Reportáž: Pohoda 2022
foto Adam Zvolenský
Náš nejmladší autor vám přináší reportáž z místa činu a máme pro vás i spoustu fotek.
Pohoda 2022. Čtvrtstoletí. Opět vyprodáno a s úsměvem připraveno udělat to opět tak, jak to Pohoda umí. Udělat to po dvouleté absenci nezapomenutelný. Povedlo se.
Budu se opakovat, když začnu chválit organizaci festivalu, ale nejde to bez toho. Zaslouží si to. Už od kyvadlové dopravy přes bránu do stanového městečka až k vždy pozitivně naladěné obsluze u nápojů nepřijdete do styku s něčím, co by se vám mohlo příčit. A to je dobře, to se mi páčí.
Nick Cave: Skvělý
Letošní line-up sliboval parádní koncerty ze širokého žánrového spektra a tím co návštěvníky uvádělo do euforie, byl rozhodně Nick Cave & The Bad Seeds. Ti vystoupili hned první den, kdy jsou všichni ještě naprosto fresh a hádejte, jaký to bylo? Skvělý! Mohlo by se očekávat, že uslyšíme smutnou verzi těchto mistrů, avšak opak je pravdou.
„Hello Slovakia. Are you ready for love?“
Tyhle slova začínají okoulenou rockovou jízdu, která se přes několik baladických kusů odehrává spíš v roztančeném rytmu. Zazněly hity jako je From Her To Eternity, Tupelo či fantastická Jubilee Street, z pomalejších kusů pak kupříkladu I Need You či Into My Arms v přídavku. Velmi potěšující bylo zahrání Henry Lee, které původně nahráli s PJ Harvey a kterou v tomto koncertu odzpívala zpěvačka z pěveckého tria, které si na této tour kapela vozí s sebou. Bylo to emotivní, bylo to nahlas a je to nezapomenutelný. Všichni byli skvělí a můj oblíbený Warren Ellis taktéž, možná o něco skvělejší, haha.
foto Tomáš Tkáčik
V prvním dni zahráli ještě skvělý koncert Metronomy, jejichž set gradoval až do taneční polohy a parádně tak navázal na Cavea, který hrál před nimi. Bohužel se však ani tento den neobešel bez jednoho zklamání, kterým bylo zrušení otevíracího koncertu běloruských DakhaBrakha, jejich stage byla již komplet připravena, lidé posedávali před plotem a najednou se na tabuli objeví nechtěné cancelled. Uvedeným důvodem byly zdravotní problémy. Velká škoda. Tuto zprávu následovala ještě jedna, velmi smutná – zrušení i dalších koncertů, kdy jedním z nich byli i Black Pumas, na které se, věřím, těšila podstatná část návštěvníků a zrušení koncertů pankáčů shame a virtuózního Mezerga. Smutné, ale Pohodu to nezastaví.
foto Tomas Kusa
Kapela jménem Greatest Hits
Páteční program toho už nabízel podstatně víc a možností se vyskákat, něčemu naučit nebo prostě jen tak polehávat bylo nespočet. Já jsem opět volil hudební verzi trávení času a poslechl si australské Greatest Hits (jo, fakt skvělý jméno pro kapelu), který zněli trošku jako Connan Mockasin, což pochopitelně nemůže být špatný.
Zaskákal jsem si na izraelských borcích z kapely Malox. Tihle blázni hráli v tanečním domě, kde parádně pružila podlaha a stan se během chvíle kompletně naplnil, protože chlápka s masivním vousem, saxofonem, oblečením z ovčí kůže a kiltu, kterej učí lidi, jak správně dupat, nenajdeme jen tak někde na chodníku. Zpěv se nekonal, jen hraní – saxofon byl doplněn o bicí, synťák a klávesy, za kterýma to taky solidně rozjížděl. Rozhodně zážitek, kterej nechal stopy.
Nadšený publikum jim dalo důvod nepolevit a byla to párty až do konce, tak jak to má být. Dělali jsme si legraci, že tahle kapela hrála Mojžíšovi na oslavě jeho úspěchů – vlastně docela fajn představa, užil by si to. Na tuhle pecku navazovala kapela The Comet is Coming a po nich belgická kapela Shht.
foto Tomas Kusa
Úplně všechno
Jestli mluvit o překvapeních, tak to jsou oni. Syrový a utentický projev Shht, který je absolutně nezařaditelný do klasických žánrových škatulek. Tohle mělo úplně všechno po celou hodinu. Trošku úchylný, trošku naštvaný, trošku šokující a celkově kapela velmi vhodná k tomu, abyste si otevřeli obzory. Doporučuju například song Talk about z alba Noneketanu (2020).
Z dalšího programu jsem slyšel zdálky na posluchače hodně bohatej koncert popové zpěvačky Sigrid – bylo to fajn, asi takový, jaký se to očekávalo.
Vypíchnout by šlo relativně poklidné vystoupení kapely Black Country, New Road, které ztělesňuje muzikantskou vášeň pro dokonale zvládnutí komplexního muzicírování. Parádní byla taky raperka Noga Erez, která bangerem You So Done otevřela svou show na druhé největší stage a dalo by se od ní učit jak si podmanit publikum. Na tohle bych šel klidně znova, i třikrát. Pátek byl moc fajn, odnáším si pár modřin a boty už nesvítí čistotou.
Pláč
Závěrečný den tradičně otevíralo filharmonické vystoupení, tentokrát Luhansk Philharmonic, před kterým se hodně mluvilo a aktuálním konfliktu na Ukrajině a na pódiu se objevila mj. i umělkyně Stasik, která si na Pohodu odskočila ze stanu na jižní frontě, kde působí jako combat medic. Respekt. Nejspíš nejsilnější moment festivalu, plakalo se.
Stasik, foto Dušan Škubák
Hlavním lákadlem pro mě v sobotu však byli již proslavení Molchat Doma. Trošku naštvanosti, parádní basa a celkově zatemněná estetika mě donutila jít do prvních řad, což byl rozhodně dobrý nápad – kapela totiž baví i svou odměřeností, kterou jim lze vidět v obličeji. V pozdějším odpoledni pak prst padl na ruské elektro hip-hopové duo Aigel, kterým to taky dobře šlape. Hlas zpěvačky Aigel má parádní barvu a beaty od Ilji zas pěkně duněj a koušou. Tohle bylo další milé překvapení, které jsem nestihl nastudovat a přicházel s nulovým očekáváním.
V tuhle chvíli, tedy někdy kolem desátý večer si ale člověk začne uvědomovat, že to vlastně docela brzo končí, má pak plné právo trošku zesmutnět a pečlivě si rozmyslet, co z těch dalších koncertů bude mít nejlepší dopad. Oběhl jsem Black Midi, Acid Arab i Confidence Man, kteří hráli na hlavním pódiu namísto původně plánovaných Black Pumas. Confidence Man bavili nejvíc.
Parádní bylo půlnoční vystoupení britských Squid. Kusy jako Houseplants, Narrator nebo G.S.K. znějí naživo naprosto geniálně. Zvukaři tady odvedli dobrou práci a i přes masivní hlasitost bylo textům rozumět relativně snadno a tenhle zážitek si odnáším ve speciálním boxu a budu si pamatovat, že na Squid se chodí do první řady.
Fajn oslava
Pohodo, doufám, že sis oslavu takhle úctyhodnýho věku užila a věřím, že přijdu i na tvoje další narozky. Jsem rád, že to, co děláš skvěle, se nemění a že tvoje atmosféra zůstává unikátní. Děkuju, že se staráš o to, aby byl pořádek, o to, aby ti, které najímáš, rozdávali úsměvy a chovali se s respektem a vždycky vřele.
foto Lucia Kotrhová
Děkuju, že areál se obohacuje o nové prvky, ať už jde o umělecké instalace či novou stage s vitrážovými okny a sympatickým zpracováním prostoru pro publikum. Děkuju, že když si zapomenu pastu nebo sprcháč, ty mi ho dáš. Děkuju za to, že máš hodně pitné vody a že jsi hygienicky připraven na takové množství lidí. Klidně si stárni, ale když tohle dokážeš udržet, nikdy vlastně nezestárneš. Páčí sa. Pa!
Comments
