První samostatná výstava Thomase Schütteho v České republice
Thomas Schütte
Zahájení výstavy: ve středu 4. 5. 2022 od 18:00 hod.
Galerie současného umění a architektury – Dům umění města České Budějovice
Výstava trvá: 5. 5. – 5. 6. 2022
Kurátor: Michal Škoda
„Je nám velkou ctí, že můžeme jako první představit Thomase Schütteho jeho první samostatnou výstavou v České republice.
Schütte, který je mnohými považován s Antony Gormleyem a Anishem Kapoorem za nejdůležitějšího představitele současného světového sochařství, se kromě sochy intenzivně věnuje také kresbě a stěžejním tématem jeho tvorby je člověk a architektura. Úvaha o lidském stavu je vždy jádrem umělcova zájmu nezávisle na tématu či použitých materiálech, kde jsou dominantními především ocel, bronz, keramika a sklo. Nejfrekventovanějšími otázkami, které Schütte ve svém díle otevírá, jsou existenční obtíže, kulturní paměť, stav společnosti s nespočtem problematik, stejně jako obraz, nálady a úsilí člověka na pozadí životních peripetií.
Thomas Schütte se narodil roku 1954 v německém Oldenburgu. Studoval na Akademii umění Düsseldorf pod vedením Gerharda Richtera a Fritze Schweglera. V průběhu 80. let působil jako hostující profesor na Vysoké škole výtvarného umění v Hamburku. Má za sebou nespočet výstav v předních světových institucích a galeriích. Z posledních let například Stedelijk Museum v Amsterdamu (2004), Haus der Kunst v Mnichově (2009), Museo Reina Sofía v Madridu (2010), Serpentine Gallery Londýně (2012) a ve Fondation Beyeler v Basileji (2013), v roce 2019 v Kunsthaus Bregenz a pařížském Monnaie de Paris. Této českobudějovické premiéře předcházely výstavy v berlínském Kolbe muzeu a v Londýně. Na rok 2024 plánuje Museum of Modern Art New York velkou autorovu retrospektivu. Schütte se zúčastnil rovněž Benátského bienále v roce 2005, kde získal Zlatého lva, velice prestižní ocenění za výjimečné dílo, a v letech 1987, 1992 a 1997 se účastnil výstav Documenta v Kasselu. Žije a pracuje v Düsseldorfu.
Svým dílem je zastoupen v řadě jak veřejných, tak soukromých sbírek. Namátkou možno připomenout – DIA Center for the Arts, New York City; Hirshhorn Museum and Sculpture Gardens, Washington DC; Centre Pompidou v Paříži, Francie; MoMA, New York City; Tate Gallery, Londýn, Spojené království; či Walker Art Center, Minneapolis, Minnesota.
Thomas Schütte, který je typický svojí nezařaditelností a velice osobitým způsobem tvorby nepodléhajícím módním trendům, se stále řídí radou, kterou ještě jako student dostal od svého učitele Gerharda Richtera, aby si našel svoji vlastní cestu tak, že si vytvoří repertoár, nikoli styl. Schütte se často vyjádřil, že se nejedná o cestu snadnou, ale pro něho cestu správnou. Odmítl představu opakování stylu za účelem vybudování značky, ale často se vrací k předchozím tématům, problematikám i formám, aby je dále rozvíjel a přetvářel, prozkoumával jejich význam a rozsah.
Lze říci, že se v jeho díle prolíná historie sochařství se současností, kdy v rámci enormního zájmu o dnes ne tak často vídané „klasické“ přístupy k studii lidského těla neustále hledá možnosti, jak aktualizovat prostřednictvím figury témata v rámci dnešních problematik. S často přítomným humorem a ironií dokáže prostřednictvím osobité typologie kriticky komentovat závažná témata lidského bytí.
Nedílnou součástí Schütteho tvorby je zájem o architekturu, respektive otázka, jak architekturu umístit do přímého vztahu s pojetím života. Kořeny tohoto zájmu sahají až do osmdesátých let, kdy autor nalezl inspiraci a podněty jak v kultuře stavění, tak teoretické diskusi spojené s díly některých architektů. Velkým vlivem na něho zapůsobil především Aldo Rossi, když se Schütte v roce 1980 seznámil s jeho Teatrem del Mondo v Benátkách. Jednalo se o velice působivý a kontextuálně umístěný model v životní velikosti, jenž se stal Schüttemu společně s Rossiho teoretickým výzkumem, který označoval “archetyp“ jako zásadní část svého expresivního slovníku, důležitou referencí. Autor čerpá z historie a prostřednictvím architektonických metafor vytváří alegorie svého pohledu na svět. Zásadním se mu stává „model“, který se ukazuje jako signifikantním prostředkem v jeho díle nejen pro téma architektury, a který se rovněž stává nositelem komentářů k současné společnosti a mechanismům, jejichž prostřednictvím může společnost kulturně i politicky fungovat. Setkáváme se tak například s díly, kdy je muzeum kremační pecí, modernismus je interpretován jako forma terorismu, s chrámy či domy pro jednu osobu, které mohou být útočištěm i vězením, ale i s momenty, které v reálu svojí architekturou nevyvolávají významnější zájem, jako například parkovací dům či benzinová pumpa.
Některé modely se v minulých letech proměnily ve skutečné stavby. Díky zájmu soukromých osob, které je využívají k bydlení. V roce 2016 otevřel Schütte v Neuss nedaleko Düssledorfu také stavbu, která je na základě jednoho z jeho modelů postavena jako vlastní sochařská galerie, kde představuje nejen svá díla, ale i práce dalších autorů. Tato stavba byla v letošním dubnu rozšířena o další objekt, čímž se podařilo vytvořit pozoruhodný komplex s velice citlivým zasazením do tamní krajiny, který zároveň skýtá prostory rozsáhlému archivu umělcova díla.
Tato českobudějovická výstava je, dá se říci, komorním, ale i reprezentativním diskurzem do Schütteho tvorby. Autor je zde vedle tisků a kreseb představen třemi stěžejními tématy, kterými jsou architektonické Modely, téma Hlavy a malý výběr z rozsáhlého cyklu „United Enemies“ (Spojení nepřátelé).
U série „United Enemies“ se Schütte inspiroval ošklivými starými muži, které vídal při jízdách autobusem během svého šestiměsíčního pobytu v Římě, místními uměleckými administrátory, kteří byli navzájem znesváření, či politiky s inspirací vycházející z televizního zpravodajství o korupčním skandálu, neboť „tyto prolhané tváře“ byly v médiích trvale přítomny. Vedl ho k tomu především zájem o portrét jako téma, tak typické právě pro toto místo již po staletí spojené s kulturou portrétního sochařství.
V tématu Hlav se na jednu stranu jedná o záměrné podvracení důstojné podoby bysty, kdy na dílech z cyklu Staří přátelé muži nepůsobí jako nějaké významné osobnosti, ale spíše jako muži rezignovaní. Autor klade důraz na výraz, rozličné typologie a fyziognomie a odráží se zde rovněž jeho zájem o určitou groteskní nadsázku. U hlav z cyklu Eierköpfe zůstal věrný přístupu, nevytváří skutečné portréty, ale spíše schémata a archetypy, které slouží jako otevřené projekční plochy a divákovi nabízejí příležitost k individuální reflexi a introspekci.
Výběrem z cyklu Architektonických modelů Schütte představuje svůj imaginární svět, naznačuje osobní úvahu o postavení člověka i o tom, jak může architektura utvářet prostor a ovlivňovat společnost.“
Comments
