Plav představí v Náprstkově muzeu indonéskou prózu
ilustrace: Tenger
Co víme o Indonésii a její literatuře? Jakými traumaty v novodobé historii prošla čtvrtá nejlidnatější země světa? Ojedinělý exkurz do prostředí téměř nepřekládaného jazyka nabízí číslo časopisu Plav, které sestavila indonésistka Kateřina Sládková.
Ta spolu se svými hosty Filipem Lexou a Michalou Adnyani představí literární obrazy indonéských dějin. Ve druhé části večera zahrají a zazpívají indonéští hudebníci.
Hořící ostrovy: indonéská próza a dějinné zvraty
Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur
6. listopadu, 18:00
https://www.facebook.com/events/1211588886723207
Eka Kurniawan: Prokletí kuchyně (z indonéštiny přeložila Kristýna Goerojo)
(…) Teď už totiž Maharani věděla, že Diah Ayu vedla ono povstání díky svým neuvěřitelným znalostem.
Dovedla stvořit zvláštní směsi, které muže navždy zbavily touhy. To se jí podařilo poté, co jí ten Holanďan udělal dvě děti. Později se stále více odvažovala pracovat i s mnohem nebezpečnějším kořením, jež člověka dokázalo zabít zcela přirozenou cestou. Jako obětní beránci jí posloužili hosté rodiny jejího pána. Samozřejmě to provedla potají, vražednou směs skryla v zelenině. A aby se vyhnula veškerým podezřením, namíchala ji tak, že smrt nastala týden nebo dva po konzumaci.
Její metoda byla mimořádná, a zdá se dokonce možné, že tímto způsobem zahynulo více lidí než na válečné frontě. Po roce od první vraždy už měla na svědomí dvaapadesát čistokrevných Nizozemců. V té době začaly noviny psát o „podezřelých přirozených úmrtích“ v okolí Batávie. Jeden dva možná nepatřili mezi její oběti, určit přesné číslo je však nemožné.
Její vzpoura nabyla na děsivosti tím, že svou metodu šířila mezi služebnictvo, které si ji během krátkých setkání předávalo od jednoho domu k druhému. Zanedlouho se taje koření, dosud známé jen hrstce lidí z vybraných generací, donesly téměř ke všem kuchařkám ve městě.
To Diah Ayu učinila z koření vražednou zbraň a onoho čtvrtka skutečně přivedla celý zástup kuchařek k povstání. Souběžně zabily své pány nikoliv kuchyňskými noži, nýbrž houbovou omáčkou.
Byl to nejtemnější den v koloniální historii, zemřelo během něj 142 čistokrevných Nizozemců. Stalo se tak roku 1878.
Comments
