Recenze: Bittová + Dusilová + Načeva = Spolu

Když se dá několik nezpochybnitelných jedniček ve své branži dohromady, celkový výsledek nemusí vždycky dopadnout taky úplně na jedničku. Stejně jako v matematice třikrát jedna může být jenom ta obyčejná průměrná trojka. Své o tom vědí nejenom fotbalisti (třeba Sparťani obzvlášť) nebo i mnozí politici, a může to tak koneckonců dopadnout taky v muzice. 
/fotogalerie/

Dobrá zpráva pro ctitele tria hvězdných zpěvaček – Ivy Bittové, Lenky Dusilové a Načevy: jejich projekt nazvaný Spolu rozhodně takovýto nešťastný případ není. Sobotní koncert v Akropoli to potvrdil dost průkazně.


Šlo o druhou zastávku jejich krátké předvánoční šňůry. Původně měla začít právě zde, ale když jejich posluchači hbitě vykoupili lístky na koncerty, pořadatelé naplánovali ještě předtermín do Plzně. Kostra koncertu byla celkem jasná – společný začátek, konec a velká část vystoupení prokládaná sólovými okénky zúčastněných dam.
Jeho start nejmíň o čtvrthodinu zbrzdila skrumáž u šaten způsobená těmi, co přišli na poslední chvíli. Když se nasoukali dovnitř, zpěvačky společně a capella zazpívaly úvodní písničku. Text ani navzdory zkoušení a plzeňské premiéře zřejmě ještě neměly zcela v krvi, při zpěvu proto pokradmu nakukovaly do papíru.
Poté na scéně na chvíli osaměla Načeva (přesněji – za zády se jí o hudební doprovod staral její kolega DJ Five), zbylé dámy se po stranách skryty většině diváků vlnily za oponou, než přišel jejich čas.
Největší show-woman večera byla bezesporu Bittová, která vše, jak je jejím dobrým zvykem, hnala do extrémů. Od bosonohých tanečků a rozpustilých hrdelních výkřiků až po mrazivé ticho v krutě naléhavé Ej lásko, lásko, kdy snad ani nedýchal nikdo z té tisícovky lidí, nebo kolik se jich do žižkovského sálu vejde.
Mnohem poklidněji působila Načeva a až odměřeně chladná se naopak zdála být Dusilová. Možná to bylo jenom tím, že na rozdíl od jejích prostorem vlajících kolegyň seděla jakoby utopená za stolem plným laptopů a dalších věcí a ze všech stran obložená kytarami.


Ve svém prvním sólovém bločku navíc na některém z těch hejblátek sáhla na něco, na co zřejmě neměla, a nešťastně zahlásila: “Chyba”. Moc ji bohužel neuklidnilo ani ujištění z publika, že “my jsme to nepoznali”. “Jedeme dál,” naštěstí uťala rozpaky Načeva a koncert se za chvíli vrátil do obrátek.


Vlastně to bylo pěkné celé. Největší jistotu dámy samozřejmě měly u vlastních věcí, kde byly odkázané samy na sebe, ale nejlíp zněly písničky z jejich repertoáru, se kterými jim pomohly obě dvě kolegyně.
Při běžných koncertech v Akropoli kapely hrají doslova o každou vteřinu, aby se vešly do policejní hodiny, kdy úderem desáté bez výjimky musí skončit živá produkce. Dámy však tentokrát daly vale publiku po jediném přídavku – improvizaci, s níž jim vydatně pomáhali diváci – už zhruba o půl hodiny dřív. Ale z jejich drobných náznaků soudě, by nemuselo nynější společné turné být rovněž posledním.

Comments

comments

Vyhledat