Recenze: Algiers v LMB 16.2. 2020
Algiers jsou opěvovaní muzikanti nacházející se nyní ve zlomovém momentu kariéry. Hudební svět je přijal vcelku vřele, dojíždějí na velké i menší festivaly, vydali třetí album a Praha si je objednala už potřetí. Přivezli desku There Is No Year a s těžkým srdcem musím říci, že tenhle koncert nebyl zas taková hitparáda, jako ty předchozí. Zejména jako ten první, nezapomenutelný.
Rozhodně netvrdím, že to bylo zlý, ale tak nějak mě to nevtahovalo. Slyšeli jsme velký taháky jako je třeba Cry of the Martyrs ze začátku setu… a pořád nic. Minulý týden jsem slyšel přednášku týkající se rétoriky, byla úvodní a zkuste hádat, o čem asi byla? – o úvodu, jehož nesmírnou důležitost hlásal už Aristoteles. Z mého pohledu „chyběla dušička“ a to pro ty, kdo stojí na podiu před úctyhodně širokým publikem, znamená skoro to samý, jako mít světlou košili zaneřáděnou od kečupu v místě hned pod motýlkem.
Po něčem jako úvod se to ale trošku zvedlo, lidi už si nevyměňovali pohledy nepochopení, ale začali se i hýbat. Vskutku příjemná proměna. To už hrály kusy jako Walk Like a Panther nebo We Can’t be Found. Dostali se do bodu, ve kterým si u mě tenkrát udělali místo – naštvali se. Každý jednotlivý člen má potenciál lidstvu ukázat, že ho na tomhle světě něco parádně vytáčí a proměnit to ve svou devizu. V pátek v LMB to přišlo se zpožděním, z důvodů mně nejasných. Skladbu Irony. Utility. Pretext. už odehráli ve zběsilém duchu. V závěru setu se přidružila ještě úderná Animals a také dvě svižnější skladby z posledního alba – titulní There Is No Year kdy bylo konečně cítit zadostiučinění z koncertu a s ní ještě pro mě asi nejzajímavější kus, Hour Of The Furnaces.
We’ll put our faith in Afro Pop
In a decolonized context
Espouse the aesthetes‘
Contempt for ethos
Irony. Utility. Pretext
(Irony. Utility. Pretext., 2015)
Nemám moc dalších slov, závěr jako by se nekonal. Nechali nás rozdělaný pro imaginární další koncert. Přídavek obsahoval po jednom kusu z každého alba, úplným koncem byl kus Death March. Vrátím se ke slovům z úvodu – jsou v momentě, kdy se ukáže, co bude dál. Tři desky a stovky odehraných koncertů jsou jak znakem jistý vyspělosti a píle, ale zatím žádná dizertace. Já doktorát Algiers přeju a budu se těšit zase příště.
Comments
