Recenze: Sofia Isella v SaSaZu

Sametově intimní hlas, baggy clothes, feminní energie a kritika sexismu. Nemluvím zde o Billie Eilish, ale její „následnici” Sofii Iselle (21) – americké zpěvačce, skladatelce a producentce, jejíž energie se konečně dočkala i Praha. 

Isellina tvorba je žánrovým hybridem na pomezí dark popu, alternativního industrialu, hororu a klasických smyčců. Její hudba, která by se dala pokládat za jeden z nejzajímavějších výkřiků současné  hudební scény, však není jediným prvkem její tvorby, který narušuje hranice. 

Isella se proslavila v roce 2023, kdy její singly “Hot Gum” a “The Doll People” vybuchly na TikToku. Proč? Mladá producentka jde proti společenským konstruktům, čímž se stala prorokem mladé, algoritmy svazované generace. V době, kdy se vrací skinny look, trendují trad wives, perfektní glowy skin a zpěvačky často projevují feminismus skrze obnažená těla, Isella jde proti proudu. Její líce jsou pokryté hlínou, ruce má obvázané špinavými obvazy, oděv volný a nezajímavý, jako by narychlo vyšla ven vyhodit odpadky. Hlína pro ni není nečistou špínou, právě naopak. Dekonstruuje skrze ni vizuální „dokonalost popových hvězd” i glamorizaci ženských těl, ke kterým je vzhlíženo. Nechce být produktem společnosti. V patriarchální kultuře se od žen historicky očekávalo, že budou čisté, upravené a tiché. Sofia je čistá po svém – ve své špinavosti. “She’s probably self-centered, we hate her and she’s nothing, If everybody leaves her, then she had it coming” zpívá ve svém textu. Pro Sofii je špinavá hlína na těle symbolem čistoty a svobody – tělesné a vizuální revolty. 

Isella vyrostla v prostředí, kde byla církev silně přítomná a možná proto proti jejím dogmatům tak revoltuje a hlínou se očišťuje od puritánství, které víra vtlouká. 

“They want a saint in the parlor and a whore in the bed.“ 

Objektivizace žen v patriarchální společnosti je jejím ústředním tématem. “The doll people are not men” zpívá, a říká tím, že panenkami společnosti, kterými je a vždy bylo manipulováno, jsou ženy. Kromě ran způsobených patriarchální společností často také v textech naráží na zobecnělý světonázor vyvěrající z křesťanských ortodoxních pravidel. Žena = objekt, muž = subjekt. Celé ženství je dle tohoto názoru pouhou snahou vtěsnat se do škatulek mužské imaginace. A i když se říká, že se svět posunuje směrem k rovnoprávnější společnosti, zpěvaččin názor je opačný a ironicky kritický. 

“Everybody supports women until a woman’s doing better than you

Everybody wants you to love yourself until you actually do”.

Sama se pokládá za “slut for words” a v textech se inspiruje ženskými literárními ikonami jako Margaret Atwood (autorka Příběhu služebnice) nebo básnířkou Sylvií Plath. 

Zpěvačka je hrdinkou nejen mladých holek, ale i dospělých žen. Její odvaha hlasitě zpívat o reálných problémech a přitom nepodléhat společenským ani algoritmickým představám o vzhledu pro mnohé působí jako sestoupení „boha” v ženské podobě na zem. Ne, že by v popkultuře nebyly jiné ženy hlásající zvěst o feminismu, Isella je však jedinečná ve své autentické polaritě vůči nim. Oproti zpěvačkám, jako je Ashnikko, neprovádí tolik odhalování svého těla. Zahalenost a „hnus” jsou její revoltou. A možná proto ji tolik žen obdivuje. Je to intelektuálnější způsob revolty, který na scéně, jak vidno dle její virality, chyběl. Billie Eilish dala svobodě v temné zahalenosti kontury, Isella ji rozvádí k syrové dokonalosti. Když pak ve dvou momentech na pódiu odhazuje tričko, které ze sebe, stejně jako nálepky patriarchální společnosti, chce po celou dobu strhat, nebo si rozepíná kalhoty v průběhu textu “You think your penis is very important. But if something’s dirty after you touch it” chvilkové odhalení vytváří nahotu větší, nežli hodinu exponované tělo v plavkách.

Sofia Isella

16.5. 2026

Praha, SaSaZu

Comments

comments