Pojďte na Dave Matthews Band!
CC BY-SA 3.0], Poprvé od jejich vzniku v roce 91 za nimi netřeba nikam cestovat: sraz ve středu 27. 3. ve Foru Karlín.
Věhlas stylově rozevlátého bandu z Virginie (mj. rock, folk, fusion, trocha funku, krapet jazzrocku, díl písničkářství i alterny – to vše protřepat, promíchat, děkuji) už dávno přesahuje parametry lokálních hrdinů, o kterých by se na druhé straně oceánu vědělo spíše jen z doslechu.
Doma ve Státech se právem řadí mezi velevážené hvězdy první kategorie a pravidelně je vítají největší stadiony a amfiteátry (v Alpine Valley, the Gorge nebo Red Rocks jsou jako doma). Do Evropy sice nárazově zajíždějí již od roku 95, nicméně až sem, do samého srdce kontinentu, zavítají zcela poprvé. Šéf Matthews si místní podmínky i pražské obecenstvo otestoval už předloni, akusticky, s věrným parťákem Timem Reynoldsem, a šetření dopadlo zřejmě dobře, neb s kolegy se v plné palební kapelní síle vrací na stejné místo (činu). Do stejného Fora však podruhé nevstoupí. Nemá to totiž v povaze.
DMB jsou proslulí především jako koncertní, v pravém slova smyslu živý ansámbl. Ne nadarmo má zatím poslední CD vydané v rámci vlastní bootlegové série Live Trax pořadové číslo 46. A další zářezy přibudou co nevidět. Na studiové počiny z posledních dvou pětiletek se sice občas poněkud brblalo, případně byly přijaty zdvořile, avšak bez výraznějších fanfár, nicméně jako proslulí koncertní spolehlivci jsou DMB zástupy svých příznivců vyhledáváni stabilně.
A bývá to jízda. Vybírat mají z čeho a také se podle toho chovají. Za kontinuální variabilitu setlistů by si bez debat zasloužili Zlatý řád Eddieho Veddera. Co večer, to jiná série, co vystoupení, to rozdílný repertoár, pořadí, poměrové zastoupení alb a výletů do různých karierních etap. A z tohoto trendu neuhýbají ani o píď: v Evropě mají aktuálně za sebou necelou desítku koncertů, z celkově odehraných 183 songů však zaznělo už více než 50 (!) různých písní či společných instrumentálních jamů (kterými si kolektiv dlouhé večery koření).
Letos čeká DMB ještě řádný kus práce, hutně zaplněný itinerář diktuje souřadnice od dubna skrze celé léto až po návštěvu proslulého festu Rock in Rio koncem září. Na cestách jsou a budou s novým mužem na palubě, klávesistou a hammondkářem Buddym Strongem, a sám velitel si obnovenou chuť do práce a celkově zdravou a svěží náladu celé party pochvaluje: „S Buddym se objevil nový element, který nás všechny ovlivnil, nakopnul. Během hraní se navzájem sledujeme a je to jako bychom se na vše dívali jinýma očima, jinak teď o hudbě přemýšlíme, má to jinou dynamiku, nový náboj.“ A do toho fanoušci i kritici poměrně souhlasně a spokojeně mručí nad aktuálním albem Come Tomorrow. Však z něho také pánové s oblibou hrávají až sedm kousků.
Kašlete na lovení zvukově otřesných Periscopů nebo ex-post Youtube útržků a přijďte si užít DMB pěkně doopravdy, důstojně a dosyta, navíc do akusticky přívětivého prostředí. Vyplatí se. Odměnou vám bude muzikantská erudice, kontaktní radost z živého hraní, koktejl košaté rytmiky s ekvilibristikou ostřílené dechové minisekce a nad tím vším charismatický hlas jednoho rodáka z Johannesburgu. Jedno, že nemáte v malíku jejich kompletní diskografii. Repertoárové stálice i mladší kousky stejně skončí v ochranném obalu operativních jamů, méně či více překvapivých coverů (oblibě se v těchto dnech – kromě Hendrixe – těší třeba Gabrielův Sledgehammer) a možná i několika zatím nevydaných raritek (přičemž taková Sister je paradoxně za ta léta hit jak hrom). Hudba na prvním místě.
Bude to dobrý večírek.
„Not enough… Never too much.“
Comments
