My Street Films: rozhovor s Terezou Pickovou

Tereza Picková je studentkou Sociologie a antropologie na Fakultě sociálních věd. Do soutěže námětů My Street Films 2019 se přihlásila s námětem na animované ztvárnění své Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela. Jaké jsou její zkušenosti z workshopů My Street Films? Jak se změnil její pohled na dokumentární a filmovou tvorbu? A má animace své místo v dokumentu?

O čem je tvůj film?

Krátký animovaný film, který nese název „PEREGRINO“ je vizuálním ztvárněním mé bakalářské práce, která se zabývá Svatojakubskou poutí do Santiaga de Compostela. Antropologickou perspektivou tělesnosti nahlížím na změny poutníkova těla, které je zásadním prostorem prožívání. Ukazují se zkušenosti nejen fyzické, ale i psychické, sociální a spirituální. Každý krok, který poutník udělá, ho mění, a právě to je něco, co se dá pěkně vykreslit.

Natočit film je komplexní věc. Proč ses přihlásila do workshopu?

Se svou bakalářskou prací jsem trávila poměrně dost času; koneckonců, ušla jsem kvůli ní téměř 300 km. Napsat práci je sice hezká věc, chtěla jsem ale, aby se to, co jsem se v ní pokoušela sdělit, dostalo k lidem v přístupnějším žánru (bakalářská práce není, ruku na srdce, první volba pro volnočasovou literaturu). Navíc jsem si přála, aby se k tomu, jak jsem pouť zachytila, mohli vyjádřit sami poutníci, protože právě jim je film věnován, a jim by měl dávat smysl. A krátký animovaný film je přitažlivý žánr, který není spoután jazykem ani národností (jako poutničení), a dává autorům bezmezné pole působnosti pro vyjádření čehokoli, co má být řečeno, či spíše nakresleno.

Jak změnily konzultace s lektory Ivem Bystřičanem a Violou Ježkovou proces Tvé tvorby a je nutné takovým procesem projít? 

Konzultace změnili původní představy o mém filmu značně. Protože studuji školu, která má s filmovou tvorbou pramálo společného (Sociologii a antropologii se zaměřením na kvalitativní výzkum na Fakultě sociálních věd), konzultace s Ivem a Violou pro mě byly naprosto zásadní. Celý proces od přihlášení se na workshopy po výsledný film se nesl v duchu „skoč a plav“, a nebýt konzultací, pravděpodobně se v tom utopím. Ivo s Violou mě uvedli do filmové logiky dokumentu, pomohli mi nalézt způsob, jak sdělit to důležité, a zároveň mě v tvorbě nijak neomezovali či ji netlačili konkrétním směrem. Navíc mi neskutečně pomohli zapůjčenou technikou, a tak jsem mohla spolu s Martinem Letákem, který se stal v tomto projektu mistrem zvuku, strávit mnoho dní naplněných lovením nejrůznějších zvuků po lesích, loukách i kuchyních. Takový proces je samozřejmě nutný, je ale především zajímavý a zábavný.

Zvolila jsi neobvyklý formát pro dokumentární film, a sice animaci. Proč?

Animace je pro mě ideálním žánrem, nemá totiž absolutně žádné limity, kromě představivosti autora a jeho schopností ovládat tužku a zvolený animační program. Animace může být vážná i veselá, pro děti i dospělé, a přesto bude vždy trochu odlehčená a pohádková, což se u běžných dokumentů vždy povést nemusí. Umožňuje autorovi vizualizovat abstraktní procesy, dát jim tvar a barvu. Ve filmu jsem mohla nakreslit jaké to je, tahat s sebou na zádech nůši plnou démonů, nebo jak se cítí nohy, které se vymanily ze strnulosti a vydaly se na cestu. Jediná potíž s animací je žánr dokumentárního filmu; v animaci vidíme autorskou interpretaci prožitků, a ne „objektivní“ záběry toho, co se stalo. Myslím si, že v tomto smyslu lidé animaci méně věří.

Změnilo se po absolvování workshopů My Street Films tvé vnímání filmu, ať už dokumentárního či hraného?

Rozhodně ano. Z toho mála, které jsem se stihla naučit; nejen o animaci, ale o scénáři, režii, střihu (zde bych ráda podotkla, že konzultantem střihu byl v rámci workshopů také Adam Patyk, jehož pomoc byla též obrovská), zvuku a postprodukci jsem pochopila, kolik práce dá film, ať už dokumentární či hraný. Největším darem bylo poznání, že takový projekt člověk nemůže dělat sám, potřebuje tým (i když třeba jen dvoučlenný), a konečně jsem pochopila, proč jsou na konci filmů vždycky titulky tak dlouhé. Po absolvování workshopů jsem také začala více sledovat animované filmy a často teď myslím na autory, kteří je snímek po snímku nakreslili. Myslím, že teď dokážu jejich práci ocenit ještě více.

Budeš na tuto konkrétní zkušenost tvorby nějak navazovat i v budoucnu?

Ano, dokonce už se tak děje. Workshopy posílily mé sebevědomí v oblasti vizuální tvorby, a tak teď pracuji na dvou projektech; jedním je série propagačních animací pro mou fakultu, druhým projektem je kreslený videoklip k písni „Medvěd je Panna“ od kapely DOTmy. Každý projekt je jiný, oba nicméně vycházejí ze zkušeností, které jsem nabrala na workshopech. Přes kontakty, které jsem v My Street Films navázala, jsem navíc začala pracovat na spolupráci animátorů s mou fakultou. V budoucnu tak doufám v opětovné provázání mého studijního oboru a animace jako žánrem výstupu některého z probíhajících výzkumů; ideálně od některého z mých spolužáků, protože bych jim podobnou zkušenost moc přála.

Kromě workshopů pro vybrané participanty se v rámci programu konaly také semináře s hosty z řad dokumentaristů. Co tě na těchto seminářích nejvíce zaujalo a proč?

Na antropologii (a sociologii) je skvělá jedna věc; můžete jí nahlížet na cokoli, a najdete ji pod každým kamenem, který zvednete. A s dokumentární tvorbou je to vlastně podobné. Dokumentární film se dá točit téměř o všem, stačí najít to správné hledisko, zajímavý úhel pohledu, rámec interpretace. Podobně jako antropologie se i dokumentární filmy snaží dávat hlas těm, kdo ho nemají, umožňují jim být slyšen. Hosté, kteří nám přišli ukázat svou tvorbu, byli každý úplně jiný, a přesto dělali své filmy se stejným nasazením a chutí sdělit něco důležitého. Tahle paralela mě moc baví.

Celoroční vzdělávací projekt My Street Films propojuje zájemce o dokumentární tvorbu z řad široké veřejnosti s profesionálními českými dokumentaristy. Každý rok v dubnu vyhlašujeme veřejný open call, kam se zájemci mohou přihlásit se svými filmovými náměty a až osm uchazečů v Praze a dalších osm v Brně získá účast na workshopech s inspirujícími českými dokumentaristy zdarma. V září pořádáme soutěž o nejlepší krátký dokumentární snímek My Street Films Award, jejíž vítěz získá možnost představit svůj film ve festivalové premiéře na MFDF Ji.hlava, a v průběhu celého roku pořádáme veřejná promítání a masterclassy s hosty z řad filmových tvůrců.

Máte námět na krátký dokumentární snímek? Pošlete nám na info@mystreetfilms.cz do 19. 4. 2020 a získejte bezplatně účast na filmových workshopech v Praze nebo v Brně! Více informací na www.mystreetfilms.cz.

Comments

comments