Polská inscenace Kafky na Žižkovské noci

Teatr Zamiast – Franz Kafka: Doupě
„Představení není o smutku a depresi, ale o boji s vlastním studem.”
Teatr Zamiast je divadelní soubor z Lodže, který se svou adaptací méně známé novely Franze Kafky Doupě, dosáhl řady úspěchů na polské scéně. 21. 3.  v rámci festivalu Žižkovská Noc vystoupí vůbec poprvé v ČR. O kultuře v Lodži a úskalích s kafkovskou adaptací jsme si povídali s hlavním tvůrcem Maciejem Kowalczykem.

Váš soubor se jmenuje Zamiast, co název znamená?
Zamiast doslova znamená “místo”, ve smyslu “místo něčeho, co nemáme, co nám chybí”. Založili jsme nový prostor v Lodži pro ty, kteří nenašli své místo ve veřejné kulturní sféře, ale zároveň chtějí prozkoumávat svoji uměleckou autonomii.

Město Lodž je známé především filmem, je pro vás tento odkaz limitující?
Momentálně je v Lodži osm hlavních divadelních scén, ale zároveň mnoho dalších, menších. Každý rok se zde konají dva obrovské divadelní festivaly (Festival of Plays Pleasant and Unpleasant a Festival of Theatre Schools). Ale samozřejmě, sláva Lodže je založená především na filmovém průmyslu, který se sem musel na několik let přesunout z poválečné, zničené Varšavy. Místní Filmová škola má dobrou reputaci díky svým vynikajícím absolventům, jako jsou Andrzej Wajda, Roman Polański a Krzysztof Kieślowski. Obor herectví využívá příležitosti podílet se jak na filmech, tak v divadlech. Zastávám názor, že je dobré mít zkušenosti z různých oborů.

Jste nezávislé uskupení v kulturním prostředí, které je známé především skrze oficiální divadla. Kde vidíte svoji pozici na divadelní scéně?
Teatr Zamiast je malá iniciativa s velkým potenciálem. Vyhráli jsme dvakrát divadelní ocenění Zlatá maska. Už pět let můžeme vytvářet a hrát vlastní představení, objevovat se na festivalech a spolupořádat je. Nemůžeme soupeřit s velkými institucemi, a tak se soustředíme na zaplňování mezer v kulturním panoramatu města.

Povídka Doupě nepatří mezi to nejznámější z díla Franze Kafky. Proč jste si vybrali pro dramatizaci právě ji?
Já sám jsem ji také neznal, ale narazil jsme na ni, když jsem procházel všechny Kafkovy práce, jejichž jsem velký fanoušek již od školních let. To, že se nejedná o známou povídku, mě sice zaujalo, ale ze všeho nejdůležitější pro mne je, abych se s vybraným textem dokázal ztotožnit, a to se v případě Doupěte podařilo.

V České republice máme bohatou historii s divadelními adaptacemi Kafky. Jak vnímáte kafkovskou inscenační tradici v Polsku?
Kafka je velmi dramatický, takže mě to vůbec nepřekvapuje. V Polsku bylo také mnoho inscenací na základě jeho díla, i když v poslední době už ne tolik. Ale například před dvěma lety Krystian Lupa režíroval Proces v divadle Powszechny ve Varšavě. Co se týče představení divadelních škol, Kafka je v nich velmi populární, zvlášť v loutkářských oborech.

Doupě vypráví příběh odloučení, izolace a strachu, ale zároveň bezpečí a soukromí. Co je pro vás nejdůležitější z přítomných tematických linek?
Cílená osamělost muže je pro mě hlavním tématem. Ptám se sám sebe na to, proč to udělal? Proč se někdo chce dobrovolně izolovat od ostatních? Osamění je zde vykoupením i odpočinkem, je to ale zároveň nebezpečná hra s vlastní myslí, která vede až na pokraj šílenství. Toto představení není o smutku a depresi, ale o boji s vlastním studem.

Kafkovo dílo je známé svou mnohovrstevnatostí, jak jste se s ní vyrovnávali při dramatizaci?
Byla to těžká práce, která trvala dlouho, a to především kvůli monotematické povaze textu. Znovu se opakující téma kopání a vytváření chodeb vedlo k nebezpečí, že by text na divadelním pódiu nefungoval. Nesoustředil jsem se tedy na lineární adaptaci, která by se v Doupěti těžko hledala, ale raději na postupné vývojové fáze hlavní postavy, které vedou k vyvrcholení příběhu.

Rozhovor: Petr Dlouhý
Překlad a korekce: Františka Tranová

Teatr Zamiast: Schron / Doupě
21. 3. Venuše ve Švehlovce – 19:30
V rámci festivalu Žižkovská Noc
http://zizkovskanoc.net/
https://www.facebook.com/events/259683081637794/

Trailer:

Comments

comments