Recenze: Timothée Chalamet jako drogově závislý Beautiful Boy
V roce 2005 vydal americký novinář David Sheef v The New York Times Magazine obsáhlý autobiografický text s názvem „My Addicted Son“ (Můj závislý syn), jenž získal od americké psychologické asociace zvláštní cenu za výjimečný příspěvek k pochopení závislosti. Na článek záhy navázaly knižní bestsellery téhož autora a navíc i jeho závislého syna – Nica Sheefa. Díla obou spisovatelů se následně stala literární předlohou hraného snímku Beautiful Boy, který 3.1.2019 vstupuje do českých kin.
Americký dramaticko-životopisný film Beautiful Boy, jejž natočil belgický režisér Felix Van Groeningen, vypráví o láskyplném vztahu mezi otcem a synem, který je plný životních problémů v podobě tvrdých drog. Otec a novinář – David Sheef – se ocitá v kolotoči neustálých zklamání ze závislosti a následně pak neúspěšné léčby svého milovaného syna Nica, se kterým si byli nejen díky zálibě ve stejné hudbě tak blízcí. Syn – Nic Sheef – se snaží najít sám sebe v opojení všemožných omamných látek; svou vysokoškolskou lásku prožívá na heroinu a s každým dalším jointem, práškem a vpichem do žíly se svému otci stále více vzdaluje. Chvílemi má pocit, že ho otec nenávidí, jindy zase nenávidí on svého otce.
Absolutní zoufalost
Ve filmu září oba hlavní představitelé; známý americký herec Steve Carell zahazuje své komediální já a naprosto fenomenálně se vžívá do role ambiciózního, přesto starostlivého otce a úspěšného novináře, jenž si v minulosti rovněž prošel lehkými drogovými experimenty. Když Steve Carell ve snímku zakřičí, lze cítit absolutní zoufalost, jíž musel kdysi prožívat i sám David Sheff. Skutečným tahounem Beautiful Boye je ovšem samotný „Beautiful Boy“, Nic Sheef, kterého ztvárnil herec Timothée Chalamet – mladá hvězda současného Hollywoodu, jež se nedávno blýskla v oscarovém snímku Dej mi své jméno. Herecký výkon Chalameta je dechberoucí. Škála emocí, s níž ve svých třiadvaceti letech pracuje, je obrovská. Doslova hltáte každý jeden jeho úsměv, uplakaný pohled, ale i zoufale prázdný výraz feťáka. Magazín TimeOut o jeho výkonu napsal celkem jasné stanovisko: „Chalamet míří ke hvězdám. Běžte na Beautiful Boy, ať můžete říci, že jste byli u toho.”
Hudba, co mrazí
Silnou stránkou dvouhodinového filmu je též hudba. Nechybí grunge-rocková smršť v podobě Nirvany, jemné post-rockové falzety zpěváka kapely Sigur Rós, ale ani ikonická skladba Beautiful Boy (Darling Boy) od Johna Lennona, z jejíhož textu v kontextu s dějem až mrazí. Hudba velmi dobře dokresluje atmosféru ponurého příběhu, místy ovšem působí až přehnaně sentimentálně.
Kamenem úrazu celého snímku je chaotické střídání časových rovin při vyprávění příběhu. Divák se může v určitých chvílích ztrácet v tom, co se ve filmu stalo před lety, co před pár měsíci – a co se děje nyní.
Obstojí mezi kultovními klasikami?
Beautiful Boy měl nelehký úkol, a to obstát v silné konkurenci kultovních filmů, které rovněž pojednávají o mládeži holdující drogám. Feťáky sice nezesměšňuje ve stylu Trainspottingu, nesnaží se ale ani o velkou osvětu, tak jako třeba My děti ze stanice ZOO. Rozhodně však v této konkurenci obstojí, je to komorní příběh o důležitosti a síle rodiny, která by měla překonat sebehorší nástrahy života. 8 z 10.
Comments
