O dezinformacích s Ondřejem Neumannem z HlídacíPes.org – rozhovor

Ondřej Neumann

Druhý ročník kulturně společenského festivalu NeverMore 68 se uskuteční v den výročí 55 let okupace tehdejšího Československa 21.8. od 16.00 do 22.00 hodin na Výstavišti. Vedle samotné připomínky vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území budou jedním z hlavních letošních témat dezinformace. Nadcházející ročník připravilo Výstaviště Praha ve spolupráci s Ústavem nezávislé žurnalistiky, spolkem Díky, že můžem a Českým rozhlasem Radiožurnál s tím, že na akci přijala pozvání řada dalších významných médií a spolků spolupodílejících se na diskusních panelech i doprovodných aktivitách. Chybět nebude Deník N či Respekt, mladší generací zastoupí magazín Refresher, ze spolků a organizací pak Gulag.cz, Proti ztrátě paměti, Dekomunizace, z.s., Muzeum na demarkační linii v Rokycanech nebo Političtí vězni.cz. Studio Lunchmeat pak zajistí tematickou projekci na Maroldovo panoráma a v rámci hudební části se mohou návštěvníci těšit na I Love You Hunny Bunny nebo uskupení Tamara. O dezinformacích jsme si povídali s Ondřejem Neumannem, ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistky a HlídacíPes.org. 

Ústav nezávislé žurnalistiky se dlouhodobě věnuje dezinformacím, existují nějaká mezinárodní měření a povědomí o tom, jak si jako země stojíme, co se týče síly dezinformací a jejich vlivu na tamní politiku?

Budu mluvit o tom, co znám a u čeho jsem byl. Redakce HlídacíPes.org, který Ústav nezávislé žurnalistiky vydává, se dezinformacemi zabývá od samotného vzniku v prosinci 2014. Z jednoduchého důvodu – jedním z klíčových témat, kterým věnujeme pozornost, jsou ruské a čínské zájmy v Česku. A při jejich rozkrývání, popisování a analyzování narazíte na mnoho lží, polopravd i „informační mlhy“. To vše se dělo s požehnáním nejvyšších politických představitelů České republiky v čele s prezidentem Zemanem a jeho okolím a s účastí nejmocnějších finančních a byznysových tuzemských skupin. Ty si, zejména od spolupráce s Číňany, slibovaly byznys za desítky až stovky miliard. A některé z těchto skupin ovládají největší tuzemské mediální domy. Takže totalitní vládci z Kremlu i Pekingu měli přímou linku na Pražský hrad a k českým oligarchům a s jejich pomocí vypouštěli do českého veřejného prostoru mnoho planých slibů i lží, či chcete-li dezinformací. Tím byla Česká republika, bohužel, zcela unikátní.

Ondřeji, které dezinformace ty osobně považuješ v dnešní době za zásadní a proč bychom se právě jich měli bát nejvíc?

Všeho, co souvisí s ruskou agresí na Ukrajině. Rusové se snaží rozdělit Západ. Zatím se jim ho podařilo paradoxně spíše semknout, ale v Kremlu dobře vědí, že není všem dnům konec. Že dříve či později přijde únava z vlekoucího se konfliktu, že tisíckrát opakované řeči o tom, že Fialova vláda živí, šatí a vyzbrojuje Ukrajince a tím ožebračuje české důchodce, svobodné matky, Romy a sociálně potřebné dříve či později zapustí své jedovaté kořínky. A když si k této únavě připočítám občasné velmi neobratné vyjadřování špiček ukrajinské politické reprezentace na téma „měli byste pomáhat více“, nevidím to v tomto směru zrovna růžově.    

Na téma dezinformací byl už v roce 1997 natočen skvělý film Vrtěti psem, který jednoduše a věcně ukázal, jakou mají dezinformace sílu. Ostatně dezinformace zde byly vždy, jen ne na sociálních sítích. Přesto téma nebylo na pořadu dne pro většinu lidí právě až do doby, než se každý myslitel mohl vyjádřit online…

Souhlasím. Dezinformace tu byly od počátku lidských dějin. Jediné, co je nové, je internet a sociální sítě. Takže se šíří, ostatně jako všechno, daleko rychleji a jejich tvůrci a šiřitelé mohou zasáhnout daleko širší okruh adresátů. V rámci NeverMore 68 chce redakce HlídacíPes.org upozornit na mnoho podobností mezi agresí pohrobků ruského impéria v roce 1968 a teď na Ukrajině. 

Pravda je první obětí války, praví staré moudro. Podle mě je důležité nazývat věci pravými jmény. Kreml se snažil Rusům i světu v roce 2022 vnutit svůj termín „speciální operace“. Což byl silný eufemismus pro regulérní válečný akt – napadení suverénního státu uznávaného celým světem. Z Moskvy se též šíří lži o „fašistech“ na Ukrajině, před kterými je potřeba uchránit ruský i ukrajinský „prostý lid“. Tento narativ je často citován a šířen „užitečnými idioty“ v tuzemsku i z ruských trollích farem, které se zaměřují na Česko. Velmi to připomíná rok 1968, kdy tehdejší sovětská informační mašinerie za pomoci tuzemských kolaborantů šířila vymyšlené informace o kontrarevoluci, skladech zbraní či „fašistického“ Bundeswehru na západních hranicích ČSSR, která prý už už měla být „fašisty“ napadena.

Má Česká republika dostačující právní mechanismy na boj s dezinformacemi, nebo je potřeba zásadně zabrat, popř. jak? 

Jedna věc jsou právní nástroje, druhá odolnost současného státu pod tlakem cizí mocností řízené dezinformační kampaně. Právních norem umožňujících postihovat lži a jejich záměrné šíření s cílem destabilizovat stát a společnost máme dostatek a není třeba je dále klonovat. S odolností státních institucí je to podstatně horší. To ostatně ukázala již analýza zadaná za vlády Andreje Babiše. Bohužel žijeme ve státě, který si oficiálně zkonstatoval, že má téměř nulovou odolnost proti nástrojům tzv. hybridní války a nic proti tomu neudělal. Fialova vláda strčila hlavu do písku a doufá, že se to nějak vyřeší samo. Ideologická slepota „staré ODS“ vedla i utnutí byť jen úvah o možné podpoře státu nezávislých médiích, jejich produkce je podle mě neúčinnější zraní proti dezinformačním kampaním.   

Existuje nějaká prevence a skutečně účinná cesta na eliminaci vlivu dezinformací? Může to být třeba zařazení této tematiky do školních osnov už od Základní školy? 

Mediální výchova ve školách rozhodně není na škodu věci. S dezinformacemi se podle mého ale dá nejúčinněji bojovat kvalitními, relevantními informacemi předkládanými hodnověrnými novináři, odborníky, úředníky, politiky. Místo toho jsme svědky, jak jsou v Česku novináři nejdříve desítky let dehonestováni či zpochybňováni (Klaus, Zeman, Babiš, Okamura…) a nejnověji jim pod nohy hází klacky i Fialova vláda. Za mě – vyplňme veřejný prostor informacemi, zbude méně prostoru pro dezinformace. Jinými slovy: demokratický stát by měl podpořit profesionální tvorbu zpráv, analýz, komentářů zleva doprava v rámci demokratického názorového spektra. Tak, aby si co nejvíce lidí našlo „svoje“ informace a názory. O to méně pak budou naslouchat lžím a nesmyslům. 

Do jaké míry myslíš dnes dezinformace ovlivňují politický vývoj v ČR a ve světě v případě mocností jako USA či Indie?

Nemluvil bych přímo o dezinformacích. Hlavní nebezpečí pro demokracii vidím v tom, že v USA Donald Trump, v Indii Naréndra Módí a u nás Miloš Zeman s Andrejem Babišem do veřejného prostoru zatáhli v dosud nevídané míře lži a populismus. Pravda, lidé si je zvolili. Ovšem na základě nerealistických slibů a strašení bubáky všeho typu. Má otázka zní: co dělat, aby to takovýto politici měli těžší? Aby jim polopravdy i vyložené lži tak snadno neprocházely? A odpovídám si: v tom vidím úkol pro novináře. Pídit se, ptát se, odhalovat, věcně a pravdivě informovat. Pak to budou mít populisté celého světa a koneckonců i „dezinformátoři“ složitější. 

Když člověk čte některé myšlenkové pochody našich spoluobčanů, zůstává nad tím rozum stát, leckdy je to nad rámec představivosti. Je to ještě práce dezinformací, nebo jednoduše je jen více vidět lidská hloupost a nevzdělanost díky sociálním sítím? 

Kde blb, tam nebezpečno, zní populární citát Jana Wericha. Ten ho pronesl tuším v padesátých letech minulého století. Co tím chci říct – lidská hloupost, stejně jako zášť či malost jsou věčné. Zatímco o tom, že Lojza či Mařka jsou blbové, věděla v „době předinternetové“ jejich rodina, pár lidí v práci a štamgasti v hospodě, dnes mohou Lojza či Mařka svoji omezenost odhalit téměř doslova před celých světem.

Díky za rozhovor

Linda Antony

Výstaviště Praha

Comments

comments