Poly z Insanie: Smysl mají jenom dotažené a krásné věci, bez kompromisů
foto: archiv kapely
Kapela Insania si po víc než třech desítkách své existence udělala radost: vydala výpravnou knihu se svými texty a doprovodnými ilustracemi, čítající přes tři stovky stran. Opus nazvaný Kacířův kancionál aneb Insania mezi nebem a peklem pokřtí ve středu v Paláci Akropolis. Tak jsme se na podrobnosti poptali přímo u mozku projektu – to důležité nám prozradil frontman Poly.
Kacířův kancionál – už jméno zní dostatečně zlověstně… Na co všechno se čtenáři můžou těšit?
Na 324 stran velkorysého formátu s texty Insanie ilustrovanými tatérem kOkim, doplněnými skvostnou grafikou Radana Běhouna a spoustou odkazů na filozofy, historické i bizarní osobnosti a literární fenomény, včetně například Rychlých šípů. Kromě toho kniha oplývá i skrytým obsahem, který lze zobrazit pomocí aplikace pro chytré telefony. Čtenář se může těšit i na to, že při dalších a dalších čteních bude objevovat detaily a odkazy, kterých si předtím nevšiml. Kniha má víc vrstev. Je tam toho zašifrovaného hodně.
Knížka vypadá velkolepě – jak dlouho jste ji připravovali a kolik vás na to bylo?
Koki ji po nocích kreslil asi dva roky v utajení a další rok jsme s Janou Kubištovou, rovněž patronkou projektu, psali doplňující texty, Radan Běhoun zpracovával knihu graficky, asistovala mu grafička Zelí, kreativně na ní pracoval i Marek Šplíchal, produkčně Tomáš Kaplan, oba z Yinachi, kteří Kacířův kancionál vydali. Yinachi se předtím podíleli třeba na vydání trilogie Kmeny o městských subkulturách.
Dnešní doba je rychlá a důkladně udělaným věcem moc nepřeje. Co vás vedlo k tomuhle činu?
Já bych řekl, že naopak. V téhle době, kdy jsme každodenně zahlcovaní spotřebním „uměním“ a laciným šuntem, nemá význam nabízet jen další průměrnej balast na jedno použití. Smysl mají pouze dotažené a krásné věci, které sice možná zasáhnou menší cílovou skupinu, ale o to kultivovanější a cennější čtenáře. Všímám si, že čím dál víc lidí začíná mít po krk prefabrikovaných levných krámů a v nejrůznějších směrech hledají originalitu a kvalitu.
Kolik výtisků jste vyrobili?
Náklad je 2500 výtisků. Počítáme s tím, že se bude prodávat pomalu. Je to výtvarně pojatá kniha, která není pro každého. Je poměrně drahá, protože se na ní nešetřilo. Grafika, papír, vazba, aplikace pro čtení multimediálního obsahu… Vše se připravovalo a vybíralo bez kompromisů.
Jak vypadá váš vysněný čtenář? A kolik jste jich zatím našli? Strefila se do vkusu dostatečnému počtu lidí?
Především: tahle kniha není primárně pro fanoušky Insanie. Chceme oslovit milovníky krásných, umělecky zpracovaných knih, volnomyšlenkáře se smyslem pro humor, i věřící lidi s dostatkem nadhledu, protože kniha provokativně pojímá duchovno po svém a pohrává si s filozofickými koncepty a pojmy. Každý faul je dovolen, pokud nepostrádá vtip a není lacinej. Po vzoru Danteho Božské komedie. Nic není dost svaté, aby to nemohlo být zpochybněno. Protože „pochybovat je lidské a zpochybňovat je božské.“ Zatím je mezi lidmi necelá čtvrtina nákladu, ale jsme teprve na začátku propagace, většina lidí o Kancionálu ještě nemá tušení. Knihu distribuuje do knihkupectví Kosmas.
Jak je to s tím multimediálním obsahem?
Jsou to hlavně původní videa, animace a grafika od různých tvůrců. Knihu ve skrytém multimediálním obsahu uvádí Alexander Hemala v jakési parodii na moderátorské vstupy České televize 90. let. Každý majitel knihy si může zdarma stáhnout do svého smartphonu aplikaci, která mu umožní skrytý obsah prohlížet. Aplikace nám umožňuje doplňovat obsah i dodatečně, nebo ho měnit. Už teď čtenář najde skrytý obsah v každé cca druhé ilustraci či grafice, postupně bychom rádi zaplnili všechny ilustrované stránky.
Akropolis na křest, proč ne, ale co máte s tím Žižkou?
To je jen vtípek. Natočili jsme zvací video s černými páskami přes oči. Jakože Žižka a husité, protože Akropolis je na Žižkově, že. Naše oblíbená pražská štace je Rock Cafe. Uvažovali jsme o něm i pro křest Kacířova kancionálu, ale v Paláci Akropolis jsou lepší prostory a podmínky pro výstavu reprodukcí kOkiho ilustrací, která bude křest provázet.
Co je pro tebe to hlavní, co dělá Insanii Insanií?
Nadhled, sarkasmus a ochota střílet si z autorit, i sami ze sebe. Máme potřebu provokovat. Ne ve zlým, ale prostě nás nebaví krotkej humor. „Humor nemá být laskavej, má hnout se žlučí / A čím je lepší, tím víc lidí vytočí.“
Co těch třicet let, co máte za sebou, udělalo s kapelou, a co s tebou? V čem jste stejní, a v čem jiní?
Insania vznikla 1987, takže vlastně jedeme už 32. sezónu. Pochopitelně už nemáme tolik páry, co dřív, na druhé straně jsme se naučili ji využívat účelně a taky jsme se za ty roky zbavili jisté naivity a amatérství. Naučili jsme se pracovat se zvukem, s aranžemi, umět věci v rámci našich možností maximálně dotáhnout. I když to hodně bolí, protože je to mnohem pracnější proces, než když jsme to dřív ve studiu namlátili bez přípravy „na punk“. Jako lidi se máme pořád rádi. Nejvíc nás změnily poslední roky, kdy si většina z nás pořídila děti, takže je nutné je nešidit a věnovat jim čas.
Do čeho se pustíte dál?
Teď bych si především já osobně moc rád vydechl, i když máme tedy před sebou ještě celé PR kolem knížky. Na podzim ale chceme udělat singl a pak další nový písničky. Jestli nám to tedy prozřetelnost umožní
Comments
