecyklován. Teda v případě skla, papíru a kovů se odpad s největší pravděpodobností zrecykluje, u plastů je to problematické. Proto je důležité odpadu předcházet a nevytvářet jej, pak teprve přichází na řadu třídění. Velké mezery máme taky v třídění bioodpadu, hlavně ve městech. Ale myslím, že tam je problém spíše na straně měst, že nejsou schopná zajistit dostatek popelnic na biologicky rozložitelný odpad. 

Sleduji různé světové profily na sociálních sítích, odebírám newslettery a snažím se taky přemýšlet nad bezodpadovými řešeními sama. Kde hledáte inspiraci vy? A existují ještě další zajímavé české projekty, které se věnují zero waste nebo odpadům obecně? 

H: V bezodpadovosti už zas tolik inspirace nepotřebujeme, protože se nám za těch 5 let podařilo si ty naše životy nastavit tak, aby byly skoro bezodpadové. Ale jsou tady i další témata, která souvisí s tím, že chceme žít zodpovědný život, nejen bezodpadový. Mám pocit, že se s informacemi o nich roztrhl pytel. Proto si dávám pozor na to, odkud je čerpám. Z českých projektů, které se odpadům věnují, můžu za sebe doporučit blog Reduca, která zároveň stojí za bezodpadovou mapou, a velkým zdrojem inspirací je i www.zajimej.se, informační web Institutu cirkulární ekonomiky, který se zabývá odpady na systémovější úrovni. 

Máte nějaké své takzvané hříšné potěšení? Tedy něco, co byste si mohli odpustit nebo by se to dalo udělat jinak, ale prostě si nemůžete pomoct a i za cenu vzniklého odpadu si potěšení dopřejete? U mě to jsou třeba chipsy… 

H: U mě jsou to taky chipsy! Jako snažím se je nahradit popcornem z bezobalové kukuřice a dalšími mlsy, co se dají bezobalově nakoupit, ale občas ta chuť prostě převáží, ale kupuju je v obchodě s prošlými potravinami, tak se aspoň částečně utěšuji tím, že by si je možná nikdo jiný nekoupil. 

A je naopak něco, co byste moc rádi za bezobalovou nebo bezodpadovou variantu vyměnili a zatím to nejde? 

M: Já rozhodně veganské produkty typu tofu a tempehu, ale obohacená rostlinná mléka, nebo jogurty. Tam prostě uspokojující alternativa zatím neexistuje. A jelikož se stravujeme vegansky, tak obaly od těchto produktů tvoří většinu objemu našeho odpadu. 

H: V každodenním životě mi nic nechybí, kromě věcí, co už zmiňovala Míša, ale hodně mě teď poslední dobou nadchlo zahrádkaření a sehnat všechny věci jak na sázení, tak třeba na výrobu vyvýšených záhonů, je docela oříšek. Jako jde to, ale je to vždycky dražší a složitější, než si třeba zajet do velkého hobby marketu a tam si všechno nakoupit. 

Czech Zero Waste

Míša a Helča z Czech Zero Waste zkoumají, jak se dá v Česku žít (skoro) bezodpadový a zodpovědný život, který neškodí lidem ani planetě. Přečíst více si můžete v knize Život skoro bez odpadu, na jejich Instagramu nebo Facebooku. Natáčí také pravidelný podcast, který se jmenuje Skoro bezodpadový život.

Comments

comments