Jak se překládá Patti Smith?
Půvabná literární improvizace
ODDANOST
z pera rockerky a spisovatelky Patti Smith
odhaluje pozadí tvůrčích procesů
V překladu Lýdie Kárníkové vydává Dokořán
„Proč píšeme?“ klade si Patti Smith otázku, aby na ni vzápětí sama odpověděla: „Protože nemůžeme jen tak žít.“ Útlá knížka hudebnice a spisovatelky Oddanost volně navazuje na její dílo vzpomínek a úvah M Train, které vloni vydal Dokořán rovněž v překladu Lýdie Kárníkové. V první kapitole nazvané Jak funguje mysl zachycuje autorčiny myšlenky, pocity, sny a každodenní rutinu na cestě za pařížským nakladatelem a po stopách ikonických literátů. Současně seznamuje čtenáře s osudem francouzské filozofky Simone Weilové, jež americkou spisovatelku fascinuje: „Vyrazila napříč slovutnými halami vysokého vzdělávání, geniální a privilegovaná, a všeho se vzdala, aby mohla nastoupit na složitou cestu revoluce, zjevení, veřejné služby a sebeoběti.“
V druhé části knihy Smith vypráví lyrický příběh Oddanost o šestnáctileté dívce s rysy Simone Weilové. V třetí kapitole Sen není sen přijímá pozvání dcery Alberta Camuse, aby si prohlédla rodinnou vilu a prozkoumala rukopis Prvního člověka…
Knihu nabitou podněty k zamyšlení doprovázejí autorčiny černobílé fotografie.
Patti Smith: ODDANOST (anotace)
Proč člověk píše? Takovou otázku si klade básnířka, spisovatelka a hudebnice Patti Smith ve svém eseji. Ve vyprávění, jaké čtenář zná z její poslední knihy M Train, nás opět zavádí do svých běžných dní. Provází nás ulicemi Paříže, kde na návštěvě u svého nakladatele Gallimarda vzpomíná na Modiana, Camuse, Nabokova, Mišimu; vede nás do přímořského městečka Sète, kam cestuje vlakem na představení své knihy, do rodinné vily Alberta Camuse, kam dorazí na osobní pozvání jeho dcery, a především opět „dovnitř“ svých denních rituálů, díky kterým čtenář náhle pochopí, odkud pocházejí jednotlivé střípky, ze kterých se skládá příběh o oddanosti, který tvoří stěžejní část tohoto poetického díla: příběh o setkání mladé vzdorovité dívky a vznešeného staršího muže. Oddanost odhaluje pozadí tvůrčích procesů a je průvodcem po atmosférách
a pocitech, které se uvnitř básnířčiny mysli pojí do literárního díla.
Z anglického originálu Devotion přeložila Lýdie Kárníková
Počet stran 136, MOC 198 Kč
Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN v roce 2018
První vydání
ROZHOVOR S PŘEKLADATELKOU LYDIÍ KÁRNÍKOVOU. Jsme hrdi, že překládá i pro nás!
Jaký máš vztah k Patti Smith?
Řekla bych, že velmi osobní – a to ani ne tolik proto, že bych byla její skalní fanynkou, ale že jsem strávila spoustu tichého času s jejími texty.
Čím tě oslovuje? Sleduješ ji dlouhodobě?
Viděla jsem ji asi čtyřikrát naživo, na letních festivalech, v divadle, v klubu. Imponuje mi její bezelstná láska k člověku a životu, která je v její tvorbě cítit, a která obzvlášť sálá z ní samotné. Jako její vystoupení, když přebírala za Boba Dylana Nobelovu cenu a nedokázala na tom podiu promluvit, a tak se prostě omluvila, že to nezvládá, že je to na ní moc. Řekla bych, že je to právě tahle čistota a upřímnost, která je pro celou její tvorbu – hudební i literární – tak typická.
Jak souzníš s jejími předchozími knížkami?
Líbí se mi rytmus jejího psaní, jako by seděla vedle vás a klidným polohlasem vám povídala, co se jí honí hlavou. Jsou to v podstatě básně v próze, kontemplace nad běžnými věcmi, které nám připomínají, že se jen stačí dívat okolo – že za hloubkou se člověk nemusí složitě vydávat do hlubin, ale že ho tam skutečnost dokáže dovést sama. To je optika, která je jednak velmi inspirativní, a zároveň v podstatě nezbytná pro přežití zdravého ducha.
Byl tohle tvůj první překlad knihy?
Oddanost je myslím šestý titul, kromě knížek Patti Smith jsem pracovala na jiných titulech pro nakladatelství Dokořán, fikce i literatura faktu – třeba knížka o Posledním pirátu, chlápkovi jménem Tony Dokoupil (nomen omen, byl to potomek českých imigrantů ze začátku 20. století), který v 80. letech začal do Států na plachetnicích po tunách vozit trávu z Kolumbie. Knížku napsal jeho syn, dnes novinář Newsweeku, a v podstatě v ní mapuje celý průběh Války proti drogám, od Nixona až po dnešek. Můj nejoblíbenější byl asi překlad románu Swamplandie mladé Američanky Karen Russelové, kterou za tenhle titul nominovali v roce 2012 na Pulitzerovu cenu, ve stejném roce jako román Pale King Davida Fostera Wallace (a ten rok si cenu za fikci nikdo neodnesl, porota byla nerozhodná). Je to bizarní příběh o iniciaci v duchu magického realismu a odehrává se kdesi hluboko ve floridských bažinách, na jednom z deseti tisíců ostrovů (tak se ta oblast vážně jmenuje). Mistrovsky zpracovaná odvrácená strana Ameriky.
Čemu se teď věnuješ pracovně, studijně, rodinně?
Podílela jsem se na přípravě hudebního festivalu Alternativa, co proběhl začátkem listopadu v MeetFactory, moc se to povedlo. A máme doma malého synka, díky čemuž jsem po letech vystřízlivěla a rozhodla se vrátit zpátky do školy, teď v říjnu jsem nastoupila na doktorát.
Plány na rok 2019?
Mám v plánu užívat si školní a rodinné radosti, vlastně se to hezky doplňuje, snad to půjde udržet.
Comments
