MUO představí nekonečnou inspiraci a fascinující malby László Laknera

Provokativní obraz Švadleny poslouchají Hitlerovu řeč, který namaloval na začátku své kariéry László Lakner (*1936), jedna z nejvýraznějších postav maďarské i evropské neoavantgardy, jako by předznamenal také osud samotného autora. V době vrcholící komunistické totality – ve výtvarném umění svázané socialistickým realismem – byla jeho produkce veřejnosti nedostupná, protože nabádala ke kritickému zamyšlení se nad minulostí. Autor zachytil život lidí v totalitní společnosti a mechanismy moci, jež diktatury využívají: masovou psychózu, manipulaci, propagandu i hrozivou atmosféru nejasného nebezpečí. To vše v době, kdy se maďarská společnost ještě nevyrovnala s traumatem holocaustu či krvavě potlačené protisovětské revoluce v roce 1956. Obraz nakonec skončil v soukromé sbírce v Itálii a Lakner sám v 70. letech emigroval do Německa.

Poslušně, 1966, olej na plátně (dřevěný základ), aplikace, 78 × 118,5 cm. Muzeum krále Štěpána, Székesfehérvár.

Letos osmaosmdesátiletého László Laknera, jehož dílo se vyznačuje tematickou a stylovou rozmanitostí i neustálým experimentováním, představí od 29. února 2024 Muzeum umění Olomouc na největší retrospektivní výstavě tohoto umělce mimo území Maďarska. „Tato výstava je přehledová, retrospektivní, navázaná na sbírky Muzea umění Olomouc – Středoevropského fóra. Většinu z prezentovaných děl představují malby, přirozeně je však doprovází i další média či žánry včetně těch klasických, jako je kresba či autorská kniha, i těch nových – součástí expozice je také projekční sál, v němž prezentujeme autorovu videoartovou produkci,“ upřesňuje kurátorka výstavy Barbora Kundračíková. Při této příležitosti navíc dochází k reinstalaci stálé expozice Století relativity, v níž budou dočasně figurovat nejen Laknerova díla, ale také práce vybraných středoevropských osobností, Daniela Fischera, Danuty Urbanowicz, Daniela Pitína či Daniela Balabána.

„Dlouhodobě máme tendenci podceňovat tvorbu autorů středoevropského a východoevropského původu, případně ji zcela opomíjet. Lakner ale patří ke skutečně globálním umělcům. Jeho tvorba sahá od rané figurativní malby přelomu 50. a 60. let přes hyperrealismus a fotorealismus až ke konceptuálním projektům, paralely lze snadno vidět v díle Milana Knížáka či Jiřího Valocha. Je navíc příkladem autora, který obraznost dokáže zobecnit, rozvíjet v rámci historických či literárních konotací – odtud reminiscence Duchampa, Leonarda či Paula Celana,“ říká Barbora Kundračíková. „Odlišné stylové tendence či témata se v jeho tvorbě nevylučují, naopak – navzájem se rozvíjejí a obohacují.“

SUBA (Kožich), 1970, olej na plátně, 150 × 200 cm. Městská galerie – Kiscell Museum, Budapešť.

Lakner vystavoval na Benátském bienále (1972, 1976, 1990) či v roce 1979 na Bienále v Sydney. V roce 1976 obdržel Cenu německých kritiků a v roce 1998 nejprestižnější maďarské státní ocenění za kulturu – Kossuthovu cenu. Jeho díla jsou ve sbírkách nejvýznamnějších veřejných sbírek včetně Neue Nationalgalerie v Berlíně, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Hungarian National Gallery v Budapešti, Ludwig-Museum v Budapešti, Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu, Galeria degli Uffizi ve Florencii či Victoria and Albert Museum v Londýně. 

„To, co činí Laknera jedinečným, je jeho stylová rozmanitost a popření osobního stylu. V tomto ohledu lze jeho tvorbu přirovnat k té Gerharda Richtera. Společným záměrem je konceptualizace malby a vytvoření ,panoramatického‘ přehledu možných forem a způsobů vzniku obrazu,“ vysvětluje spoluautor výstavy Dávid Fehér, přední znalec maďarské neoavantgardy a autor zatím poslední Laknerovy monografie. „Tato olomoucká výstava přináší komplexní přehled Laknerovy tvorby a odráží jeho nekonečné experimentování. To je jeden z důvodů, proč je název Infinitum mimořádně výstižný,“ dodává ředitel Středoevropského výzkumného institutu pro dějiny umění (KEMKI) a kurátor Muzea výtvarných umění v Budapešti.

Minulost pokoje (Minulost pokoje v letu), 1961, olej na plátně. Muzeum výtvarného umění – Maďarská národní galerie, Budapest.

Součástí výstavy bude i publikace propojující monografickou reflexi Laknerova celoživotního díla se středoevropským kontextem výtvarného umění 2. poloviny 20. století, specificky pak tradicí malby v tomto kulturně-geografickém prostoru včetně německy mluvících zemí. Kniha vyjde ve spolupráci s brněnskou galerií a vydavatelstvím Stará pošta během jara tohoto roku.

Výstavní projekt vznikl na základě institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace poskytované Ministerstvem kultury. Připraven je ve spolupráci s Muzeem výtvarného umění – Maďarskou národní galerií v Budapešti a galerií MODEM Debrecen. Mezi zapůjčiteli figuruje řada veřejných institucí a soukromých sbírek. 

László Lakner. Infinitum
29.2. – 19.5. 2024
Muzeum moderního umění, Trojlodí

KURÁTOŘI: Dávid Fehér, Barbora Kundračíková
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Barbora Bělunková
INSTALACE: Michal Soukup, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář, Daniel Opletal
RESTAUROVÁNÍ, KONZERVOVÁNÍ: Anna Píšťková, Toby Pospíšilů
GRAFICKÝ DESIGN: Petr Šmalec
EDUKACE: David Hrbek, Denisa Tessenyi

Maova bible, 1988, olej, provaz, knižní objekty, 25 × 30 × 10 cm. Muzeum výtvarného umění.

Comments

comments