Nový obrazový cyklus koloristky Lucie Jindrák Skřivánkové aktuálně k vidění v Karpuchina Gallery

Nový obrazový cyklus koloristky Lucie Jindrák Skřivánkové (1982) vytvořený pro výstavu Blackout v Karpuchina Gallery má povahu a intenzitu extrémního gesta a blíží se absolutní temnotě.

Lucie Jindrák Skřivánková

Blackout

Kurátor výstavy / Exhibition curator: Radek Wohlmuth

6. 8. 2021 – 16. 9. 2021

„Někdy jsem měla nutkání v obraze přece jen něco z barev nechat. Alespoň jeden fragment, ale musela jsem být přísná, a tak vše zmizelo ve tmě. Ne depresivní, ale té, která se spíš blíží meditaci. Je zbavená pozdvižení a těkání mysli z jedné věci na druhou. Je to stav, který ukazuje, že světlo i tma mohou existovat v jedné chvíli. Bez tmy není světlo a bez světla zase tma. Vše má dvě polohy, dobro i zlo zároveň. Temné stránky v nás, které najdeme, pojmenujeme, pochopíme odkud pocházejí a vyneseme je na světlo, pomalu zmizí,“ –  říká malířka o své nové sérii Lucie Jindrák Skřivánková.

Obrazový cyklus Lucie Jindrák Skřivánkové (1982) vytvořený pro výstavu v Karpuchina Gallery má povahu a intenzitu extrémního gesta a blíží se absolutní temnotě. A to doslova i metaforicky. Absolventka ateliéru Michaela Rittsteina na pražské AVU jím na první pohled zdánlivě popřela svůj předchozí výraz, ale ve skutečnosti svým obrazům přidala novou kvalitu a otevřela je odlišným směrem. Své typické náladové abstrakce v pastelové barevnosti dynamizované hutnou strukturou z omítkových past totiž začala v poslední fázi nekompromisně přetírat černou. Nejde přitom o recyklaci starších pláten, ale o zbrusu nové a pečlivě prokomponované práce. Tímto způsobem jakoby své malované energetické toky opravdu „vypínala“ ve smyslu blackoutu a vkládala do nich energii jiného druhu.

Temná clona na jednu stranu zdůrazňuje reliéfní složku její malby, na druhou podtrhuje i nepatrné průsvity podkladu, takže zřetelně mění náhled na vizuální priority i výpovědní hodnotu obrazů. Přidává akcent na hloubku, vrstevnatost, vážnost a především katarzní rozměr, který odpovídá tématu partnerských i obecně lidských vztahů, jež se k malbám vážou. Koloristka se v Lucii Jindrák Skřivánkové ale nezapře ani v tomto případě, takže nepřekvapí, že pracuje s různými druhy černé barvy. Jednou z nich je i „nejčernější matná barva ve známém vesmíru“, která má pohlcovat až devadesát devět procent veškerého světla. Vznikla jako umělecká reakce na exkluzivní smlouvu Anishe Kapoora na používání Vantablacku, „nejčernější černé na světě“. S britským ultračerným akrylátem smí naopak pracovat každý – vyjma Kapoora.

– o výstavě kurátor Radek Wohlmuth 

„Myslím si, že tuto potřebu přineslo i období pandemie, kdy jsme se ze dne na den ocitli sami, bez cestování, zábavy v barech. Po nějaké době jsme byli nuceni ptát se sami sebe kdo vlastně jsme a jestli to kam směřujeme je opravdu tím, co chceme a co nás dělá šťastnými a spokojenými. Nějaká vnitřní pravda a duše v té chvíli byla víc citelná, než kdykoliv předtím,“-  dodává malířka.

Comments

comments