Óda na nejskvělejší vietnamskou večerku (nejen) vršovického Vesmíru
Jasně, ve Vršo, natož v celé Praze, je nespočet vietnamských večerek, o nichž by stálo za to, utrousit pár písmenek ve virtuálnu. Některé mají tak široký a dlouhý výčet limonád ve třetinkových sklo-lahvích, že si rázem pripadáte jak v lepší Späti v berlínském dvojzemí X-Berg/F-hein, jindy a jinde je to zase přehlídka exotických vůní a chutí a nápisů prapodivnými znaky pozoruhodných jazykových větví, jež Vás při pohledu na ženšenovou obdobu Red Bullu zaručeně teleportuje pod kýčovitě barevnou, o to více však vzácnou a rýl pohádkovou markýzu libovolného stánkaře v boční uličce rozhicovaného nočního Bangkoku, kde i hvězdy mají jiná jména. (Za předpokladu, že byste je přes ten světelný smog tam viděli.)
Každý z té rozmanité vietnamské komunity, jež nás (nejen) po nocích zbavuje žízňotrýzně, nikotinového fejk-absťáku (kdy nejde o to, že byste nutně potřebovali kouřit, ale chytáte stavy právě proto, že prostě u sebe tu krabičku nebo vapo nemáte, protože, co kdybyste zrovna někdy-brzy-třeba-teď začali cítit ono panické nutkání kouřit), právě díky těmhle našim adoptovaným sestrám a bratrům z dálného východu, můžeme vyrazit na půlnoční snack, anebo naopak, když je venku, anebo třeba rovnou uvnitř Vás, pod psa, umožní Vám ona zázračná večerka zdánlivě neopustit svou sejf-spejs bublinku, kterou by jistojistě nekompromisně probodl jeden jediný pohled na lačný lonzumní dav nadbytečných podlidí v jakémkoliv nákupáku. Natožpak v Edenu.
Ale tenhle příběh je úplně o něčem jiném. Tenhle příběh není pouhou ódou na vietnamské večerky, které na svých cestách po vzdálených i blízkých začátcích i koncích světa tolik vzývám a sentimentálně na ně vzpomínám, jak komfortně nám jen umožňují žít naše životy, jak organizovaní, a přitom svobodní jsou, jak to celé funguje, ten celistvý pulzující trh, tenhle samovolný institut rozesetých miniprodejniček, často rozměrově o velikosti menší garsonky, a přitom je to celé ve skutečnosti pro naše soudobá Já doslova nenahraditelným veledílem, neb ji každý máme v sobě, tu svou oblíbenou vietnamskou večerku. A kdykoliv se stěhujeme, tak ji opláčeme. A několik dní smutek ze ztráty toho místa vykousáváme. A když se tak pak po čase nostalgicky vrátíme, dvakrát do stejné řeky nevstoupíme, a vše je sice stejně, přesto už napořád úplně jinak.
I mně to zanedlouho čeká. Přesun jinam. Zpřetrhání vazeb. A prázdno tam, kde bývalo plno. Plno toho všeho. (A jak to vlastně bude vnímat obsluha, se kterou se v úhrnu návštěv vlastně vídám častěji než s rodinou? Jsem pro ně jen jedním z mnoha? I kdyby. Ale oni jsou pro mě už forévr jediní jedni. A po nich zůstane už navěky neobsazené místečko v paneláku mé duše.) I mně to zanedlouho čeká. Strašák jménem přesun.
Hledám proto za sebe náhradníci nebo náhradníka, kdo bude místo mě pravidelně chodit do Mini-marketu na Petrohradské 50, na Praze 10, nedaleko Ďolíčku. Hledám někoho, kdo si bude při příjemných, až terapeutických smol-tolcích povídat se Standou (jak se sám majitel tituluje), kdo bude potají obdivovat jeho přenadhernou nejvíc hot ženu, a přát vše dobré jejich roztomilým živelným capartům, i jim samotným.
Standovi se na té adrese, na tom místě, v té večerce, podařilo vybudovat místo setkávání místních, kde se prolínají jejich (tedy zatím stále „naše“) vršovické životy. Je to místo, kde jsem našel své místo. Je to místo, kde jsem se našel.
Berlíňanky a Berlíňané takovým prostorům říkají „Kiez“, případně „Szene-Bar“. My tomu obvykle neříkáme nijak, protože takove milé prostředí obyčejně vůbec neznáme. Já jej sám pro sebe pojmenoval nikterak poeticky, ba ani kreativně, prostě „Zašívárna U Standy“.
Petrohradská 50. Petrohradská 50. Petrohradská 50. (Tohle je neplacená reklama.)
Přijďte si tam i Vy pěkně zašít ony pomyslné knoflíčky, které se Vám vypáraly při pobytu v městské džungli tam venku, za dveřmi té provozovny. Nechte si tam i Vy posílat balíčky od kurýrů. Podpořte tohle jedinečné duševní pískoviště, kde se budete při stavění vzdušných pevností cítit blíž sami sobě, než po každotýdenní hodinové terapii se štědře placeným psychologem.
(P.S. Když řeknete, že jste se o existenci večerky dozvěděli z tohohle článku, vemte si tam na mě vychlazenou berlínskou matchu ve třetince, já to pak se Standou srovnám.)
Comments
