Nonna Lorenz: Porcelán může být barevný
Czech Design Week pravidelně představuje autory, kteří nově interpretují tradiční materiály. Letos mezi nimi vystupuje i Nonna Lorenz, absolventka UMPRUM a plzeňské FDU Ladislava Sutnara, která se dlouhodobě věnuje porcelánu. Na festivalu uvedla kolekci Parazit, inspirovanou proměnou českých porcelánek a otázkou, jak tradice přežívá v rukou nové generace.
Lorenz chápe porcelán jako médium pro vyprávění příběhů – někdy ironických, jindy nostalgických. Ve své práci kombinuje klasickou technologii s hravostí a barevností, která v prostředí porcelánu není tolik obvyklá. Kolekce Parazit připomíná zanikající svět tradičních porcelánek a zároveň reflektuje mladé tvůrce, kteří na jejich odkaz navazují. Stejně jako housenka, která se nemusí proměnit v motýla, i mladí designéři stojí před různými cestami, z nichž každá může vést k odlišné budoucnosti.
Její přístup zdůrazňuje spojení tradice s aktuálními technologiemi. Sítotisk či moderní laky doplňují řemeslné postupy, které se v porcelánu udržely po staletí. Pro Lorenz je klíčové nejen zkoumat formu a materiál, ale především hledat způsob, jak porcelán komunikovat současnému publiku – aby v něm lidé viděli nejen estetický objekt, ale i emoci a příběh.
Co vás inspirovalo k projektu, který jste letos představila na Czech Design Weeku?
Inspirovala mě proměna a čas. Kolekce Parazit vypráví příběh českých porcelánek, kterých postupně ubývá. Na jejich místo nastupuje nová generace keramiků, vyrůstající na jejich velkém dědictví. Stejně jako housenky, které se nemusí vždy proměnit v barevného motýla, i mladí tvůrci mají různou budoucnost. Někdo vyroste v něco výjimečného, jiný zůstane nenápadný.
Jak byste popsala svůj designérský rukopis?
Pro autora je vždy těžké jasně pojmenovat vlastní rukopis. V mých pracích je to vyprávění příběhu – někdy s humorem, jindy s ironií či nostalgií. I když porcelán bývá vnímán hlavně jako bílý, já ho dělám barevným a hravým, což mezi autory není obvyklé. Právě to považuji za svou typickou stopu.
Jak pracujete s tradicí a jak s aktuálními technologiemi?
Kdo pracuje s porcelánem, nevyhne se tradici. Technologické postupy jsou stovky let staré a stále platné. Zároveň ale žijeme v době, kdy je mnohé jednodušší – už nepotřebujeme jedovaté glazury ani staré recepty, abychom dosáhli určité barvy. Sama využívám sítotisk a moderní laky s jasnými motivy, které si dnes může navrhnout každý na počítači.
V čem je pro vás největší výzva dnešní doby – v materiálu, ve formě, nebo ve způsobu, jak design komunikovat?
Největší výzvou je pro mě komunikace. Materiál i forma mají pevné základy v tradici, ale vysvětlit lidem, proč je porcelán stále aktuální, je těžší. Chci, aby v mých objektech viděli nejen krásu, ale i příběh a emoci.
Jak vnímáte českou designovou scénu a svou roli v ní?
Pro umělce je vždy těžké proniknout do úzkého kruhu českého designu. Talent a nápady nestačí – je třeba tvrdě pracovat, být vytrvalý a nebát se překážek. Všechno už tu nějak bylo, ale nikdy tu nebyl náš jedinečný pohled. Právě tím můžeme scénu obohatit.
Jaké projekty nebo témata byste chtěli rozvíjet po Czech Design Weeku dál?
Baví mě spojovat staré s novým – minulost, která v sobě nese emoci a nostalgii, s dnešním pohledem a možnostmi. V této linii chci pokračovat. A ráda bych opět překvapila diváky barevností a hravostí, ale co bude dál, nikdo neví, každopádně nápadu mám až moc.
Comments
