Filip Bitnar a Filip Čapský (Grafický odpad)
“Iniciativa grafický odpad vznikla v roce 2012 při studiu grafického designu. Prvotním impulsem k takovému kroku byla naše nespokojenost s tím, jak se na nás skrze reklamy tváří veřejný prostor a co je někdo schopen nabízet jako svoje kvalitní služby v oboru designu. Smyslem stránky je poukázat na nejčastější grafické chyby, vyvolat v lidech zájem o toto téma, rozpoutat diskuzi a napomoct tak ke zlepšení situace. Nejlépe naši aktivitu vyjádřil jeden z fanoušků, který napsal, že grafický odpad je „poukazování na chyby zábavnou formou“. Ono to často dost zábavné je, když vidíme, co je někdy lidská bytost schopna vytvořit. Neradi bychom ale, aby funkce naší stránky zůstala pouze taková. Od samého začátku je v tom s námi i Véna. Fiktivní postavička s reálným základem, takový Jára Cimrman grafického designu. Ten, který tvoří veškerý grafický odpad, který na nás nečekaně útočí.”
www.grafickyodpad.cz
Tomáš Vtípil
Je hudebník ve svobodném povolání. Nejčastěji bývá označován jako výrobce hluku, skladatel filmové a scénické hudby, performer; často spolupracuje s nejrůznějšími hudebními uskupeními napříč hudebními žánry (DG 307, Urband, [che]). Ale jakkoli může tenhle výčet znít rozmanitě, v jeho pojetí všechno představuje objevování vnitřní jednoty.
http://www.vtipil.cz/
Ivan Kroupa (Ivan Kroupa architekti)
Architekt. Na PKNP představí realizaci rekonstrukce domu v Mikulandské ulici na Technologické centrum pražské UMPRUM (společně s Janou Moravcovou a Tomášem Zmekem). Vlastní ateliér založil na začátku 90. let. Je autorem mj. původní budovy Centra současného umění DOX nebo hemodialyzačního centra B. Braun na Bulovce. Jako pedagog působil na pražské FA ČVUT či UMPRUM.
ivankroupa.cz
Haruna Honcoop
Dokumentaristka, kapitánka lodi Harukawa. Haruna v doslovném překladu z japonštiny znamená „Jarní tráva“. Haruna je poloviční Čecho-Japonka, dokumentaristka, famačka, ex-sinoložka („ex“ protože se už vystudovanému oboru sinologie aktivně nevěnuje), dramaturgyně japonského filmového festivalu Eigasai. Na palubě své lodi Harukawa, zakotvené v Praze, nepravidelně v letních měsících pořádá filmová promítání nezávislých filmů. Když zrovna neřádí pandemie, tráví poměrně dost času v zahraničí při natáčení dokumentárních filmů. Její film Na věčné časy – relikty architektury socialistické éry z roku 2017 se promítal na festivalech po celém světě a dostal několik ocenění. Momentálně po 5 letech dokončuje film Olympijský mezičas (Olympic Halftime), mapující vliv olympijských her na pořadatelská města v Tokiu, Pekingu a Paříži. Vedle toho vyvíjí dva nové dokumentární filmy: Varða o vnímání Islandu z pohledu islandských spisovatelů a Jsem Tchajwanec o politických vztazích Tchaj-wanu.
https://www.facebook.com/harunahoncoopfilms
Pavel Kuja
Student ateliéru Grafický design a nová média na pražské UMPRUM. Zajímá se o tvorbu autorských knih (zinů), ve kterých hledá způsob jak nejlépe povědět příběh. Příběhy jsou často surrealistické a odkazují na díla od Alejandra Jodorowskiho, Davida Lynche… Vizualita těchto příběhů je na širokém spektru: přes vizuální koláže, 3D objekty až po fotografii.
https://www.instagram.com/kuja_pavel |
