„Do you know that that person is still

Inside of you waiting for you to notice?“

Yaeji, Passed Me By 

Mnoho bylo napsáno o tom, jak se Yaeji, korejská Američanka usazená v Brooklynu a jeden z nejzářivějších talentů současné elektronické hudby, poté kdy ji izolace během pandemie poskytla prostor k introspekci pro své první album obsadila do příběhu, který sice není skutečný, ale přesto ji obsahuje a jak uvolňující a veselé je pro ni pronikání k nově poznávaným dříve potlačeným částem své osobnosti. Jako by se jednalo o cosplaying, kdy symbol kladiva reprezentující zadržený hněv je její sidekick, právě proto veškeré interpretace zjednodušující obsah alba With a Hammer na téma uvolňování potlačeného hněvu zcela nesedí, nakonec pokud byste o tom nevěděli, ani by vás to nenapadlo, tak lehce vzdušně a vesele zní. A mnohé bylo zároveň napsáno, jak právem patří mezi nejlepší nahrávky letošního roku; pro mě se stalo od dubna, kdy bylo vydáno, jedním ze soundtracků letošního jara a léta, jednoznačně jedním z několika nejlepších letošních alb. Pokud byste si chtěli nakreslit křížovku z jednotlivých žánrů současné elektronické hudby, těžko byste našli lepší příklad, jako zjevná tajenka pak vychází skutečnost, jak skvěle krom mnoha jiných svých talentů dokáže Yaeji napsat písničku s nádherně silnou zapamatovatelnou melodií a jak výborně zpívá. A pokud albem With a Hammer chtěla vědomě zkoumat oblasti taneční hudbě okrajové, poté, co v roce 2017 svojí kombinací deep house s trapem hip hopem a leftfieldovým popem uhranula natolik silně, že zaznamenala okamžitý úspěch, dokážu si jejím příklonem k ambientnímu jazzu s prvky experimentální hudby a používáním dřevěných dechových nástrojů nad úsečnymi beaty představit, jak rád by s ní spolupracoval Ryuichi Sakamoto, anebo jak si poslech její hudby užívá David Sylvian. A to již před vydáním letošního alba mezi její spolupracovníky patří Charli XCX, Robyn a Dua Lipa. 

Očekával jsem, že koncert Yaeji bude vizuálně nádherný, po všech těch záznamech, které jsem na yt viděl, vzhledem k tomu, že vystudovala malbu a konceptuální umění na Carnegie Mellon University v Pittsburghu a s jakou pečlivostí každý svůj krok promýšlí, ať už její příběh pro With a Hammer vznikal s vytvářením stojedenáctistránkového bookletu s akvarely, comicsy, fotkami oblečení a deníkovými záznamy anebo jak si pro svoji webovou stránku vymyslela on-line RPG hru, skutečnost předčila mnohonásobně veškeré moje představy. Živě působí ještě mnohem drobnější a křehčí než na fotkách a videích a především se fantasticky krásně pohybuje a ještě lépe zpívá. A příznačně pro ni je celý koncert poté kdy frenetickým nadšením vítána přichází na pódium pečlivě promyšlen do sebemenšího detailu. Pokud je lidský hlas samotný nejdynamičtějším hudebním nástrojem lepší názornou ukázku jak strašně moc je možné vyjádřit pohybem než tento večer nezažijete. Každý krok je pečlivě promyšlen, celá choreografie je naprosto dokonalá, jedná se o baletní představení toho nejvyššího druhu. Ať již je vnesena na pódium na kolečkovém kancelářském křesle výbornou tanečnící, která ji v částech koncertu spoluprovází (29) anebo je v závěru doplní na trojici ještě George Riley (support act, která je novou akvizicí klasického labelu Ninja Tune), jejich společná vystoupení patří k vrcholům koncertu (With a Hammer a především Michin – Insane). Čekal jsem, kdy při procházení médii najdu zmínku přirovnávající Yaeji ke Grimes a přišla, kdosi napsal, že Yaeji je tím, kam si přála Grimes dospět a když před sebou vidím jak úžasná síla vychází z jejího pohybového vyjádření říkám si, že právě sem by si přála dospět svojí pódiovou prezentací Fever Ray. Zvuk obraz a pohyb tvoří dokonalou syntézu.

A příznačně pro práci Yaeji s konceptem a detailem je celý koncert rozdělen do tří aktů, poté kdy jsme úvodní Sumberge FM („Proč si myslíme, že minulost je vzdálené místo, je jenom to, co vidíš, tím, čemu můžeš věřit? Internet řekl, že nemáme čím zachránit budoucí generaci“), následným vynikajícím singlem For Granted, dynamickou With a Hammer (úžasna ukázka Yaejina talentu k vrstvení rytmu a řeči kdy některé fráze končí až v následném taktu podobně jako v houseovém hitu Raingurl) a Waking Up Down (která je o depresi) vneseni do jejího příběhu, tím prvním monologem, který akty dělí, je její na plátno promítaná obrovská tvář, která cituje I’ll remember for me, I’ll remeber for you, která na koncertě nezazní. Tématem jejího alba a téma její hudby je vzájemnost. A pokud nádherně doplňuje dialogem dvou řečí své texty, které kombinují korejštinu s angličtinou („původně jsem si vybrala korejštinu, protože jsem nechtěla aby lidé rozuměli tomu, co zpívám, a pak jsem zjistila, že se mi líbí, jak zní, má velmi úsečný texturovaný zvuk, a proto spousta mých vokálů zní jako šeptání. Hodně jsem se zaměřovala na fonetiku té řeči, na její kadenci a flow, a zároveň je korejština méně přímá, takže když ji kombinuji s angličtinou, mám z toho občas pocit ,jako když si povídají dva lidé a doplňují se, protože některé věci nemohou být řečeny jednou z těch řečí a je to, jako když vzájemně spolupracují, aby sdělily větší myšlenku“), když se při přídavku Drink I’m Sippin On otočím a vidím plný sál v Roxy, jak s ní zpívá korejsky mám pocit, že její slova „even though we don’t share the same mother tongue I’ll write it down for you I’ll keep it out for you I’ll remember for you“ byla naplněna. 

Druhé jednání směřuje k introspekci, její zkušenosti odcizení, kdy zapomněla část svého dětství, protože se cítila izolována a šikanována, ať už se s ní rodiče stěhovali z New Yorku, kde se narodila, do Atlanty, nebo Soulu (kde zas působila moc americky), a její otec, který hrál v heavymetalových kapelách se jí snažil uchránit americké hudby tím, že jí cenzuroval Pussycat Dolls. Zkušenost podobná Billie Eilish, která se zase nesměla doma dívat na Spongeboba. A k zážitku, kdy se jí během pandemie během sledování svého oblíbeného anime z dětství Sailor Moon začaly vracet zapomenuté vzpomínky a poprvé ve svém životě se doopravdy pořádně dopálila – „žila jsem přes dvacet let s tím, že jsem si myslela, že hlavně nesmím způsobit nějaký problém, a kdyby mělo nastat něco podivného, tak to musím potlačit. A najednou se ve mně objevil tenhle nový spunky kid, který se probudil a snaží se křičet“. A od Fever, která vyjadřuje její zkušenost s odlišností („proč jsme to my, kdo musí pořád utíkat, proč jsme to my, kdo se musí pořád omlouvat, proč jsme to my, kdo se musí pořád umenšovat“ – uvědomili jste si někdy, jak se váš asijský soused může cítit osaměle jen proto, že vám jeho tvář může připadat vzdálená?), přes The Th1ng a úžasnou In The Mirror z báječné mixtape What We Drew (jen proto, že pro ni vyjadřuje deníkové introspektivní zápisky a nemá ucelený příběh ji nepovažuje za své první album) směřujeme k následnému rozbití zrcadla kladivem před promítanou tváří Yaeji v druhém monologu („that’s how you lose track of“ z Be Alone In This) a výslednému uvolnění. 

Koncert Yaeji byl jeden z nejšťasnějších a nejveselejších, které jsem kdy viděl. Podobně jako její album, které je o vzteku, ale ve svém výsledku nesmírně klidné, vyjadřuje zkušenost, jak může potlačený vztek, jehož objevení může zprvu svého nositele pěkně vylekat, svým uvolněním postupně proměnit svůj tvar do něčeho velmi sladkého a jemného. Je úžasné na ní vidět, jak obrovskou energii vyjadřuje v divokém závěru For Granted po řádku „let it go and I’ll feel“ a jaký klid a radost jí to přináší, s jakou silou křičí mimo mikrofon ve Fever a jak šťastně působí v Happy („you fall in love with yourself and the ones around you“), kdy nabízí mikrofon kladivu, které prochází koncertem jako důležitá veselá rekvizita, aby prozpěvovalo hlasem Nourished by Time, dalšího z jejích vynikajících spolupracovníků. A po závěrečné Easy Breezy, která je přitakáním vlivům japonské hudby a její lásce k bossa nově (Ryuichi Sakamoto, Towa Tei, Cibo Matto) s poděkováním říká jak úžasné pocity jí, úzkostné, publikum dalo a jak vše co cítíme, ač to nemusí být jen přijemné pocity a může to být i zloba smutek nebo pocit zmatení, nám dává obrovskou sílu, kterou můžeme měnit svět. Podobně jako před několika dny řekla v amsterdamském Melkwegu „neztrácejte odvahu a nepřestávejte cítit a je OK, jestli je to těžké, smutné, anebo jestli prožíváte vztek, protože srdce je sval a my ho potřebujeme používat.“                   

YAEJI

support: George Riley

Praha, Roxy

15.11.2023

setlist:

Act 1

Submerge FM

For Granted

29

With A Hammer

Waking Up Down

(Monologue 1)

Act 2

Fever

Ready Or Not

Passed Me By

Michin

The Th1ng

In The Mirror

(Monologue 2)

Act 3

Raingurl

Happy

Done (Let’s Get It)

přídavek

Drink I’m Sippin On

Easy Breezy

Comments

comments